Pepe Escobar: Německo-americká strategická hloubková klauniáda

Sága Four Stooges (Čtyř hlupáků) o důstojnících Bundeswehru, kteří plánují vyhodit do povětří Kerčský most na Krymu raketami Taurus a projde jim to, je dar, který se stále rozdává.

Prezident Putin se jí ve svém obsáhlém rozhovoru s Dmitrijem Kiselevem pro televizi Rossija 1/RIA Novosti neopomněl zabývat:

„Fantazírují, povzbuzují především sami sebe. Za druhé se nás snaží zastrašit. Pokud jde o Spolkovou republiku Německo, tam jsou ústavní problémy. Oni správně říkají: pokud ty Taury zasáhnou tu část Krymského mostu, která je ovšem i podle jejich představ ruským územím, je to porušení ústavy Spolkové republiky Německo.“

Přesto je to stále kurióznější a kurióznější.

Když RT zveřejnila přepis úniku informací o systému Taurus, všichni mohli slyšet, jak brigádní generál Frank Gräfe – šéf operací německého letectva – hovoří s podplukovníkem Fenskem z německého velitelství kosmických vzdušných operací o plánu rozmístit systémy Taurus na Ukrajině.

Klíčové je, že tito dva se během fabulace zmiňují o tom, že plány byly projednány již „před čtyřmi měsíci“ se „Schneiderem“, nástupcem „Wilsbacha“.

No, to jsou samozřejmě německá jména. Nikomu tedy nedošlo, že (Kevin) Schneider a (Kenneth) Wilsbach by místo toho mohli být… Američané.

Přesto to vzbudilo pozornost německého investigativního novináře Dirka Pohlmanna – s nímž jsem měl tu čest se před lety setkat v Berlíně – a jeho kolegy badatele Tobiase Augenbrauna.

Zjistili, že německy znějící jména skutečně identifikují Američany. A nejen to: nešlo o nikoho menšího než o bývalé a současné velitele amerického tichomořského letectva.

Prvek Four (vlastně Six) Stooges dostává další náboj, když se zjistí, že se o plánu Taurus dozvěděli játrové klobásy kancléř Scholz a jeho ministr Totalenkrieg Pistorius ne méně než o čtyři měsíce později.

Takže tu zjevně máme jasný případ, kdy nejvyšší němečtí vojenští důstojníci přijímali přímé rozkazy týkající se útoku na Krym – součást Ruské federace – přímo od amerických důstojníků tichomořského letectva.

To samo o sobě otevírá celou škálu otázek, od národní zrady (vůči Německu) až po casus belli (z pohledu Ruska).

O ničem z toho se ovšem v německých mainstreamových médiích nemluví.

Koneckonců jediné, co brigádního generála Gräfeho zřejmě znepokojuje, je to, že německá média mohou začít vážně šťourat v metodách Bundeswehru, které používají vícenásobní pachatelé.

Jediní, kdo skutečně provedli řádné vyšetřování, byli Pohlmann a Augenbaun.

Od německých médií typu „Bild“ by bylo příliš očekávat, že budou analyzovat, jaká by byla ruská odpověď na vylomeniny Multiple Stooge proti Krymu: zničující odveta proti berlínským aktivům.

Na Aljašce je taková zima

Během veselého rozhovoru o Bundeswehru je zmíněn ještě jeden „plán“:

„Nee, nee. Ich mein wegen der anderen Sache“. (“Ne, ne. Mám na mysli tu druhou záležitost.“) A pak: „Ähm … meinst du Alaska jetzt?“ (Děkuji, Aljaško.) (“Ahm, myslíš teď Aljašku?“)

Vše je ještě šťavnatější, když se dozvíme, že důstojník Centra leteckých operací německého kosmického velitelství Florstedt se příští úterý 19. března na Aljašce nesetká s nikým jiným než se Schneiderem.

A Gräfe se také „bude muset vrátit na Aljašku“, aby Schneiderovi vše znovu vysvětlil, protože je ve funkci „nový“.

Otázka tedy zní: Proč právě Aljaška?

Vejděte do americké stínohry na spoustu „aktivit“ na Aljašce – které se shodou okolností netýkají nikoho jiného než Číny.

A ještě něco: během rozhovoru se vynoří ještě jeden „plán“ (“Auftrag“, což znamená „mise“), který nese také ne zcela srozumitelný krycí název znějící jako „Kumalatra“.

To vše nám říká, že administrativa Crash Test Dummy v Bílém domě, CIA a Pentagonu zřejmě v zoufalství sází na totální válku na černé půdě Novorosie.

A nyní to sdělují nahlas, bez stínohry a přímo ústy šéfa CIA Williama Burnse, který zjevně nedokáže mlčet.

Tohle Burns řekl členům výboru pro zpravodajské služby amerického Senátu na začátku tohoto týdne:

„Myslím, že bez doplňkové pomoci v roce 2024 uvidíte více Avdějevek, a to by – zdá se mi – byla pro Spojené státy obrovská a historická chyba.“

To vypovídá o tom, jak moc se trauma z Avdějevky podepsalo na psychice amerického zpravodajského aparátu.

Je toho však ještě víc: „S doplňkovou pomocí se Ukrajina může udržet na frontové linii do roku 2024 a na začátku roku 2025. Ukrajina může pokračovat ve snižování nákladů proti Rusku, a to nejen údery s hlubokým průnikem na Krym, ale také proti ruské černomořské flotile.“

A je to tady: Krym znovu a znovu.

Burns se skutečně domnívá, že nový „pomocný“ balíček v hodnotě 60 miliard dolarů, který musí schválit americký Kongres, umožní Kyjevu zahájit „ofenzívu“ do konce roku 2024.

Jediné, v čem má pravdu, je, že pokud nový balíček nebude, dojde letos k „významným územním ztrátám Ukrajiny“.

Burns možná není nejostřejší tužkou (v penále) v – zpravodajské – místnosti. Kdysi dávno byl diplomatem/CIA v Moskvě ale zdá se, že se nic nenaučil.

Kromě toho, že vypustil šídlo z pytle. Nejde jen o útok na Krym. Ten se v Pekingu čte s nadmíru velkým potěšením:

„USA poskytují Ukrajině pomoc částečně proto, že takové aktivity pomáhají omezovat Čínu.“

Burns přibil svou oscarovou výhru Šídla z pytle na vrata, když řekl: „Pokud se ukáže, že od podpory Ukrajiny ustupujeme, nejenže to přiživí pochybnosti mezi našimi spojenci a partnery v Indopacifiku; podnítí to ambice čínského vedení v nejrůznějších kontingentech od Tchaj-wanu po Jihočínské moře“.

Nedocenitelný Andrej Marťanov dokonale vystihl ohromující nekompetentnost, opepřenou lacinou výjimečností, která prostupuje tímto Burnsovým vystoupením.

Jsou věci, „které nemohou pochopit kvůli nízké úrovni vzdělání a kultury. Je to pro ně nové paradigma – všichni jsou ‚absolventy‘ školy ‚vytloukání hoven z bezbranných národů‘ strategických ‚studií‘ a při úrovni ekonomické ‚vědy‘ na Západě nemohou pochopit, jak se to všechno vyvíjí.“

Zbývá tedy panika, jak ji vyjádřil Burns v Senátu, smíšená s bezmocí v pochopení „odlišné válečnické kultury“, jakou je ta ruská: „Oni prostě nemají žádné referenční body.“

A přesto si vybírají válku, jak mistrně analyzoval Rostislav Iščenko.

A to i přesto, že akronym fest CIA a dalších 17 amerických zpravodajských agentur dospělo ve zprávě, kterou začátkem tohoto týdne ukázalo Kongresu, k závěru, že Rusko se „téměř jistě“ snaží vyhnout přímému vojenskému konfliktu s NATO a bude kalibrovat svou politiku tak, aby se vyhnulo globální válce.

Koneckonců Říši chaosu jde především o permanentní války. A my všichni se nacházíme uprostřed záležitosti „udělej to, nebo zemřeš“. Říše si prostě nemůže dovolit kosmické ponížení NATO v Novorosii.

Přesto je každý „plán“ – ve stylu Taurus na Krymu – blafem. Rusko si je vědomo jednoho blafu za druhým. Západní karty jsou nyní všechny na stole. Jedinou otázkou je, kdy a jak rychle Rusko tento blaf odpíská.

AUTOR: Pepe Escobar

ZDROJ