Německý pilot & vyšetřovatel: Let Malaysia Airlines (MH17) v roce 2014 sestřelila ukrajinská stíhačka. Omylem. Skutečným terčem byl stroj s Putinem

Václav Danda přináší utajovaná fakta o politickém „rozsudku“ v kauze letu MH17 sestřeleného kyjevským režimem, typickou Operaci pod falešnou vlajkou, záminku Západu k nastartování protiruské válečnické hysterie, jež se dnes dál stupňuje – a „soudní“ výrok je pouze její součástí.

Možná jste zaznamenali, jaký výrok zveřejnil před pár dny soud v nizozemském Haagu ve věci letu MH 17. Za jediného viníka bylo označeno Rusko a někteří velitelé domobraneckých jednotek DLR. Není proto bez zajímavosti, že jeden z německých vyšetřovatelů (a nejen on) prohlásil rozsudek za „účelový“.

Ostatně příznačné je, že soud dlouhé roky mlčel. Čekal prostě na tu „správnou“ dobu, kdy protiruská hysterická kampaň dosáhne takové míry, aby se jím věcně už nikdo nezabýval. Lze říci, že rozsudek je ve stylu „vlk se nažral a koza zůstala celá.“ Odsouzení totiž nikdy do vězení nepůjdou – což je jasné i soudu – takže skutečný pachatel, kyjevský režim, již může být v klidu.

Důkazy netřeba?

Podle vyjádření jednoho z těch, kdo u vyšetřování byli, bylo ovšem všechno úplně jinak, než jak se od počátku celý incident pro západní veřejnost prezentuje. Ne všichni však tomu podlehli. Nechme promluvit  zkušeného německáho vyšetřovatele leteckých nehod a pilota Petera Haisenka:

Soud v Holandsku nyní odsoudil tři Rusy na doživotí za údajnou účast na sestřelení MH – 17. Takový verdikt neměl být nikdy vynesen, už proto, že důkazy jsou přinejmeněím neúplné. USA odmítly poskytnout své elektronické satelitní záznamy a další důkazy soudem opakovaně požadované. Najednou to ale výroku o vině a trestu nevadilo. Proč právě nyní, pár hodin poté, co ukrajinská raketa zabíjela v Polsku, aby obdobným způsobem konflikt eskalovala – případně do něj rovnou zapojila NATO již zcela otevřeně?

Je to výsledek ucelené řady podvodů. V lednu 2015, půl roku po sestřelení MH 17, jsem dostal pozvání od místní kriminální policie do Amsterdamu. Setkání se zúčastnili tři úředníci z Holandska a jeden z Austrálie. Prošli jsme společně všechna známá fakta a shodli jsme se, že můj rozbor tragédie je bezchybný. Čtyři důstojníci byli přesvědčeni, že MH – 17 sestřelila stíhačka. Neměli jsme žádný důkaz, že byla ukrajinská, ale všechny indicie tomu nasvědčovaly. Pak přišlo zklamání. 

Pokud důkazy jsou, nepodíváme se na ně…

Byl jsem informován, že nizozemští úředníci nesměli zveřejnit tento výsledek. Pro jistotu ani u soudu nesměli vypovídat. Nejpozději v tu chvíli jsem pochopi, že pravda se nesmí dostat na světlo.

Ale nešlo jen o mě. Pak tu byl pan Resch. Ten od anonymního klienta obdržel 30 milionů eur, aby získal objektivní důkazy a svědectví o MH – 17. Tento poctivý gentleman nasbíral velké množství důkazů a výsledek jeho pátrání byl rovněž jednoznačný: Bylo to ukrajinská stíhačka, kdo sestřelil MH – 17. Objemný svazek důkazů chtěl předat jak německé kriminální policii, tak nizozemskému JIT, „Společnému vyšetřovacímu týmu“. 

Reakce byla mírně řečeno pozoruhodná. Německé úřady ani Nizozemci se na tento materiál odmítli byť jen podívat. A nejen to. Reschovi vyhrožovali němečtí úředníci. Prohledali jeho dům, otevřeli jeho bezpečnostní schránku ve Švýcarsku a ukradli jeho materiály. To znamená, že muselo existovat soudní rozhodnutí nejvyššího orgánu. Připomíná to někomu Juliana Assange? Jak praví úsloví: Kdo říká pravdu, musí mít rychlého koně….

Ukradená „černá skříňka“

V létě 2019 jsem dostal pozvání do Kuala Lumpuru (Malajsie), abych se zúčastnil sympozia zabývajícího se vyšetřováním sestřeleného letu MH 17. Připomenu, že této zemi, která byla nejvíce postižena tímto zločinem leteckého terorismu, byla odepřena účast na vyšetřování. To samo o sobě odporuje všem mezinárodním normám a úmluvám o vyšetřování leteckých nehod. 

Mimo jiné jsem mohl mluvit s malajským důstojníkem, který dokázal zajistit letové zapisovače, takzvané černé skříňky. Jeho vyprávění bylo dobrodružné. Na místě se objevili nejméně čtyři agenti americké FBI, kteří se mu několikrát pokusili zabránit v získání těchto klíčových důkazů. A když je nalezl, pokusili se mu ty rekordéry ukrást.

Skandální ovšem je už to, že v té době operovali na Ukrajině američtí agenti FBI. Štěstí bylo, že tento malajský důstojník cestoval s osmi kolegy, a tak společně nakonec dokázali rekordéry ochránit před odcizením americkými úřady. Pak ale udělali něco, čeho dnes hluboce litují. Předali záznamníky anglickým úředníkům v Kyjevě, než si je mohli sami Malajci přečíst. Prý v té době ještě věřili v poctivost Angličanů. Dnes jsou již poučeni: Nezpracovaná data ze záznamníků už Malajsie nedostala nikdy zpět.

BUK? Vyloučeno!

Konference rovněž přinesla jasné výsledky: MH 17 nemohl být sestřelen raketou BUK ani jinou střelou země-vzduch. Boeing byl zničen stíhacím letounem. Ve své prezentaci na toto téma jsem také ukázal, že samotná „zpráva“ JIT obsahuje vše, co je v rozporu s jeho vlastní verzí procesu. A proč to novináři nenapsali? Nejde jen o obvyklou nízkou odbornost pisatelů, zvláště pokud jde o letectví. Především však se žádný z těchto „novinářů“ nemínil vystavit riziku, že bude vyhozen za článek, který je v rozporu s oficiálně nadiktovaným falešným příběhem.

Diskutovalo se však i o dalších aspektech. Některé informace pocházely přímo od malajské rozvědky. A to byl skutečný šok. Podle všeho bylo sestřelení ve skutečnosti namířeno na vládní letdalo letadlo s prezidentem Putinem, které bylo ve stejnou dobu o něco severněji (na cestě z Brazílie do Moskvy). To znamená, že k sestřelení MH 17 došlo „omylem“. Pilot sestřelil špatné letadlo. Záměrem bylo sestřelit letadlo s ruským prezidentem.

Jenže proč i Moskva, která celou pravdu znala, se tolik zdráhala adekvátně  reagovat?

Rusko nebylo připraveno

Především: Díky tomuto omylu Vladimír Putin stále žije. Hlavně však, kdyby byla občanům sdělena celá pravda, stalo by se to pro Kreml obtížným vnitřním problémem. Jak by vysvětll, že se zdržuje odvetných akcí proti popřevratové moci v Kyjevě, přestože se pokusila zavraždit ruského prezidenta? 

Problém byl i v tom, že Rusko tehdy ještě nebylo připraveno provést odvetnou represivní akci – a riskovat válku. Západ to věděl také, a tak okamžitě obvinil Rusko, aniž došlo k vyšetřování. Neměli v rukou ani nahrávače, a přesto oznámili, že za vším je vidět Putin – přestože on sám byl skutečným cílem provokace, která, pokud by byla úspěšná, by válku spustila.

Reálně už tehdy Západ vyhlásil Rusku válku, samozřejmě bez konkrétního vyhlášení války. Na Rusko byly uvaleny bezprecedentní sankce s jasným prohlášením, že cílem těchto sankcí je svržení vlády v Kremlu. Stejně jako naše překvalifikovaná ministryně zahraničí se nikdy neunaví říkat to velmi jasně. V tomto smyslu je tedy zcela nemožné poctivě objasnit sestřelení MH – 17. Stačí porovnat současné reakce na ostřelování Polska kyjevskou juntou. 

Kyjevské a západní lži

Proces v Holandsku se pak na dlouho zasekl. Nemohl pokračovat především proto, že USA odmítly předložit „důkazy“. Radarové a satelitní záznamy, které nizozemský soud požadoval. A většina těch, které měl k dispozici, byla zfalšována. Proč tedy přesto nakonec před pár dny vyhlásil verdikt?

Na jedné straně: Tento rozsudek nemá žádné právní důsledky. Nikdo nebude potrestán. Ale bylo to právě teď nutné politicky. Pravda o MH 17 visí jako Damoklův meč nad „ukrajinskou lží“ Západu. Představme si, že by soud prohlásil pravdu čestným spravedlivým rozsudkem. Měl by se snad Západ omluvit Rusku – a napravit hospodářské důsledky všech uvalených sankcí? A jaké by to mělo důsledky na současnou situaci? 

Sestřelení MH -17 je jednou z mnoha lží USA, kterými ospravedlňují své ničivé útočné války. To se však s MH – 17 nepovedlo. Především pro chytře vyrovnanou reakci Putina a Kremlu. Domýšlivě mám za to, že k tomu trochu přispěla i moje analýza, která byla přeložena do několika jazyků.

I v samotné Malajsii jen nepatrná menšina věří raketové lži o BUKu údajně vypáleném ruskými povstalci z Doněcka. Též redaktoři z Bayrischer Rundfunk mi řekli, že moji verzi považují za nejpravděpodobnější, ale nesmějí to sdělit veřejnosti. Takže teď, když se USA konečně podařilo nastolit otevřenou válku s Ruskem, chtějí tuto otevřenou záležitost zamést pod koberec „rozsudkem“ o MH – 17. Vystavět kolem lži pevnost soudního výroku. 

Tento verdikt je politickým, propagandistickým verdiktem. Monstrproces, který by nemohl být ani za Stalina lépe zmanipulovaný. 

Důkazy? U soudu? 

Kdo něco takového potřebuje, když smyslem je pouze zvednout další vlnu válečnické propagandy proti Rusku?

Zdroj: protiproud.info/ / anderweltonline.com