Myśl Polska: Dezinformace a provokace

Spolehlivé informace o ozbrojeném konfliktu jsou zárukou ochrany společnosti před zavlečením do války. polský autor uvádní historické případy některých provokací, které válku „ospravedlňovaly“.

Na archivní fotografii pořízené 5. února 2003 drží tehdejší americký ministr zahraničí gen. Colin Powell lahvičku s tím, co bylo později zjištěno jako prací prášek. Tehdy tvrdil, že jde o důkaz existence „zbraní hromadného ničení“ vyvíjených v Iráku. Touto vědomou lží oslovil Radu bezpečnosti Organizace spojených národů. Později se ke lži doznal a litoval toho. I přes nesouhlas RB OSN následovala vojenská agrese USA a jejich vazalů proti Iráku. Irák to stálo téměř 1 milion mrtvých, ohromné hmotné ztráty, pád do chronické chudoby a vzestup islámského terorizmu v celém širokém regionu! 

V podstatě žádná společnost nechce být vtažena do války, protože v ní nikdo nechce zemřít. Zcela jiné je to s elitami zemí, které ve svém ekonomickém zájmu považují války za účinný nástroj. Tyto elity ve strachu z reakce společnosti používají provokace a lži k ospravedlnění války.

Rok 1937 – tzv Incident na mostě Marca Pola. Poblíž tohoto slavného mostu přes řeku Yongding He, asi 15 kilometrů jihozápadně od centra Pekingu, se japonské jednotky vědomě zmocnily železniční výhybky, což vyprovokovalo Číňany k útoku, což zase dalo Japoncům záminku k útoku. a dobytí Pekingu a poté východní části Číny. Podle mnoha historiků to znamenalo začátek druhé světové války.

Rok 1939 – Gliwická provokace. Německá sabotážní operace pod falešnou vlajkou proti německé rozhlasové stanici v Gliwicích, uskutečněná 31. srpna 1939 ve 20:00 hod. , používaný německou propagandou jako hlavní „důkaz polských provokací“ a ospravedlnění vpádu do Polska.

Rok 1964 –Incident v Tonkinském zálivu. Začátkem srpna 1964 použil prezident Johnson nejasný incident v Tonkinském zálivu u pobřeží Severního Vietnamu jako záminku pro otevřený vstup USA do války. (…) Později vyšlo najevo, že incident v Tonkinském zálivu byl provokací a že nejvyšší americké úřady lhaly veřejnosti, jako tomu bylo v případě invaze na Kubu za Kennedyho. Ve skutečnosti CIA prováděla v regionu tajnou operaci zaměřenou na severovietnamská pobřežní vojenská zařízení, takže vietnamský útok na americkou loď nebyl „neoprávněný“. Torpédoborec Maddox navíc vůbec nebyl na „rutinní hlídce“, ale byl na špionážní misi a navíc k incidentu nedošlo v mezinárodních vodách, ale již ve vietnamských teritoriálních vodách. Na rozdíl od McNamarových tvrzení nebyla na Maddoxe vypálena ani žádná torpéda.

Rok 1999 – Provokace v Raczaku. William Walker, americký pozorovatel OBSE, prohlásil, že má nezvratné důkazy o srbském zločinu spáchaném v Raczaku. Tyto důkazy se tehdy nijak nepotvrdily, ale zprávy o zločinu proti albánským civilistům obletěly celý svět, zejména Západ uznal vinu Srbů a události v Raczaku označil za masakr, který byl základem pro bambardovací kampaň NATO proti Jugoslávii a to bez mandátu OSN.

O rok později vyšetřování německých novinářů „Berliner Zeitung“ odhalilo, že někteří vysocí představitelé OBSE nevnímali události v Raczaku jako masakr, ale jako „albánskou inscenaci“. V roce 2000 tytéž noviny získaly kopie pitevních zpráv finských lékařů. Ukázaly úplně jiný postoj, než jaký byl zveřejněn. Pitva ukázala, že těla nebyla zohavena a oběti nebyly zastřeleny zblízka. Nejdůležitějším závěrem protokolů však bylo konstatování, že tezi o masakru civilistů je třeba považovat minimálně za „neprokázanou“.

Rok 2003 – O něco více než měsíc předtím, než začala americká invaze na irácké území, ujistil americký ministr zahraničí Collin Powell Radu bezpečnosti OSN, že existují důkazy, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení, včetně chemických, biologických a jaderných zbraní. To bylo ospravedlnění americké invaze do Iráku, v rozporu s mezinárodním právem, proti názoru 3 stálých členů Rady bezpečnosti (Francie, Čína, Rusko), bez souhlasu OSN. Válka trvala 18 let. Obvinění se ukázala jako falešná.

„Je to skvrna. Představil jsem to světu a (to) vždy bude součástí mé minulosti (…). Je to bolestivé,“ řekl bývalý šéf americké diplomacie americké televizi ABC. O několik let později (2016). Zpráva sira Johna Chilcota, shrnující vyšetřování britského parlamentu od roku 2009, potvrdila nepravdivost informací, na jejichž základě Velká Británie vstoupila do války proti Iráku. Bývalý premiér Tohony Blair se britské veřejnosti za válku v Iráku omluvil.

Vzhledem k výše uvedenému jsou spolehlivé informace z probíhající rusko-ukrajinské války tak důležité, protože „provokace tam zinscenovaná“ může do války zapojit země NATO včetně Polska (a samozřejmě i Česka). Například ve světle incidentu v Przewodówě, (pád ukrajinské protiletadlové rakety na polské území se lživým tvrzením ukrajinské strany, že jde o raketu ruskou – pozn. red. N.R.) ukrajinská strana, jak jsme viděli, „popírá“ vlastní původí rakety, protože je v jejím zájmu zapojit do války s Ruskem celé NATO.

Konečně, co je znepokojivé a co mě přimělo diskutovat o otázce „provokace“ k vedení války, jsou informace PAP ze včerejška: „Národní úřad pro jadernou bezpečnost USA poskytl Ukrajině speciální senzory záření, které jsou schopny detekovat atomové výbuchy, stejně jako „špinavé bomby,“ uvedl americký list The New York Times.

To ukazuje, že Spojené státy minimálně počítají s použitím jaderných zbraní na Ukrajině, včetně tzv „špinavou bombu“. Takový „incident“ by radikálně změnil konfiguraci této nešťastné války a mohl by do ní vtáhnout například země NATO v rámci “mírové mise”.

Zůstává hádankou logiky, když Rusové mají 3500 jaderných hlavic, proč by používali proti zemi, která jaderné hlavice nemá takové zbraně jako je tzv. „špinavá atomová bomba“, což je jakési improvizované zařízení, které způsobuje radioaktivní kontaminaci?

No, možná někdo chce jen zinscenovat takový “incident”?

Demokratická společnost znamená demokratické principy, včetně kontroly vládnoucí elity mimo jiné prostřednictvím svobodných médií. Jedním ze základních principů demokracie je princip svobody slova a svobodných médií poskytujících spolehlivé informace.

To je definováno v článku 54 polské ústavy: „54. Každému je zaručena svoboda vyjadřovat své názory a získávat a šířit informace. Preventivní cenzura prostředků sociální komunikace a udělování licencí tisku jsou zakázány.

*

Poznámka redakce: Jak vidět ani česká ani polská ústava potažmo zákonodárství neobsahují trestní sankce proti pachatelům porušení základních lidských práv jakými jsou svoboda slova a projevu a nezávislost médií. A protože v tomoto směru není právo vymahatelné, vládní dobrodruzi v Polsku stejně jako v Čeksu nebo na Slovenksu sáhli 25.2.2022 po bezprecedentní cenzuře zpráv a názorů. K propagandou zmasakrované mase slovanských národů střední Evropy se tak v kritickou chvíli nedostala pravda o amerikcé imperiální proxy válce rozpoutané proti Rusku prostřdnictvím ukrajinských nacistů.

ZDROJ

Překlad: Nová republika