Mediální převrat a role pitbula – covidisté 21. století

Všichni znají politickou moc stran a hnutí. Všichni znají ekonomickou moc velkých domácích a zahraničních firem. Ovšem o mediální moci, mediokracii, mediálním kartelu, mediálním populismu, mediálním hyenismu, mediální roli pitbula, válečnickém zpravodajství, bulváru strachu se nepíše. A právě tyto jevy zplodila 2 roky trvající covidová krize.

To není sci-fi, to je realita let 2020-2022. Média zobrazují život jako nekonečný sled katastrof a černé kroniky. Všemu dominuje covidová pandemie. Místo role hlídacího psa demokracie si osvojují roli pitbula s dvojí výbavou: schopností uštvat oponenty a popisovat svět v černých barvách. Agresivní média štěpí společnost, odhalují údajné nepřátele, pomáhají k degradaci milionů lidí na občany druhé kategorie. Zdůvodňují to ideologií boje dobra proti zlu. Pasují se za předvoj progresivních sil. Hlavní média tak provedla tichý převrat a posvětila autoritářské metody. Mediální moc, mediokracie, převládla.

Připomíná to komunistické praktiky. Tehdy se vedl „boj za mír“, dnes je to „boj za zdraví“. Jaká podoba! Poprvé po Listopadu ’89 jsou terčem mediálního lynče přední vědci, zejména lékaři a přírodovědci. Jak je uvedeno v předešlém textu, za pomoci skupin inkvizitorů typu „Manipulátoři.cz“ byli pod vykonstruovanou nálepkou dezinformátorů mediálně odsouzeni: epidemiolog prof. J. Beran, imunolog prof. V. Thon, imunolog prof. J. Turánek, imunolog RNDr. K. Drbal, Ph.D., imunoložka RNDr. Z. Krátká, Ph.D., imunolog RNDr. J. Šinkora, Ph.D., viroložka MUDr. H. Zelená, Ph.D., MUDr. V. Čížek, MUDr. J. Hnízdil, MUDr. L. Pollert a další. Šlo o náhodu? Šlo o systém? Odpovědi hledá toto desatero.

1/ Mocenský převrat médií

Všichni znají politickou moc stran a hnutí. Všichni znají ekonomickou moc velkých domácích a zahraničních firem. Ovšem o mediální moci, mediokracii, mediálním kartelu, mediálním populismu, mediálním hyenismu, mediální roli pitbula, válečnickém zpravodajství, bulváru strachu se nepíše. A právě tyto jevy zplodila 2 roky trvající covidová krize.

Velká média zvyšují informační roli při jakékoli katastrofě: záplavy, tornáda, zemětřesení, války, pandemie. Při nich se aktivuje integrovaný záchranný systém a hlavní média spouštějí mimořádné zpravodajství. V přímém přenosu mobilizují pomoc. Po odeznění akutního nebezpečí se vše vrací do normálu v řádu dnů až týdnů. Ovšem covidová pandemie je přelomem, trvá 2 roky! A tak mimořádné mediální nasazení trhá časové rekordy. Jsou to klíčová média, jež druhým rokem rozhodují o:

• pravdě a nepravdě
• vědě a „nevědě“
• morálce a „nemorálce“
• příteli a nepříteli
• informaci a dezinformaci
• komu ukáží palec dolů, komu nahoru

Je to kartel médií, jenž si vybudoval mocenskou pozici, a to díky informačnímu monopolu, šíření strachu a zastrašování. Strach se stal hlavní metodou manipulace s obyvatelstvem, politiky a experty. Namísto mírového zpravodajství převládl válečnický alarmismus. Velká média se utrhla z řetězu v té míře, že začala dominovat nad politickou, odbornou, ekonomickou a občanskou sférou. Provedla tichý mocenský převrat s devastačními účinky na životy a zdraví lidí, na demokratické poměry.

2/ Jak chutná – mediální moc

Není divu, že velká média nemají zájem na ukončení covidové anabáze. I nadále panicky informují o virových mutacích z každého koutu světa. I nadále volají po restriktivních omezeních. Nechtějí opustit atmosféru strachu. Nechtějí se vzdát nově nabyté moci. Moc jim zachutnala.

Proč by ale mediální profese měla být považována za výkvět osvícení v době covidové? Proč by se měla stát předvojem dobra či lidstva? Z nedávných dějin víme, že vždy dopadá špatně, pokud si jedna politická strana uzurpuje příliš moci. Stejně dopadá špatně, pokud na úkor politické sféry obsadí příliš moci soudci, státní zástupci či policie, jako v případě Itálie 90. let. To pak platí rčení komunistů: „Když se kácí les, létají třísky.“ Nejinak tomu je v případě dnešní mediokracie.

Nestačí proto, aby se nová Fialova vláda přihlásila k hodnotám Charty 77 a zrušila nucené povinné očkování. Měla by okamžitě zrušit polo-demokracii s milióny vyloučených lidí ze společenského života. Je s podivem, že mnozí spokojeně konzumují v restauracích a kavárnách a hledí nepřítomně na druhé, kteří mají zákaz vstupu. Je varující, že na rozdíl od západních zemí protestuje či demonstruje jen několik tisíc lidí. Společnost je opět znormalizovaná. Kdo ale přijde na řadu další? A podle jakého klíče?

3/ Veřejné blaho – marxistická poučka o svobodě

Hřebíček na hlavičku udeřil novinář M. Čermák, který považuje „očkování ze zákona pro všechny za neomluvitelné násilí.“ Když se nyní prosadí silou veřejné blaho ve formě povinného očkování, půjde o „první zastávku“. Následovat může například:

• zákaz kouření schválený zákonem;
• zákaz nezdravě se stravovat (infarktová daň za dorty a vepřo-knedlo);
• zákaz nezdravého životního stylu (ujít aspoň 5000 kroků, jinak si sám platím lékaře);
• zákaz jakéhokoli rizikového chování na základě většinového mínění.

M. Čermák klade otázku: „Chceme dát státu do rukou naše životy, ať je ohodnotí, propočítá a z výsledku stanoví, na co máme a na co nemáme nárok?“ A pokračuje: „Stát není žádné vyšší dobro ani esence spravedlnosti. Stát je servisní organizace, jejíž provoz si platíme a jejíž pravomoci by měly být omezeny tak, aby náš život usnadňovaly, ne komplikovaly. Aby nás ,nechaly žít‘ a pokud možno pro to zajistily všem rovné podmínky.“

Podobně píše novinář M. Stoniš: „Připomíná mi to slavnou marxistickou poučku o svobodě ,jako poznané nutnosti‘. V pojetí marxistů je svobodný ten, kdo pochopí, že se musí části svobody vzdát ve prospěch celku, který vaši svobodu potřebuje k dosažení svých cílů. Ty ovšem se svobodou nemají vůbec nic společného, ale nevadí, jsou krásné a správné. Jako třeba diktatura proletariátu a třídní boj.“ Je třeba dodat, že příště na řadu může přijít i zákaz nezávislých médií. Známá jsou slova prezidenta M. Zemana „Novinářů je příliš moc, měli by se likvidovat.“

4/ Ideologie covidismu: scientismus-hygienismus

Ideologie covidismu je sekulární verzí chiliasmu 21. století. Jde o verzi pohádky o boji dobra a zla, kdy postup proti covidu nabyl ideologických, náboženských, až apokalyptických globálních rozměrů. Boj proti zákeřnému viru se zvrhl v boj proti vnitřnímu nepříteli. Svatá válka proti temným silám přírody se vede souběžně i proti temným silám ve společnosti. Na rozdíl od zlé buržoazie za komunistické totality je nyní nepřítel hůře rozeznatelný, neboť je všudypřítomný. Nejhorší jsou opět zrádní intelektuálové s tituly před jménem a za jménem. A opět to souvisí s tím, že přední vědci a osobnosti narušují informační monopol.

Biolog a filosof prof. S. Komárek vystihl podstatu covidismu. Uvedl, že ideologii marxismu-leninismu nahradil scientismus-hygienismus. Scientismus je světonázor zbožšťující vědecké postupy. Velká média v roli pitbula vyrobila odborníky rovněž v roli pitbula a k tomu jim dodala aureolu neomylnosti. A tak vznikl mýtus o vědecké shodě při postupu vůči covidu. V realitě ovšem vyvolení odborníci prosazovali krajně invazivní přístup s těžkými dopady na zdraví a životy lidí, ekonomiku, kulturu, demokracii a způsob života. Problém spočíval v tom, že většina předních expertů byla odklizena z cesty za pomoci cenzury a očerňování. Vyvolení odborníci až na výjimky nepatří v daném oboru k respektovaným vědcům dle kritérií mezinárodního uznání a odborných publikací s impakt faktorem. Vyznačují se ale katastrofickými komentáři, klientelismem a někteří střetem zájmů.

Co se týče hygienismu jako druhé části ideologie covidismu, německý filosof M. Burchardt mluví o homo hygienicu, čili o člověku hygienickém. Ten je „uhněten obrazy nahánějícími hrůzu… naplňuje určitou doktrínu chování, péče, hygieny a sterility. Je to jako zimní spánek toho lidského v nás… z hygienického pohledu se stává jediná životní perspektiva, nebo dokonce politická ideologie. Protože ta nakonec funguje jako totalitární forma moci. Všechno, co je riskantní – zpívat v kostele, obejmout člověka, zajít si na koncert, chodit do školy – se nevyplatí, protože to všechno jsou od nynějška místa s výskytem nebezpečí. Křesťanská idea: ,Miluj bližního svého‘ se nově překládá jako: ,Obávej se bližního svého’… Každý jednotlivý člověk ohrožuje můj život!“

5/ Štěpení společnosti: vaxeři /antivaxeři – dezinformátoři

Z podstaty ideologie covidismu, jež hlásá střet dobra a zla, vyplývá potřeba „boje“, což má za následek nenávistné dělení společnosti a odhalování vnitřního nepřítele. Velká média se ujímají vedoucí úlohy progresivních sil, a to v roli pitbula. Proto neustále vyrábějí vnitřního nepřítele za pomoci inkvizitorských skupin typu „Manipulátoři.cz“. Proto dokola omílají téma údajných dezinformátorů a antivaxerů. V realitě však vyrábějí woodoo panenky, které předkládají veřejnosti jako terč zloby.

Bez jasně ohraničeného nepřítele, bez jasně vykopaných příkopů ve společnosti, stojí covidová ideologie – založená na agresivitě a alarmismu – na hliněných nohou. Ostatně všechny nedemokratické režimy uměle vytvářejí vnitřního a vnějšího nepřítele, aby poté proti němu zahájily svatý boj. Děje se tak v celých lidských dějinách, století za stoletím, 21. století nevyjímaje. Je to dlouhá dějinná spirála, příčiny jsou sice jiné, ale lidé rádi podléhají kazatelům dobra. V tomto je lidstvo nepoučitelné.

Co by se stalo, kdyby se média přestala jako klíště držet tématu o dezinformátorech a antivaxerech? Najednou by nedávalo smysl vést válku proti temným silám. Najednou by jejich rádoby morální a vědecká nadřazenost splaskla jako bublina. Najednou by místo monologu musela vést svobodný dialog s předními vědci a omluvit se jim. Musela by se vzdát boje za lepší zítřky. Musela by opustit roli pitbula a vrátit se ke každodenní mravenčí práci v roli hlídacího psa demokracie. Takový ústup od válečnického zpravodajství plného adrenalinu a povýšenectví je po 2 letech jistě obtížné.

6/ Nová hrozba: mediální populismus

Katastroficky převyprávěný svět je dílem nového mediálního populismu, jež popisuje život na planetě jako nekonečnou řadu virových nemocí a černé kroniky. Je to způsob, jak většinová média prosazují své byznysové zájmy. Právě šíření strachu je tou strategií, jež má přilákat pozornost co největšího počtu čtenářů a diváků. Černě oděný mediální populismus je tak novou hrozbou, která předčí politický populismus. Je proto třeba se adaptovat na novou realitu, kdy původně seriózní médiase transformovala v černá média aneb bulvár strachu, katastrof, černé kroniky a smrti.

Ve školách je proto třeba rozšířit výuku o kritickém myšlení a vztáhnout ji také na mediální populismus. Ovšem na katastrofickém pojetí života profituje nejen kartel černých médií, ale i propojené farmaceutické a distribuční firmy, chemický průmysl, lékárny, podnikatelé ve zdravotnictví. V neposlední řadě na tom parazitují spříznění populističtí politici a odborníci.

7/ Mediální hyenismus

Nejvyšší formou mediálního populismu je mediální hyenismus. Média se tu zaměřují na první signální soustavu, tedy šroubují emoce a vášně skrze strach a paniku. Vytrhávají z reality ty nejotřesnější obrazy a vydávají je za důkaz své pravdy a za důkaz nepřátelských rejů.

Naposledy média zneužila smrt zpěvačky, která se chtěla nakazit covidem a následně zemřela. Hlavní titulky velkých médií ihned obvinily ze smrti takzvané dezinformátory. Tato bubnová mediální palba měla zastřít odpovědnost a vinu právě těchto médií za vytvoření atmosféry, ve které statisíce lidí usilují o potvrzení o nákaze covidem jen proto, aby získaly propustku do společnosti a nestaly se občany druhé kategorie.

8/ Těžký přechod k postcovidismu

Přechod z období covidismu k postcovidismu bude podobně náročný jako od komunistické totality k demokratickému postkomunismu. Nejhorším dědictvím je stádnost obyvatelstva, uhnětená strachem šířeným po celé dva roky. Desítky let se budeme vypořádávat s dědictvím, kdy šéf Pfizeru zavelí ke třetí, čtvrté… dávce vakcinace, poté katastrofická média s vyvolenými odborníky přetaví povel ve „svatou vědeckou nutnost“, načež přebujelý stát ono veřejné blaho zavede metodou cukru a biče. Zcela se přitom ignoruje varování Evropské lékové agentury, že posilující dávka se dá aplikovat jednou, možná dvakrát ročně, ale nikoliv opakovaně, jinak hrozí oslabení imunitního systému.

Když nová Fialova vláda oznámila 19. 1. 2022 zrušení vyhlášky o povinném očkování, velká média opět protočila ve zpravodajství ta samá „odborná esa“ s cílem zastrašit vládu. Po této mediální palbě vláda připustila, že povinné očkování může vrátit do hry. Je tak zřejmé, že „média vrtí politiky“. Ovšem i opačně mohou „politici vrtěti médii“. V Česku je vzorem A. Babiš, který ve funkci „premiéra v demisi“ rozhodl o povinném očkování. Jeho píáristé mu jistě poradili, že téma povinného očkování mu může přihrát hlasy, když většina veřejného mínění je tomu nakloněna. Podobně téma covidu zneužil ve Francii E. Macron, který chce obhájit prezidentskou funkci v dubnových volbách.

Nejnověji velké obavy vyvolává snaha Fialovy vlády prohlasovat novelu pandemického zákona během jediného dne v rámci legislativní nouze, aniž došlo k odborné debatě. Hrozí, že vedle ministerstva zdravotnictví to budou rezorty obrany a vnitra, které budou moci schvalovat mimořádná opatření zasahující do základních svobod občanů. Tento nebezpečný postup je dle ústavního právníka Jana Wintra minimálně na hraně ústavy. A hlavně se míjí časem, neboť již nejsme v období varianty delty, ale mnohem méně nebezpečného omikronu. A proto nastává v západních zemích trend uvolňování omezení a k postupnému návratu k normálnímu životu.

9/ Poušť mezilidských vztahů – alternativa Anglie!

V Česku se na ulicích pohybují masy ustrašených a „uvědomělých“ lidí, kteří si již nedovedou představit, že by nedodržovali základní požadavky covidové ideologie: plošné testování – trasování – izolaci – karanténu – rouškování – očkování – dodržování oficiálních hygienických opatření.

A přesto Anglie od 27. 1. 2022 ruší téměř veškerá tato opatření. Návrat k normálnímu životu je možný! Ostatně v Anglii platila volnější opatření už od července 2021 a k žádným větším újmám na zdraví a životech, než tomu bylo v mnohem restriktivnějších zemích, nedošlo. To jen potvrzuje, že většina údajných vědeckých opatření jsou placebem a otázkou víry. Ostatně přední izraelský imunolog prof. E. Qimron uvedl, že nákaza přichází ve vlnách, které samy od sebe odeznívají a přijatá opatření v tom sehrávají minimální roli. Je proto falešné tvrdit, že „nákaza byla překonána“. Tedy už nejen Anglie a Švédsko, ale i Dánsko a Irsko se přidávají k trendu rušení většiny opatření, a to na základě doporučení expertních komisí neoznačovat dále covid-19 jako nemoc představující kritickou hrozbu pro společnost.

Nebetyčné rozdíly v přístupu k životu dokládá průběh fotbalové ligy v Anglii a Německu v lednu 2022. V anglické Premier League se na každém utkání tísní desetitisíce fanoušků za popěvků oslavných chorálů. Naopak stadiony německé Bundesligy zejí prázdnotou. Nic nedokumentuje lépe fakt, že stejně jako po druhé světové válce i dnes svoboda a zdravý rozum přicházejí z Anglie. Zbývá jen litovat, že Spojené království vystoupilo z Evropské unie, čímž došlo k posílení vlivu Německa a Francie jako dvou zemí s přebujelým ochranářským státem.

10/ Výzva hlavním médiím a spřízněným politikům a odborníkům

• Zastavte největší krizi demokracie po Listopadu ’89 v podobě nástupu autoritářství a silových metod při řešení společenských problémů, k čemuž jste výraznou měrou přispěli! A omluvte se!
• Zastavte nenávistné dělení společnosti na očkované a neočkované. Ostatně už to za vás udělal omikron, který tuto hranici prolomil. A omluvte se!
• Zastavte ponižování milionů občanů, které jste svévolně označili za hrozbu pro zdraví ostatních, i když velká část z nich je lépe chráněna protilátkami po prodělání covidu než očkovaní. Podpořte zrušení totalitního zákazu vstupu do knihoven, divadel, kin, sportovišť,… A omluvte se!
• Zastavte mediální lynčování předních vědeckých kapacit nejen z oboru medicíny a přírodovědy! A omluvte se za vykonstruovaná obvinění a zneužití pojmů „dezinformátor“ a „antivaxer“!
• Zastavte válečnické zpravodajství! Strachem jste otrávili mozky lidí. Říká se tomu brainwashing, vymývání mozků. Mnozí přestali kriticky myslet, věcně komunikovat a poslušně plní povely státu jako stádo. I zde je omluva na místě. Ale nepostačuje!
• Nejvíc se však omluvte mladé generaci, na které jste spáchali největší zločin. Šířením strachu a podporou lockdownů jste přispěli k rozbití školního systému a každodenní životosprávy. Přispěli jste k narušení jejich přirozeného setkávání a zábavy. Bezprecedentně jste je zahnali do soukromí. Statisíce mladých lidí proto trpí obezitou a počítačovou závislostí. Mají problém se seznamovat. Mnozí podlehli pasivitě a nekritickému stádnímu chování. To bude mít nedozírné následky pro kvalitu jejich života i pro budoucí vývoj celé společnosti a demokracie.

Svým čtenářům se již omluvil jeden z největších deníků v Dánsku Ekstra Bladet za to, že po dobu pandemie zveřejňoval vládní covidová data bez toho, aby je podrobil kritické analýze. Omluva tu není výrazem slabosti, ale schopností věci přehodnocovat a chyby napravovat. Omluva je výrazem slušnosti a vlastní sebeúcty. Omluva je však to nejmenší. Velká média a spříznění politici a odborníci se nemohou zříct své odpovědnosti za nevídané sociální inženýrství, jež uvrhlo milióny lidí do pozice vyvrhelů, milionům lidí narušilo duševní stav a tím imunitu se všemi negativními dopady na zdraví a životy.

Závěr: Autoritářská demokracie

Je to paradox. Před sněmovními volbami v říjnu 2021 byla obava, že „mráz přichází“ z Kremlu a Číny, případně z Orbánova Maďarska či Kaczyńského Polska. V domácím prostředí se obavy pojily s působením komunistů, Okamurovců a Zemanova Hradu. Obava byla také z Babišova oligarchismu. A najednou tu máme covid a s ním autoritářskou demokracii. Na první pohled jde o protimluv, ale vystihuje podstatu dnešní polo-demokracie. Je to příležitost pro studenty sociálních věd studovat erozi demokracie v přímém přenosu. Nicméně je to příležitost pro občanskou společnost a její elity tyto jevy popsat, analyzovat a v prvé řadě se jim postavit.

Lze tak sledovat a zkoumat tyto jevy: neoficiální cenzuru v podobě zamlčování a křivení faktů, mediální lynč kritické vědecké obce, inkvizitorské skupiny typu „Manipulátoři.cz“, vylučování milionů lidí z veřejného života, novou ideologii boje dobra a zla, zneužití strachu jako hlavního nástroje manipulace a rozkolu společnosti, zneužití slovníku – zejména pojmů dezinformátor a antivaxer, nevídané sociální inženýrství ve formě lockdownů a chaotických opatření, devastaci nejmladší věkové skupiny a jejího vzdělání, zničující izolaci seniorů, destrukci kultury a středních vrstev, rozbití občanské společnosti, brainwashing neboli vymývání mozků, přidušený právní stát…

Co se týče úlohy médií, nesmí se vylít s vaničkou i dítě. Proto je třeba podtrhnout, že nezávislá a sebevědomá média jsou podmínkou fungující demokracie. To ale platí pouze pro roli hlídacího psa demokracie, nikoli pro roli agresivního pitbula, kdy hlavní média útočí na kritickou část společnosti a zejména vědeckou elitu, kdy nepřipouští svobodnou výměnu názorů. Tím vším se komplikuje hledání řešení pandemie a destruuje podstata demokracie.

Hovořme spolu!

V zájmu snížení agresivity a necitlivosti vůči jiným názorům je čas přispět ke smíření a obnovení dialogu. Je důležité probudit občanskou společnost, jež byla vážně poškozena atmosférou strachu, zahnáním lidí do soukromí a dělením na občany první a druhé kategorie. Je vhodné začít pořádat „debaty porozumění“ v obcích, městech, občanských sdruženích i na školách.

Autor: Prof. PhDr. Michal Klíma, M.A., CSc. – působí na Metropolitní univerzitě Praha jako politolog a rektor. Přednášel na Vysoké škole ekonomické a Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Zabývá se postkomunismem, komparací demokracií, klientelismem, stranickými a volebními systémy. V roce 2015 publikoval knihu Od totality k defektní demokracii. V roce 2020 mu vyšla kniha Informal Politics in Post-Communist Europe. V době covidové uveřejňuje texty o oslabení právního státu a občanské společnosti, cenzuře a autocenzuře, policejních excesech, projevech stádnosti a vymývání mozků, fenoménu ideologie versus věda.

Zdroj: blog.echo24.cz