Koronavirus jako globální manipulace s vědomím lidstva: Lékařská věda se propůjčila diletantství

Anna Ivanova uvádí jako praktická lékařka na pravou míru falešné postuláty covidového šílenství, s nimiž spousta renomovaných a poctivých lékařů nesouhlasí, ale v uměle vyvolané hysterii se bojí proti tomu vystoupit.

Píšu na žádost svých kolegů, kteří nemají čas ani energii odolávat pravidelným informačním útokům na lékaře, ale kteří díky své vysoké odbornosti a velkým praktickým zkušenostem jasně vidí neadekvátnost většiny publikací v lékařských zdrojích na téma koronavirové infekce.

Dnes se do masmédií dostávají takové informace, které by před dvěma lety žádný úctyhodný odborník nepodepsal, protože pak by mohl udělat sám nad sebou kříž a žádný profesionál v jeho oboru by s ním nechtěl mít nic společného. Stejná situace je i v medicínském tisku. Například:

„Nová studie zjistila, že každodenní konzumace kávy snižuje riziko onemocnění koronavirem o deset procent, protože tento nápoj dává „turbo-impuls“ imunitnímu systému. V nové studii provedené na Severozápadní univerzitě (Illinois) se odborníci zabývali různými potravinami, které mohou chránit před závažnou infekcí COVID-19. Vědci zjistili, že pití alespoň dvou až tří šálků kávy denně snižuje riziko onemocnění COVID-19 přibližně o desetinu. Američtí vědci, kteří analyzovali údaje 40 000 dospělých Britů, se domnívají, že pití kávy chrání před virem. Domnívají se, že nápoj obsahuje zdravé rostlinné chemické látky, které mohou aktivovat imunitní systém.“

Na vlně negramotnosti

Takže prokázaných 10 %? To je velmi závažný výsledek, prakticky na Nobelovu cenu za vědu. „Turbo-impuls“ samozřejmě není vědecký ani lékařský termín. Naše média však tento „vědecký výzkum“ citují a odkazují se na lékařské publikace. Odkdy jsme tak degradovali? Jaké ukazatele imunity se zvýšily o 10 % po vypití kávy? Nebo snad nálepka „Illinois“ automaticky dodává citovaným informacím důvěryhodnost?

V rámci našeho odborného týmu jsme provedli klinické studie s injekčními imunomodulátory a nedosáhli jsme více než 1,5% změny v imunogramu. A vaše káva zabírá na 10 %?! 

Několik slov o klinických studiích: Standardní terapeutické vyšetření jednoho pacienta trvá 12 až 40 minut. Jednoduchá aritmetická úloha – kolik člověkohodin zabere vyšetření 40 000 lidí? Přesně tak, více než rok. Takže tyto pacienty nikdo nevyšetřil. Byl proveden dálkový průzkum, jehož spolehlivost se v reálném vědeckém prostředí odhaduje na 10 až 30 %. Jedná se zjevně o dobře financovanou tiskovinu, jejímž cílem je zahltit lékaře jalovými informacemi.

Falešné PCR testy

Ale zpět ke koronaviru a kritériím pro stanovení diagnózy. Co znamená pojem „asymptomatické onemocnění“? Řekněme si něco o testování na COVID-19. Co je podstatou takzvaných „falešně pozitivních“ testů? Odborníci vědí, že PCR nedokáže rozlišit, zda detekoval celý aktivní virus, nebo jeho pouhý fragment. To znamená, že pokud se tělo člověka s infekcí vypořádalo, koronavirus eliminovalo a po částech jej vyloučilo, bude PCR test pozitivní i v tomto případě.

Taková osoba však nemocí netrpí a není nakažlivá pro ostatní. Vědí to mezinárodní odborníci? Určitě ano. Proč tedy všechen ten povyk kolem asymptomatických pozitivních testů? Zapeklitá otázka. Jak se říká v amerických krimi seriálech – ďábel se skrývá v detailech.

Důvěryhodnost PCR diagnostiky má ještě jeden detail. Pokud chce mít člověk PCR test negativní, může si den před testem kloktat nos a krk obyčejným roztokem soli a sody, stačí to dělat pravidelně, každé 2 – 3 hodiny. Pokud si člověk vyplachuje nos a krk silnějšími antivirovými látkami, jako je chlorhexidin nebo septomirin, je šance na negativní výsledek PCR téměř stoprocentní, i když má osoba aktivní koronavirovou infekci.

Toliko k průkaznosti testování. A my stanovujeme míru šíření nákazy na základě výsledků PCR testů? To je jasný průkaz neadekvátnosti těchto informací. U ostatních infekcí vycházíme z tvrdých kritérií prokazatelného onemocnění. Počet pozitivních PCR testů a počet onemocnění koronavirem – to jsou dvě absolutně rozdílné věci.

Neléčený zápal plic

Nyní k doporučením pro léčbu nové koronavirové infekce.

Na začátku roku 2020 nám byl ukázán snímek, který demonstroval, jakou léčbu dostávají čínští pacienti s tzv. koronavirovým zápalem plic. Jednačtyřicet osob (celkem!) dostalo jistou léčbu, včetně azitromycinu s hydroxychlorochinu. Zdálo se, že snímek prokazuje účinnost této metody.

Přitom drobným písmem v něm bylo uvedeno, že 76 % pacientů dostávalo tradiční čínskou léčbu. Každý odborník, který alespoň trochu rozumí lékařské statistice, by okamžitě řekl, že těchto 76 % by mělo být z analýzy vyloučeno. A v takovém případě by účinnost metody byla velmi sporná. Nicméně informace z prezentace spolkl celý svět.

My jsme po dlouholetých negativních zkušenostech s chlorochinem při léčbě sarkoidózy naše pacienty antimalariky neléčili. Je však třeba zdůraznit, že chlorochin je imunosupresivum, tj. látka potlačující imunitu. Takovéto léky se obvykle nepředepisují při akutním infekčním onemocnění.

Dále, 27. prosince 2020 byly vydány pokyny EVMS COVID-19 MANAGEMENT PROTOCOL, v nichž se uvádí, že hydroxychlorochin „může způsobit poškození“. Přesto tento lék užívá celý svět téměř devět měsíců – na vaše doporučení, pánové!

Jednotliví lékaři, kteří si zachovali sílu alespoň minimálně analyzovat záplavu informací, jež se na nás valila jak v podobě četných příkazů a pokynů, tak v podobě internetových přednášek, konferencí a seminářů, měli po takovém tvrdém kotrmelci dojem, že probíhá masivní informační útok, který nás má zmást a poplést.

Neustálé opakování „nová koronavirová pneumonie“ zní přinejmenším podivně, protože pneumologové znají následující dokument: „Nová klasifikace idiopatických intersticiálních pneumonií: společný dokument Americké plicní společnosti a Evropské respirační společnosti.“

S virovým onemocněním plic je nyní spojován termín „matné sklo“, což je zjevně negramotná interpretace, protože jakákoli intersticiální plicní léze (včetně například sarkoidózy) vypadá na CT vyšetření hrudníku jako matné sklo. Ať už tuto nemoc, pánové, nazvete jakkoli supernovou, reakce organismu na tuto infekci není až tak nová – dochází k difuznímu poškození plicních sklípků, které známe již z předchozích epidemií (a známe i tradiční metody léčby, které se dnes obecně zanedbávají).

Diletantství WHO

Nyní několik informací o dalších pandemiích. V roce 1995 WHO oznámila, že ve světě vypukla pandemie tuberkulózy. Globální fond na základě výzkumu v Tanzanii vypracoval strategii boje proti ní. Ve srovnání s naší sovětskou ftizeologií to bylo spíše ubohé. Například vyhledávání kontaktů mezi účastníky rituálních tanců okolo ohně. A zjišťování latentní tuberkulózní infekce (tj. provedení Mantouxova testu) u těchto kontaktů (dospělých!). Mimochodem, nikdo nezavřel hranice. Přestože podle WHO jeden pacient s tuberkulózou nakazí 10 lidí. Kapénkovou nákazou vzduchem. 

Tak ještě pár slov o infekční nakažlivosti:

„Kmen koronaviru Delta je dvakrát infekčnější než první varianta SARS-CoV-2,“ uvedla hlavní vědecká pracovnice WHO Soumya Swaminathanová. Klidně si tvrdí, že vzhledem k vysoké rychlosti šíření by se tato varianta mohla brzy stát dominantní variantou na světě. „Delta varianta koronaviru byla původně zjištěna v Indii, ale nyní byla pozorována v 85 zemích. Vzhledem k vysoké infekčnosti je pravděpodobné, že jeden člověk s tímto kmenem nenakazí dva lidi, ale čtyři, šest nebo dokonce osm,“ poznamenává Swaminathanová.

„U předchozí varianty tomu tak nebylo. Míra sekundární infekce u rodinných příslušníků se pohybovala kolem 16-20 %, ale nyní jsou nakaženy celé rodiny,“ dodává.

Tato zpráva je matoucí změtí lékařských termínů. V lékařské vědě existují jasná kritéria, jasné odstupňování. Může jedna osoba nakazit čtyři nebo osm osob? Pokud všechny najednou, je to lež. Celé rodiny, které se nakazí, a celé rodiny, které onemocní, to jsou dvě naprosto odlišné věci a nelze je ve vědě o infekcích házet na jednu hromadu.

„Kontagiozita (z lat. contagiosus – nakažlivý) je vlastnost infekčních chorob přenášet se z nemocných lidí nebo zvířat na zdravé vnímavé lidi (zvířata). Je to způsobeno evolučním mechanismem přenosu. Kvantitativním ukazatelem míry nakažlivosti infekční nemoci je index nakažlivosti. Je definován jako procento vnímavých osob (neinfikovaných a neočkovaných), které onemocní klinicky zjevnou formou nemoci po kontaktu s nositelem infekce v rámci epidemického ohniska.“

Klíčovým výrazem je zde klinicky zjevná forma nemoci. Dovolte mi znovu uvést příklad tuberkulózy (doufám, že nikdo nepochybuje o tom, že tato nemoc není o nic méně hrozivá než koronavirová infekce).

Nesmyslné covidové šílenství

„Celosvětově v roce 2019 onemocnělo tuberkulózou odhadem 10 milionů lidí, z toho 5,6 milionu mužů, 3,2 milionu žen a 1,2 milionu dětí (zpráva WHO ze 14. října 2020). Nemocí TBC je nakažena přibližně čtvrtina světové populace. To znamená, že lidé jsou infikováni bakteriemi TBC, ale (zatím) nejsou nemocní a nemohou nemoc přenášet.“

V těle jedné čtvrtiny světové populace však kolují živé bakterie TBC (viz webové stránky WHO) a nikdo neví, kdy se stanou aktivními a nebezpečnými pro ostatní. Bakterie mycobacterium tuberculosis nejsou v počátečních stadiích nemoci viditelné (tj. začátek je bezpříznakový), proto se v SSSR každoročně provádělo rentgenové vyšetření plic, které odhalilo TBC v raném stadiu. V této fázi je již TBC nakažlivá.

O tom, že dnes „onemocní celé rodiny“. V roce 1999 vypukla chřipková epidemie. Moje kamarádka, obvodní terapeutka, mi vyprávěla, jak přišla na zavolání do rodiny a všichni – babičky, dědečkové, matky, otcové a jejich děti – leželi v posteli. V roce 2009 byly rovněž nemocné celé rodiny.

Nepamatuji si však podobné šílenství, jakého jsem svědky dnes. Školy byly uzavřeny kvůli karanténě, protože do tříd přišli jen 2-3 lidé. Byly vyhlášeny mimořádné prázdniny. Neexistovala však žádná samoizolace (z tohoto termínu čiší neadekvátnost) ani žádný rouškový režim. Proč? Co se změnilo? Vyrostla snad nová generace, která si tyto epidemie nepamatuje?

Na mém oddělení byla žena s otevřenou formou tuberkulózy. Několikrát utekla z nemocnice a schovávala se u známých alkoholiků. Někdy se proces stabilizoval. Nakonec po šesti letech zemřela na tuberkulózu, samozřejmě v nemocnici. Žil s ní její spolubydlící, muž, který s ní spal v jedné posteli a prakticky jedl ze stejného nádobí. TBC nedostal. Ne všechny blízké kontakty se tedy nakazí. Dokonce i při dlouhodobém těsném kontaktu.

Bouře v Petriho misce

Na závěr si dovolím konceptuální poznámku. Čtu hodně článků o aktuálních lékařských tématech, včetně odborných lékařských webových stránek (i těch anglických), a sleduji přednášky. Mám pocit, že se honíme za koronavirem v Petriho misce.

My praktikující lékaři nemáme čas ani energii na to, abychom se sešli a diskutovali o svých problémech. Možná se s tím počítalo? Soudě podle provedení byla celá akce naplánována a zorganizována velmi kompetentně. Když si vzpomenu na svůj vojenský výcvik a taktiku boje zblízka, pochopím, že hlavní je držet se při zemi, jinak nás odstřelí jednoho po druhém. Přesto jsem to riskla.

Jak to skončí? Snad se příště uvidíme v lepším světě. 

A doufejme, že to bude na naší planetě.

Zdroj: russtrat.ru
Preklad: protiproud.cz