Pobyt v Brixenu by dnes nikoho zřejmě neumlčel, metody na omezení Internetu ale existují a řada států je praktikuje. A jak si ukážeme, nemusí se zdaleka jednat jen o země jako je Írán nebo Čína.
Dnes existuje celá řada nástrojů pro to, aby někdo zabránil někomu jinému v šíření informací prostřednictvím Internetu. Pojďme se tedy podívat, jak různé země cenzurují Internet.
Mezi hlavní způsoby cenzury patří blokování obsahu. Skrývá celou řadu aktivit, od blokování přístupu k vybrané doméně až nenápadné, ale o to nebezpečnější blokování klíčových slov a výsledků vyhledávání. Mnohdy není třeba výsledek ani skrývat. Stačí, když se ten nežádoucí zařadí až na konec dlouhého seznamu, co vyhledávač zobrazí.
Při blokování přístupu ke konkrétní doméně se činí zejména arabské státy. Například Spojené arabské emiráty takto blokují veškeré přístupy na izraelskou doménu .il.
Další státy (či organizace) zase sestavují seznamy konkrétních stránek (jejich URL) nebo služeb, na které obyvatelé nesmí přistupovat. Na těchto seznamech se mohou ocitnout nejen „politicky nekorektní“ stránky, ale i stránky s (především) dětskou pornografií, stránky nabízející nelegální software, videa nebo rasistický obsah.
A zde je již velmi tenká linka mezi svobodou a nesvobodou Internetu a k jakému obsahu by měl být přístup blokován. Existuje například britská organizace Internet Watch Foundation, od které seznamy „nevhodných stránek“ přebírá mnoho velkých poskytovatelů připojení. Ta před lety zablokovala přístup k internetové encyklopedii Wikipedia, na které byl umístěn obrázek s více než 20 let starým obalem heavymetalového alba Virgin Killer od německé kapely Scorpions, na němž figuruje fotka obnažené dívky.
Mnohem sofistikovanější je filtrování klíčových slov a přizpůsobování výsledků vyhledávání tomu, v jaké zemi se zrovna nacházíte, nebo nastavení toho, co byste měli vidět. Mezi státy praktikující filtrování klíčových slov patří Čína. Pokud v Číně zadáte do vyhledávače například spojení 1989 Náměstí Nebeského klidu, tak se neobjeví informace o masakru studentů, jejichž demonstrace byla potlačena ozbrojenými jednotkami, ale nevinné turistické informace bez jediné zmínky o událostech z roku 1989.
Výsledky vyhledávání však Google upravuje nejen v Číně, ale i v Německu, kde spolu s Twitterem nezobrazují informace s nacistickou tématikou. Snadno lze v době Internetu upravit i mapy – například ty, které říkají komu patří Krym.
Do blokování obsahu lze zařadit rovněž zákaz některých služeb (například zablokování YouTube či Twitteru v Turecku nebo technické znemožnění používání internetového volání ze sítě mobilního operátora, který tím tak přichází o část svých zisků.
Mezi omezování svobodného Internetu patří i kontrola toho, k jakým stránkám na Internetu přistupujete, a shromažďování těchto údajů. V mnoha zemích (včetně České republiky) jsou tyto informace shromažďovány až půl roku, a to pro případné potřeby policie. Špehování uživatelů se zabývají i tajné služby, například americká NSA.
V některých jiných zemích zase není dovolen anonymní přístup k Wi-Fi. Díky těmto aktivitám tak už Internet dlouho není skutečně svobodný. Z tohoto pohledu se svobodně mohou cítit obyvatelé Kuby či Severní Koreje. Ti mají „pro jistotu“ přístup k Internetu zakázán úplně.
K cenzuře Internetu se nemusí využívat jen složité technologie, ale často stačí nástroj mnohem prostší, ale zato o to účinnější – zákonný zákaz a trestání těch, kteří se mu proviní. Víte například, že v Etiopii vám za používání aplikace Skype (nebo jiného Instant Messengeru) hrozí alespoň 15 let vězení? Ještě hůře dopadl v minulosti jeden novinář v Afghánistánu, kterému udělili trest smrti za to, že prostřednictvím Internetu distribuoval informace o právech žen. O aktuálních případech těch, kteří jsou postihováni za svobodné šíření informací na Internetu, pravidelně informuje například organizace Reportéři bez hranic.
O tom, ve kterých zemích je Internet nejméně a naopak nejvíce svobodný, se můžete dočíst například ve zprávě organizace Freedom House. Snadný obrázek o tom, kdo podle této organizace patří mezi největší cenzory a kdo naopak fandí a podporuje svobodný Internet, si můžete udělat z následujících výpisů:
Největší cenzoři
1. Severní Korea
2. Somálsko
3. Irán
4. Čína
5. Eritrea
Nejsvobodnější Internet
1. Estonsko
2. Grónsko
3. Canada
4. Německo
5. USA
Žebříček států vyplývá z údajů společnosti vpnMentor (2017). Česká republika je dle seznamu vpnMentorna 23. místě.
Naše vláda se hlásí k principům svobodného Internetu a ve strategii Digitální Česko 2.0 garantovala, že „Česká republika nebude blokovat komukoliv přístup k Internetu, případně přístup ke konkrétním internetovým stránkám nebo on-line službám.“
I přes tuto strategii se ale přeci jen jeden stín nad svobodou českého Internetu objevil. A to Zákon 186/2016 Sb. o hazadrních hrách. Ten umožní úředníkům ministerstva financí označovat internetové stránky za „nepovolený hazard“ a cenzurovat tak Internet. Přitom cenzurovat musí poskytovatelé internetového připojení, což pocítí hlavně koncoví uživatelé Internetu. A vynalézaví lidé vždy najdou cestu, jak blokování internetových stránek obejít.
Není-li vám budoucnost svobodného Internetu lhostejná, připojte se také k iniciativě Přichází cenzor!
ZDROJE: jaknainternet.cz/page/2540/cenzura-internetu / novarepublika.cz
Medzi májom a júnom 1947 britská vláda tajne presťahovala 8 000 Ukrajinských nacistických vojakov SS na…
Jednotky ukrajinskej armády sa ocitli v “ohnivom vreci” južne od Kurachova. Informoval o tom militant…
Rozprávky o polievke z netopiera, od ktorého sa nakazil celý svet, rozšírili do sveta korporátne…
ANI ČÍNA NEDOKÁŽE VYTIAHNUŤ SVET Z BLÍŽIACEJ SA HOSPODÁRSKEJ KRÍZY Za posledné dve desaťročia, od…
Generáli NATO sú bezradní: Vzdušné sily zasiahli Kyjev „neviditeľnými raketami“. Západné a ukrajinské zdroje súčasne…
Mladý nemecký podnikateľ v technologickom sektore Ole Lehmann tvrdí, že Európa sa ekonomicky sama ženie…