Klimatický byznys: Uměle vyvolaná panika. Klima se měnilo odedávna. Potrhlý tunel a příští generace. Otázky kompetence pro nekompetentní

Jiří Kobza se zamýšlí nad podstatnými aspekty současného klimatického třeštění evropských zemí a varuje před přistoupením na tuto falešnou hru.

Hysterie klimatických změn přináší především obrovské díry do státních rozpočtů a tím i do peněženek nás všech.

Klimatické změny doprovází planetu Zemi odedávna, od prekambria až dodnes, stejně tak jako přirozené změny obsahu CO2 v atmosféře. Hlavní příčinou cyklických změn klimatu jsou nejenom pohyby Země kolem Slunce (perigeo a apogeo, díky čemuž se každý rok ochlazujeme i oteplujeme), ale i pohyby zemské osy, které mění polohu (naklonění) planety vůči slunci.

Podivný stav

Když se budeme planetou zabývat trochu podrobněji, zjistíme, že hlasitě vykřikované strašení různých klimateroristů – od aktivistů až po agresivní záškolačku Gretu Thunbergovou – nemá faktické opodstatnění, protože v planetárním měřítku lidmi způsobené znečištění atmosféry ani zdaleka nedosahuje terraformního rozměru. 

Je to tak. Klima se na planetě Zemi mění především v souvislosti s pohyby zemské osy, které mění sklon naší planety vůči Slunci. Měnilo se v dlouhých obdobích a na dlouho (např. karbon vs. trias) i v (geologicky) cyklických krátkých obdobích necelých 26 000 let (platonský rok) a zemská osa dokonce osciluje s periodou 18,6 let až po tzv. Chandlerův pohyb s periodou něco přes rok. 

Je tedy jasné, že k cyklickým změnám klimatu docházelo a dochází pravidelně (i já ve svých 65 letech pamatuji teplá, suchá období stejně jako chladná a deštivá) i bez zásahu člověka.

Ochrana životního prostředí především nesmí být v rozporu se zdravým rozumem. Nemohu se proto ubránit dojmu, že celé toto ekošílenství, které napáchá více škody než by kdy dokázal veškerý pozemský průmysl, je především kšeftem a politikou. 

Už se nemluví například o aktivistech, kteří před několika lety bránili kácení kůrovcem napadených stromů na Šumavě a způsobili tak jeho přemnožení a miliardové škody. Není známo nic o tom, že by některý z nich byl za tento zločin odsouzen.

Je na pováženou, že žádný z klimaaktivistů se neobtěžoval zjistit si geologickou podstatu změn klimatu. Dokonce si ani neotevřel Wikipedii, kde jsou pohyby zemské osy vysvětleny velmi lapidárně. Každý, kdo absolvoval alespoň pátou třídu základní školy ví, že čím blíže k slunci, tím tepleji (viz. např. známá řecká báje o Daidalovi a Ikarovi). 

Moje vysvětlení tohoto podivného stavu?

Příliš mnoho peněz se točí v nejrůznějších klimakšeftech, příliš mnoho (zejména nadnárodních) firem na nich postavilo svůj marketing. Nezapomínejme ani na to, jak moc této kampani napomáhá i strmě klesající úroveň vzdělanosti nejenom u nás, ale i všude v tzv. západním světě. 

Klimatický aktivismus umožňuje nikým nevoleným aktivistům usurpovat si velmi snadno moc, která jim nepatří. Žáci i studenti totiž také raději budou chodit pravidelně demonstrovat proti pohybům zemské osy, než aby se pracně snažili pochopit například periody ledových dob anebo derivace a integrály. Pod tlakem samozvaných aktivistů jsou zastavovány (či nejsou vůbec povolovány) životně důležité a potřebné stavby, jsou omezovány investice a především je to široké pole pro astronomickou korupci. Škody páchané ve jménu ekologie jsou tedy nedozírné – a to jsme, bohužel, teprve na začátku.

Na tzv. Zelený úděl (Green Deal) Evropské unie naplánovala Evropská komise pro začátek kolem 100 miliard EUR. Ve spolupráci s Evropskou investiční bankou se nejprve vytvoří tzv. Fond spravedlivého přechodu. Z něho se bude financovat postupný – Evropskou unií nařízený – odklon od fosilních paliv. 

Přechod na nové „bezemisní“ technologie v příslušných členských zemích chce EU do roku 2027 spolufinancovat právě touto uvedenou částkou. Celkový účet „Zeleného plánu“ ovšem bude – v přímých i nepřímých nákladech – mnohem a mnohem vyšší…

Ne každý na tento plán naletěl na „první dobrou“ jako česká vláda. Například Polsko si v Unii vyjednalo výhodnou dlouhodobou výjimku a odklad na odchod od uhelných zdrojů. 

Jenže nezapomínejme, že příslušné „zelené fondy“ jsou zase jen a pouze naše peníze. Evropská unie, která nikdy nic nevytvořila, si je jen vezme od členských států (které si je teď už ovšem budou muset půjčit a prohloubit dále své již tak dost tragické zadlužení) a bude jim je velkopansky přerozdělovat nazpět, stejně jako to dělali královi rádci v pohádce o princezně se zlatou hvězdou. Už chápete?

Tyto peníze budou výhradně utraceny na sice nesmyslné, ale Evropskou unií schválené a podporované projekty. Obzvláště pozoruhodný je například projekt zachycování vzdušného CO2, jeho komprese a ukládání do geologických struktur pod zem. Že to zní šíleně? Zní, ale je to dnešní realita. Pod záminkou ochrany klimatu bude postupně docházet k cílené likvidaci evropského průmyslu, energetiky i dopravy. 

Jenže!

I kdyby se tento potrhlý tunel povedlo v plném rozsahu realizovat, to základní dosud nikdo neřekl. Že totiž ještě nikdo neprozkoumal a nenašel (anebo neměl odvahu to zveřejnit) odpovědi na základní otázky přežití:

1. Co udělá biosféra, pokud skutečně dojde k výraznému snížení obsahu CO2, který cirkuluje v živých organismech? Přestane růst? Nebude uhlík chybět v molekulách bílkovin? Uhlík je přece jedním ze základních prvků života.
2. Pokud dojde ke snížení CO2 v atmosféře, dojde pak opravdu k zastavení oteplování (ochlazování) planety?
3. Pokud si v rámci ochrany atmosféry zničíme průmysl, energetiku i dopravu, jaký vliv na kvalitu života obyčejných lidí to bude mít? Jaká pak bude průměrná délka lidského života? V době kamenné, kdy životní prostředí bylo nejčistší z čistých, se neandrtálci dožívali s bídou třiceti let. Budeme je následovat?
4. Jak se chystají kompetentní orgány Evropské unie řešit například sopečné erupce, které s atmosférou dokáží zamíchat více než uhelné elektrárny?
5. Když se prokáže, že celá hysterie s globálním oteplováním 
(či ochlazováním, jak se kdy komu hodí) planety je jen humbuk, budou pachatelé potrestáni za šíření poplašných zpráv a za způsobené hospodářské škody?

Ve světle těchto nezodpovězených otázek náhle celá problematika Zeleného údělu vypadá jen jako šikovná past na naše peníze, které zmizí na financování neziskových a aktivistických klimatických organizací a korporací, které si vždy najdou cestou, jak čerpat miliardy z veřejných peněz, pod záminkou jejich podivných projektů.

Nezapomínejme ale především také na základní fakt, že mantra ochrany životního prostředí je častým a vítaným prvkem konkurenčního boje, kdy „ekologické“ znectění konkurenta vhodně zvolenou (a zaplacenou) mediální kampaní vyjde levněji, než dlouhá marketingová kampaň a cenová válka.

Ve svém důsledku veškeré toto nerespektování základních přírodních, ale i společenských, zákonů bude znamenat v Evropě drastické navýšení cen energií, které se promítne i do růstu cen služeb, potravin, dopravy, bydlení a projeví se i citelným zhoršením sociálního postavení většiny evropské populace.

Další námitka

Český Svaz průmyslu a dopravy k jedné z klíčových součástí unijního Zeleného údělu, k tzv. evropskému klimatickému cíl mj. uvádí:

„Řada sektorů nemá v současnosti komerčně dostupné technologie, aby ještě rychleji snižovala své emise. Náklady na zpřísnění cíle pro snížení emisí v roce 2030 ze 40 na 55 procent Evropská komise odhadla na nejméně 94 miliard eur (asi 2,5 bilionu korun) za rok pro celou Evropskou unii. Náklady pro Českou republiku budou ale s ohledem na strukturu jejího hospodářství s vysokým podílem průmyslu nepoměrně vyšší,“ prohlásil třeba první viceprezident svazu a generální ředitel energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš. 

Předpokládané snížení emisí oxidu uhličitého o původně plánovaných by dle svazu celou Evropskou unii mělo stát cca 336 miliard eur (8,8 bilionu korun) ročně. Celkově tedy každý rok zhruba tři procenta jejího kumulativního objemu HDP. 

Svaz průmyslu a dopravy dále upozorňuje na to, že Evropská komise nezpracovala podrobnou studii dopadů zpřísnění klimatických cílů na členské státy. Toto jejich navýšení tak proběhlo prakticky bez veškerých potřebných analýz i bez zohlednění současné značně kritické ekonomické situace v souvislosti s dopadem projevů a omezení koronavirové epidemie.

Evropská Komise pod vedením předsedkyně von der Leyenové si zelenou agendu vytkla jako svůj prvořadý úkol a učinila z ní svou vlajkovou loď. Jakousi ideologickou předehrou bylo, když koncem listopadu 2019 Evropský parlament pod tlakem aktivistických skupin symbolicky vyhlásil stav klimatické a environmentální nouze – bez toho, že by tuto nouzi kdykoli předtím blíže definoval. 

Evropská komise v kapitole 2 dokumentu „Zelený úděl“ odhaduje, že dosažení cílů v oblasti klimatu a energetiky si jen do roku 2030 vyžádá dodatečné roční investice ve výši 260 miliard EUR, což představuje přibližně 1,5 procenta HDP všech členských států Unie dohromady. Přibližně čtvrtina této částky má pocházet z rozpočtu Evropské unie (který je ovšem tvořen příspěvky a odvody členských států), zbytek by měly pokrýt další přímé příspěvky členských států, soukromé investice a prostředky z programu Evropské investiční banky. V tomto textu je, jak upozorňuje nejlepší český analytik unijní legislativy Tomáš Břicháček, uveden i záměr přejmenovat do roku 2025 Evropskou investiční banku na Evropskou klimatickou banku. To mluví za vše…

Varování

Opravdu se mi skeptický názor, že zde vůbec nejde o klima či přírodu ale výhradně o peníze, zdá pravděpodobný. Základním prostředkem je najít dostatek (pokud možno levných) aktivistů, kteří pseudovědeckým blábolům uvěří a ochotně se řetězy připoutají ke stromům, než půjdou za zisky korporací bojovat na barikády. A zemská osa se bude dál klidně otáčet, kývat i oscilovat, jako by se vůbec nic nedělo.

Jo, ještě to sucho. Anebo, z jiného úhlu pohledu, kde je voda, které údajně ubývá (nebo přibývá?), jak se komu hodí? Kde by byla, je stále zde, je jí stále stejně, je tu prostě s námi a v nás…

Možná že jste si spolu se mnou všimli, že žijeme na planetě. Takže kam by se ta údajně chybějící či snad mizející voda jako měla podít? Uletět do vesmíru? Vody je totiž na Zemi pořád stejně. Některá je jen slanější než ta dešťová anebo pramenitá. Ale v celku je to pořád stejné množství vody, které cirkuluje přírodou. Ta spousta slané vody v oceánech by po odsolení (a k tomu stačí technologicky poměrně jednoduchá solární odsolovací stanice) dokázala udělat z Afriky rajskou zahradu. 

Ano, stačilo by pár desítek odsolovacích stanic mořské vody, solárních elektráren a potrubí, které by odsolenou vodu vedlo například do Sahary a bude tam ráj na zemi. Údajná migrační krize náš stojí daleko víc. 

Ale to očividně nikoho v EU nezajímá. Na migraci se totiž vydělá víc než na legitimním obchodu s odsolenou vodou. Proto Evropská unie tak vehementně prosazuje nový termín eurospeaku: klimatický uprchlík.

Nikdo sice pořádně neví, co to sousloví znamená, ale zní to dobře a jako oblbovací argument zejména v zemích, kde se lidé bojí proti migraci byť jen špitnout (např. v západních spolkových zemích Německa) se to v poslední době skloňuje v médiích ve všech pádech. 

Kontrolní otázka: když nás tak nepokrytě mají za naprosté pitomce, opravdu naletíme na ty kecy o klimatických změnách a nedostatku vody, a necháme se bez odporu ožebračit?

Nedělejme to. Mysleme. Nejvíc na naše děti, jak asi v takto pokřiveném světě budou žít. Nebo živořit.

Zdroj: protiproud.cz