Před dvěma týdny mi přišla pozvánka k účasti na průzkumu „o produkci mediálního obsahu přesahující rámec tradiční žurnalistiky“. Žádost o vyplnění dotazníku nebyla nijak útočná – tým z Fakulty Sociálních Věd Univerzity Karlovy očividně chce, aby se průzkumu účastnilo co nejvíce lidí z prostředí „netradiční žurnalistiky“, a tak do textu nedali žádnou pejorativní nálepku.
Během uplynulých měsíců jsme identifikovali relevantní média v České republice, která poskytují obsah o aktuálním dění v nejširším slova smyslu. Proto do našeho výzkumu patří i Bornová. Vaše zkušenosti, znalosti a jedinečný pohled jsou klíčové k odhalení dynamiky mezi tradiční žurnalistikou a novými formami veřejné komunikace. Vaše účast v průzkumu je proto pro úspěch naší studie zásadní.
Dobře, objektivní průzkum současného stavu „tradiční žurnalistiky“ je rozhodně potřeba. Já osobně jsem přesvědčená o tom, že současná „mainstreamová novinařina“ je v naprosto otřesném stavu. To, co se objevuje ve velkých médiích dnes, je už srovnatelné s obsahem našich médií v letech 1938-1945. A jelikož žádost byla formulována neútočně a členka výzkumného týmu doc. PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D. vypadá jako slušný člověk a je původně z oboru sportovní žurnalistiky (která snad ještě není tak zprasená), tak bych vlastně ani neměla nic proti. Čím více studií budeme mít o totálním kolapsu důvěryhodnosti hlavních médií a o rychlém růstu a posilovaní občanské žurnalistiky („netradiční žurnalistiky“), tím lépe. Budoucím generacím výzkumníků příčin kolapsu starých médií se určitě bude hodit každá objektivně zpracovaná studie.
Než jsem klikla na odkaz s dotazníkem, nejprve jsem si šla trochu prozkoumat, co je to vlastně ten ReMeD (Resilient Media for Democracy in the Digital Age), který průzkum organizuje. Udělala jsem tedy to, co by mělo být základem práce skutečných žurnalistů – udělat si vlastní průzkum, dát dohromady všechny informace z co nejvíce RŮZNÝCH zdrojů, pak se nad vším co nejobjektivněji zamyslet a až následně vytvořit článek tak, abych nemusela strčit svědomí do mrazáku. Zjistila jsem zajímavé věci…
V tuto chvíli už jsem došla k závěru, že vím dost na to, abych si udělala názor o motivech a cílech tohoto výzkumu o „netradiční žurnalistice“. Dotazník vyplňovat tedy nebudu. Nechci podporovat výzkum, který má podle mého odhadu pomoct omezit nejen svobodu projevu, ale i REÁLNOU ŽURNALISTIKU. Nechci se dam z programu ReMeD nijak dotknout, ony to určitě myslí dobře, ale problém podobných skupin je, že jsou jsou většinou šokujícím způsobem izolovány od procesů v reálné světě.
K tomu dodám několik svých osobních názorů, jakožto naprosto nezávislý člověk a společenský outsider, který zvenku a s přibývajícími roky i s čím dál tím větším úžasem pozoruje podivné lidské hemžení na téhle planetě.
První a nejdůležitější poznatek a vlastně i vzkaz pro tým ReMeD – to, že lidé přestávají důvěřovat hlavním médiím, je naprosto logickým důsledkem současné úrovně hlavních médií. Není to vina čtenářů, není to vina jakési magické „kremelské propagandy“, je to jen důsledek klesající kvality tradičních médií. Média hlavního proudu (MSM) se totiž staly nástrojem korporátního astroturfingu, prosazování agendy globalistického organizovaného zločinu a nyní dokonce i nástrojem válečné propagandy a etnické nenávisti. A většina lidí to vnímá a čím dál tím více je to odpuzuje.
Kvalita MSM už je na tak otřesné úrovni, že je někdy obtížné rozlišit humorné parodie od reálného „zpravodajství“. Žurnalistika médií jako je Česká televize, Seznam Zprávy, Forum 24 a mnoha dalších už je často na úrovni filmu Idiocracy, jen ta „mentální elita“ nesedí před obrazovkou, ale naopak je na obrazovce a čte zprávy poskytnuté propagandistickými odděleními ze zahraničí nebo na weby opisují zprávy z Reuters, co6 je agentura pravidelně přistihovaná při lžích a manipulacích.
Novináři hlavního proudu dnes paradoxně působí jako ti pánové v uniformách v téhle scénce, ne jako ti co sedí se zápisníčky před nimi…
Skutečná žurnalistika ale díkybohu stále ještě existuje. Zatím. Ale rozhodně ji nenajdete v hlavních médiích. Najdete ji právě ve svobodných/alternativních médiích. Je pravda, že svobodná média neboli občanská žurnalistika často šíří i mírně zkreslené informace a občas dokonce i úplné nesmysly. Ale to je prostě součástí svobodného šíření informací – ve svobodném informačním prostoru je spousta perel, ale i pomyjí. A tak to je vlastně správně. Populace by se měla naučit, jak přistupovat k prezentovaným zprávám z JAKÉHOKOLI zdroje opatrně a především používat vlastní kritické myšlení a intuici. Čím dál častěji nám ale právě hlavní média opakují, že hledat si informace na vlastní pěst a přemýšlet o nich je nebezpečné, že je to součástí jakési „ruské hybridní války“ a že máme bez přemýšlení věřit jen tomu, co nám prezentují „autoritativní zdroje“, tedy hlavní systémová média. Já osobně si přitom myslím, že jedním z relativně spolehlivých způsobů, jak poznat skutečné dezinformace, propagandu a manipulaci, jsou výroky stylu: „Sami nic nehledejte avěřte jedině autoritám, které vám prezentujeme my!“.
Skuteční žurnalisté dnes obvykle pracují na vlastní pěst a ne pro kolabující média, která jsou většinou konstantně v červených číslech a jejich jedinou záchranou je psát podle přání „sponzorů“. Autoři svobodných médií jsou odvážní lidé, často s vysoce rozvinutými analytickými či intuitivními schopnostmi a se silným morálním kompasem, kteří by ještě tak před 10+ lety mohli jakž takž pracovat i pro některá velká média, ale dnes jsou pronásledováni jak divá zvěř a jsou na ně podávány trestní oznámení od neziskovčíků, placených ze zahraničních zájmových skupin. Jsou na ně pořádány špinící mediální kampaně, jsou tyranizováni od byrokratů a dnes už dokonce i riskují, že skončí ve vězení nebo se zrušeným bankovním účtem. Přesto spousta z nich pokračuje ve své práci, protože je nepohání čekání na korporátní mzdu, ale žene je hluboká touha hledat pravdu, slyšet pravdu, učit se pravdu, bránit pravdu až do smrti, neboť pravda je vysvobodí.
Komu tedy mají lidé důvěřovat – těm, kteří jsou doslova placeni za to, že i přes rostoucí horu důkazů o pravém opaku dál tvrdí, že experimentální mRNA vakcíny jsou „účinné a bezpečné“, že Vladimír Putin je smrtelně nemocný a za týden určitě zemře, že ruští vojáci už bojují jen polními lopatkami z 19. století a z raketometů střílí tenisáky vybavené čipy z ukrajinských praček, že nacistické symboly na tisících vozidel i těl banderovců jsou jen „selhání jednotlivců“, že migrační krize neexistuje, že neexistují pohlaví, že v Rusku žijí v zemljankách bez elektřiny, že pedofilie je pro děti vlastně pozitivní, že Joe Biden vyhrál v naprosto rovných a čistých volbách, že cenzurující EU s nevoleným vedením je garantem demokracie a svobody projevu, že ty obludné čáry na obloze neexistují a zároveň tu vlastně byly vždycky, že genocida je v pořádku pokud je proti špatnému etniku, že okupant může vyvražďovat původní obyvatelstvo pokud patří ke správnému etniku, že válka je mír, že naše malá Fabie způsobí uvaření planety ale tryskáče davoských miliardářů létají na bezemisní palivo z fialek, že ruští super-agenti Čuk a Gek zas něco magicky vyhodili do povětří (dvakrát!) a že Putin osobně hacknul další volby?
Lidé si dnes naštěstí mohou mnohem snadněji ověřit, co za propagandu, dezinformace a nelogické blbosti se z hlavních médií šíří. Můžou to zjistit proto, že dnes může i nějaký obyčejný puboš vzít mobil a natočit, jak je pro nadšené obyvatele obnovovaný „okupovaný“ Mariupol, jak na amerických univerzitách mlátí policie mírumilovné protestující nebo jak v Nizozemí střílí do protestujících gumovými projektily či jak bezpečnostní složky masakrují demonstranta na vozíčku za nevhodné názory proti „evropským hodnotám“. Mohou si poslechnout výpovědi ukrajinských „dobrovolníků“ o tom, jak je agresivní gangy verbířů chytili na ulici, ztloukli je, hodili do dodávky a bez výcviku je dovlekli rovnou do zákopů, aby tam proti své vůli a naprosto nesmyslně zemřeli nebo byli zmrzačeni. Mohou si prohlédnout fotky a videa luxusních vil obklopených luxusními vozy, které si kupují zkorumpovaní ukrajinští úředníci, zatímco běžní Ukrajinci nedobrovolně umírají v zákopech. Mohou si poslechnout výpovědi lidí, kteří byli zmrzačeni toxickými šaržemi mRNA vakcín. A tak dále.
Díkybohu za svobodná / alternativní / netradiční média, která převzala pochodeň šíření pravdy od velkých médií, která jsou dnes parodií na sebe sama!
A víte, co je také obrovskou výhodou lidí, kteří sledují alternativní média? Tito „dezoláti“ mají v podstatě automaticky informace z více zdrojů – mainstreamu už se dnes totiž nejde nijak vyhnout, propaganda od globalistického organizované zločinu je všudypřítomná. Takže „alternativci“ tuhle stránku vidí ať chtějí nebo ne. Ale oni zároveň sledují i média svobodná a svobodné myslitele. To jim dává obrovskou výhodu pro racionálnější hodnocení reality, protože ji vidí z více úhlů. Zatímco ti, kteří mají hrůzu z čehokoli mimo jejich maličkou škatulku zpráv z mainstreamu, jsou uzavřeni v Platónské jeskyni a mohou dělat závěry jen z jediného zdroje, což může velmi pokřivit jejich objektivitu.
Pokud se ReMeD nakonec podaří zpřísnit Digital Service Act a ještě více utáhnout šrouby svobody projevu v EU, tak budiž. Povede to jen k tomu, že se celá EU zhroutí vlastní byrokracií a anti-humanismem o něco dříve. Což je vlastně dobře – místo, abychom se v tom pokaženém spolku pomaličku dusili a vařili další dvě dekády, než se Evropský Svaz zhroutí stejně jako Sovětský Svaz, tak dostaneme ještě větší ťafku a tenhle následník Třetí Říše se rozpadne o to rychleji.
A nebojte se, třeba já osobně už vlastně ani moc nepíšu, takže si mě čeští elfové mohou klidně vyškrtnout ze svého listu „těch, co ohrožují jejich chlebodárce“…pardon, v newspeaku je to „těch, co ohrožují demokracii“.
Stejně jako absolutní většina bloggerů a občanských novinářů totiž píšu články ve volném čase po práci, místo normálního odpočinku. A práce teď mám tak šílené množství, že už bych ze svého života musela úplně odstranit spánek – hledání skutečných informací totiž zabere čas. Hodně času. Což současní mainstreamoví opisovači instrukcí z Reuters už zřejmě nechápou.
Osobně jsem také poměrně unavena z části lidí na „alternativě“ kteří jsou takzvaně „black-pilled“. To znamená, že se korporátní oligarchii povedlo (i za pomoci hlavních médií) dovést velkou část populace do stavu takové deprese a zoufalství ze sebedestruktivního směřování naší společnosti, že všechno vidí přes totálně černé brýle. A tito smutní nebo rozzuření black-pilled jedinci svoje zoufalství a frustraci bohužel chodí odhodlaně šířit dál, kamkoli to jde. Otřesný stav duševního zdraví ve společnosti také není vina svobodných médií, ale sebedestruktivního nastavení naší společnosti, čemuž velká média obrovsky napomáhají!
Původně jsem tento text chtěla koncipovat tak, že ho pošlu členkám ReMeD skupiny z Fakulty Sociálních Věd místo vyplnění toho jejich EU dotazníku pro „dezinformátory“. Ale je mi jasné, že by to bylo úplně zbytečné. Roky zkušeností s lidmi z podobných systémových struktur mi potvrzují, že je tu prostě skupina lidí (odhadem kolem 20% populace – ti, co z různých důvodů podporují současnou fašistickou vládu), kteří jsou naprosto izolovaní od reálného světa ve své informační bublině a odmítají vidět cokoli mimo ni. A čím více se jejich verze vnímání světa vzdaluje od objektivní reality, tím agresivněji si ji chrání.
K téhle skupině ideologických otroků systému už dnes takřka není možné proniknout. A není to tím, že by většina z nich byla nějak zlá, spousta z nich to myslí dobře. Jsou jen absolutně zabednění ve svém světě a svoje iluze se snaží chránit za každou cenu. Nejvíc fascinující na těchto názorových zabedněncích je to, že právě oni jsou největšími bojovníky proti „dezinformacím“ (v lidské řeči „bojovníci proti realitě“). Ezo lidé dokonce mají teorii, že naše realita se začíná štěpit a že vzniknou dvě skupiny lidí, kteří sice budou žít víceméně ve stejném prostoru, ale jejich vnímání reality a vlastně i jejich samotná realita začne být tak odlišná, že spolu nebudou schopni komunikovat a postupně se přestanou vnímat. A ono se to vlastně v určitém smyslu děje, i když já osobně to vidím ještě trochu jinak a podle mě se lidé Kolektivního Západu rozdělují minimálně do 3 skupin:
Takže moje odpověď dámám z ReMeD vlastně nemá žádný smysl, protože je jen mikroskopická šance, že by měly otevřenou hlavu natolik, aby chápaly, co se jim snažím sdělit. Zveřejňuji to tedy alespoň zde, na blogu, který ještě úplně nezemřel, ale je tak trochu v klinické smrti. V posledních měsících totiž přemýšlím, jaký smysl tento blog vlastně ještě má. Svobodná média v posledních čtyřech letech zažila (díkybohu!) velký boom a tak už články zrovna ode mě nejsou zdaleka tolik potřeba jako například v panickém roce roce 2020, kdy byla občanská žurnalistika ještě mnohem slabší.
Také si říkám, kdo jsem vlastně já, abych nějak veřejně prezentovala svoje myšlenky? Co se týče myšlenek a názorů, tak vlastně vůbec nikam nepatřím, jsem naprostý společenský outsider, a to i na „alternativě“. To nemyslím jako nějakou sebe-urážku – outsider je prostě někdo mimo danou společnost, nic víc a nic méně. Ale outsider jedné části společnosti se může časem krásně uhnízdit v nějaké jiné, která je mu mentálně bližší. Já tu ale žádné „svoje lidi“ nikde nemám.
Nepatřím mezi systémové fašisty, ty naopak považuji za nepřátele života, přírody, duchovního rozvoje a lidství obecně (i když oni se samozřejmě považují za vrchol racionality a elitu lidské společnosti!).
Nepatřím ani mezi běžnou konzumní společnost – a to také nemyslím zle, právě „obyčejní mudlové“ zajišťují základní fungování země a zakládají rodiny, které jsou nezbytné pro naše přežití!
Nepatřím ani mezi takovou tu ezo sluníčkovou menšinu, která absolutně všechno relativizuje a na vše by reagovala jen láskou a pacifismem, protože realita je přece to, čemu dostatečně věříme – pro mě je to také extrém, protože pacifisté/sluníčka byly temnými silami v historii skoro vždy vygenocidováni a jediné, co je případně zachránilo, byli bojovníci, kteří se za ně nezištně obětovali!
Nepatřím ani mezi duhové LGBT lidičky, protože ač žiju v registrovaném partnerství a většina „LGBT“ lidí by měla podle mě být v klidu tolerována (ti, co nikomu neubližují), tak zároveň považuji LGBT propagandu a genderismus za velmi destruktivní společenský fenomén, který šíří jen smutek, depresi, nenávist a vymírání.
Nepatřím ani mezi tu extra rozzuřenou a militantní opozici současného falešně liberálního systému (ve skutečnosti fašistického), protože jejich vyjádření o házení homosexuálů ze skály, vybíjení „čmoudů“, povinné vracení žen k plotnám apod. se mnou také vůbec nerezonují a pro mě osobně je to jen druhá strana stejné mince současného fašistického režimu.
Když se nad tím pořádně a do hloubky zamyslím, tak já jsem možná tím dokonalým produktem transhumanismu, protože když se dívám na počínání absolutní většiny lidí kolem sebe, tak vlastně pochybuji, jestli jsem vůbec stejného druhu. V určitém smyslu by zrovna z někoho jako já měli být šílení transhumanisté jako Yuval Harari u vytržení (i když já jsem ve skutečnosti pravým opakem těchto psychopatických hmotařů, kteří se nemůžou dočkat až budou hackovat lidské mozky, protože veškerou existenci naopak považuji za projev myšlenky a lidé jsou jen jednou ze zajímavých forem zhmotnění vesmírného super-vědomí).
Dříve jsem si myslela, že moje nesmyslné nastavení „přirozeného outsidera“, tedy „té, co vždy stojí stranou“, je pro lidskou společnost výhodou, protože ji z vnějšku mohu lépe pozorovat a pak upozorňovat na chyby, které se v ní dějí a které lidé zevnitř mají problém vnímat, protože často pro stromy nevidí les. Dříve jsem si totiž naivně myslela, že lidé se chovají jak sebevražední šílenci hlavně kvůli tomu, že pořádně nechápou, co se kolem nich děje. A že když se jim někdo z vnějšku pokusí ukázat pravdu (i když třeba velmi nemotorně, jako to dělám já), tak že se chytnou za hlavu a upraví svoje chování. Ale ono to tak úplně není – většinu lidí zdá se nezajímá hledání té nejhlubší pravdy, ale spíše prosazování svého pohledu na věc. Stydím se to napsat, ale trvalo mi asi čtyřicet let života než jsem šokovaně zjistila, že většinu lidí BAVÍ hádat se a dokonce spolu i bojovat. Nacházejí v tom určité morbidní potěšení, i když si to většina z nich vůbec neuvědomuje. A kdo jsem já, abych jim tu zábavu kazila? A z jakého důvodu si vlastně dovoluji být tak drzá, že jim říkám „já zvnějšku vidím, že tohle chování vás trápí a ničí“?
Došla jsem tedy k názoru, že bych měla zkusit něco jiného. S psaním asi neskončím úplně, ale aktuálně v něm nevidím moc velký smysl. Snad krom toho, že některým přemýšlivým lidem pomáhá vidět, že existují i další bytosti, které myslí mimo škatulky a nepřipadají si pak tak osamělí. A já mám samozřejmě radost, když se mi nějak záhadně povede někomu zlepšit náladu nebo ho dokonce rozesmát. Ale asi nastal čas soustředit se více na moje další „pitomé fantazie o lepším světě“.
Jedním z těch mých pitomých a naivních nápadů je třeba to, že pokud se mi zase podaří dostat usilovnou prací k větším penězům, tak koupím vhodný les nebo louky a to přetvořím do místa, které bude krásné a harmonické a které bude plnit návštěvníky pozitivní energií. Chci vytvořit krásný a zdravý les s altánem, kruhem menhirů, krmítky, skrýšemi pro zvířata a s místem k přirozenému setkávání lidí. Plánem je takový „Vesnin háj“ s několika hezkými odpočívadly (jak jen to dovolí současné zákony). Mě osobně baví fyzická námaha, práce se dřevem, sázení i hrabání se v hlíně a s dostatkem financí to vlastně vůbec není nesmyslný plán. V takový malý ráj už jsem doslova v potu a krvi jedno místo přetvořila, tak proč to nezopakovat v trochu větším měřítku.
Pokud vám to také přijde jako zajímavý nápad, tak mi držte palce, ať dokážu dokončit svůj současný monstrózně velký projekt. Pokud vydělá dostatek peněz, tak budu moct projekt „Vesnina háje“ převést z myšlenkové dimenze do rozměru fyzického.
Pokud vám ale přijde, že jsem magor a že nepatřím do společnosti lepších lidí – na to mohu jen pokrčit rameny a říct, že nepatřit do společnosti, která si libuje v konzumerismu, rigidním myšlení, plochosti a jejíž část už dokonce i otevřeně podporuje fašismus a genocidy, tak že v mém vnímání světa je společenské vyhnanství vlastně pocta. Takže děkuji. A přeji krásné jarní dny :-).
Když je dostatečná vůle, najdou se i prostředky…
Ide o prvé osobné stretnutie prezidenta Ruska s predsedom slovenskej vlády od roku 2016, píše…
Na Srbsko sa podľa prezidenta Aleksandara Vučića pripravuje zvonku majdanový úder podľa deväť bodového scenára,…
Ruská armáda spustila raketový útok na jeden z najväčších bodov dočasného rozmiestnenia militantov kyjevského režimu…
Stalinovo meno sa spája predovšetkým s Veľkou vlasteneckou vojnou, Októbrovou revolúciou a premenou Sovietskeho zväzu…
Útok na Kazaň z 21. decembra bol zameraný na obytné budovy a továreň, pričom podľa…
„Vy asi nechápete, ako by to ovplyvnilo stabilitu našich finančných trhov!,“ povedal so zvýšeným hlasom.…
