Tento text je sice delší, ale dokazuje co nejjednodušeji celou absurdnost „zelené agendy“ relativně dostupnou formou. Bez aspoň některých čísel to prostě nejde, nevyniklo by nic z toho o čem lžou. Docela však stačí si jej „obyčejně“ i když pozorně přečíst a uvidět podstatu procesů, které jsou zde popsány. Samotná data jsou uváděna především pro názornost poměrů.
Skutečnost je taková, že aby se planeta nějak změnila v příznivém směru, je třeba jednat tak, jak napadne každého uvažujícího člověka – sázet stromy, vážit si vody v koloběhu přírody, podporovat veškterý život na planetě, zkrátka dělat přesný opak toho, co dělá tak zvaně „vysoká“ civilizace západu, respektive vymýšlejí idioti z tzv. Hlubinného státu „strachu“ … protože o nic jiného se nejedná, než o nasazování semínek strachu, aby se lidé dobrovolně a ochotněji „vrhli“ do „Nového divného světa“. Doufejme, že nezápadní civilizace ukáží světu správnou cestu. Peter 008
Pond of Slime
Mezivládní skupina expertů pro změnu klimatu [IPCC, 1] má lobbistický návyk zkreslovat údaje o CO2 v atmosféře a jeho vlivu na klima. Tento článek odhalí zkreslování, subjektivitu, politikaření a ignorování vědeckých faktů ze strany zavádějící mezinárodní mezivládní odborné organizace. Textu je hodně – připravte se. Všechny [odkazy ve chvíli psaní] jsou aktivní.
Začněme několika nejzákladnějšími fakty o CO2, která ilustrují rozpor mezi tím, co IPCC tvrdí, a tím, co věda ví.
Přirozená úroveň oxidu uhličitého (CO2) tvoří pouhých 0,04 % celkové atmosféry Země [2, 3] a není nejdůležitějším, natož jediným skleníkovým plynem, jak si díky klimatické propagandě myslí většina populace.
Nejdůležitějším a nejrozšířenějším skleníkovým plynem je VODNÍ PÁRA, která tvoří 95 % všech skleníkových plynů na planetě [4].
Dalším významným skleníkovým plynem je metan (CH4), který však tvoří pouze 0,000185 % všech atmosférických plynů, resp. 0,036 % všech skleníkových plynů, a zastánci globálního oteplování ani netuší, odkud pochází [5, 6]. (Prdy zvířat za to očividně nemohou – pozn.překl.)
Vezměme si tabulku [7] odhadující účinnost různých skleníkových plynů.
Při takovém rozsahu je tvrzení, že určitý plyn způsobuje přesné procento skleníkového efektu, nemožné, i když to alarmoklimatologům nebrání v tom, aby se oháněli hlasitými a děsivými předpověďmi.
A co víc, aby se CO2 nějak vyčlenil, v rozporu s údaji o vodní páře, která má na klima největší vliv, přišli klimatologové se zvláštním ukazatelem zvaným “citlivost klimatu”, podle něhož se CO2 stal více “efektivním” skleníkovým plynem.
Pro lepší pokus o určení “účinnosti” byl vytvořen diagram “potenciálu globálního oteplování”, [GWP, 8], který měří potenciál globálního oteplování různých skleníkových plynů.
Je velmi podobný diagramu látek poškozujících ozonovou vrstvu [9, 10], který byl vytvořen po pochybných tvrzeních, která neměla vědeckou oporu ani u skeptiků ohledně změny klimatu, že freony poškozují ozon v horních vrstvách atmosféry [11, 12].
Odhady množství ročních emisí CO2 z lidské činnosti vypracovává také IPCC a v současnosti se odhadují na 35,9 GtC O2 [13] nebo 9,855 GtC za rok 2014 [14] emisí z fosilních paliv, což je 4,6 ppm emisí/rok oproti 98 pmm/rok z přírodních jevů, tedy méně než 5 % přirozených emisí naší planety [15].
IPCC s těmito údaji překvapivě souhlasí, ale přesto nadále tvrdí, že 100% nárůstu koncentrace oxidu uhličitého z celkového nárůstu CO2 o 30 % od začátku průmyslové revoluce je způsoben výhradně lidskými emisemi, což je zcela v rozporu s vědeckými poznatky.
V rozporu s vědou je také myšlenka, kterou předložili ve svých prvních zprávách, že doba, po kterou CO2 zůstává v atmosféře, je nejméně 100 let [16].
Poté, co se objevily věrohodné výzkumy a důkazy, že skutečná doba, po kterou CO2 zůstává v atmosféře, je ve skutečnosti ~4 roky, [17, 18] se tento údaj [100 let] jednoduše přestal objevovat v oficiálních zprávách, ale v metodice organizace se nadále používá.
Podívejte se, jak funguje Bernova metoda používaná IPCC ve srovnání se správným modelem využívajícím vědecky prokázané 4 roky.
Bernův model zejména nezohledňuje skutečná data, jako například dramatický nárůst koncentrace radiouhlíku v 60. letech 20. století v důsledku testů atomových bomb, který vedl k 80% nárůstu koncentrace radiouhlíku, ale během 40 let exponenciálně klesl na předchozí rovnovážnou úroveň.
Na základě emisí uhlíku 4,6 pmm/rok z lidských zdrojů *4 roky v atmosféře činí celkové emise CO2 z člověka ~18 ppm. Při současné koncentraci CO2 v atmosféře 415 ppm [19] by okamžitý návrat lidstva do středověku snížil koncentraci CO2 pouze na 397 ppm [20].
Prociťte nesmyslnost tohoto výsledku.
[Malá odbočka]: Studie ukázaly, že současná úroveň CO2 pro rostliny je třikrát nižší než optimální. Empirické údaje o hladinách CO2 v komerčních sklenících ukazují na optimální výnosy při hladinách mezi 1000 a 1200 ppm [21].
Nezdržujme se však pouze metodikou této organizace – podívejme se na její zprávy.
Zde je uvedena tabulka IPCC z roku 2001.
Při zmínce o Slunci se uvádí pouze sluneční záření – není to však jediný způsob, jakým hvězda ovlivňuje zemské klima. IPCC navíc uvádí pouze příčiny vlivu člověka na klima, což je uvedeno v úmluvě OSN [22], takže zůstává zejména nejasné, jak člověk ovlivňuje sluneční záření.
Pravý sloupec [LOSU] představuje úroveň vědeckého poznání, přičemž tvrzení o “vysokém” poznání v něm jsou nevědecká.
V seznamu je devět položek. Pouze dvě z nich jsou vysoké, jedna je střední a zbylých šest je nízkých. Pokud IPCC sám nerozumí tomu, jak moc je změna klimatu ovlivněna 6 z 9 položek – vyvolává to otázky o kompetentnosti tvrzení.
Celková změna klimatu způsobená člověkem činí v průměru 1,6 W/m^2 [mezi 0,6 a 2,4].
Porovnejme nyní tuto zprávu se zprávou zveřejněnou v roce 2007.
Sloupec se seznamem odhadů RF zmizel.
Odhad rozsahu dopadu činnosti člověka zmizel.
Celkový antropogenní vliv naoko [ve vědeckém duchu organizace] zřejmě zůstal stejný [1,6 W/m^2], což naznačuje, že deklarovaný nárůst vlivu CO2 nebyl ani zaznamenán.
Zpráva z roku 2013 vrátila sloupec s vědeckým chápáním faktorů.
Nesprávnost podání zpráv IPCC bije jak břevno do oka, ale něco stále nebylo upřesněno. A abychom to “něco” našli, přejděme na webové stránky americké vládní Agentury pro ochranu životního prostředí [23], která s IPCC spolupracuje [24], a prozkoumejme seznam skleníkových plynů.
Tohle.
Veškeré zmínky o vodní páře byly kvůli odstrašujícímu efektu uhlíku ze všech mezivládních statistik jednoduše odstraněny, ale zato sluneční záření do nich bylo zahrnuto.
Komentáře jsou, domnívám se, zbytečné.
Ale protože materiál rozebíráme, a ne jen kritizujeme, pokusme se je zdůvodnit.
Otevřeme odpovědi IPCC na kritiku jejich zprávy z roku 2007.
Organizace v ní nečekaně přiznává:
– “Vodní pára je nejrozšířenějším a nejdůležitějším skleníkovým plynem v atmosféře”. – Odpovídají, ale pak vysvětlují, proč ji hodlají ignorovat – “Lidská činnost má však na množství vodní páry v atmosféře jen malý vliv” [25].
Tento malý vliv je viditelně menší než vliv člověka na sluneční záření.
Tím však kritika neskončila a v často kladených otázkách zprávy IPCC z roku 2013 na straně 666 organizace odpověděla podrobněji [26]. zkracuji několik úryvků a celou odpověď si můžete přečíst na tom odkazu:
****
Množství vodní páry v atmosféře je řízeno především teplotou vzduchu, nikoliv emisemi, takže vědci považují vodní páru za zpětnou vazbu, nikoliv za činitel měnící klima.
Naopak antropogenní emise vodní páry mají na globální klima jen malý vliv. Nicméně mají významný vliv na koncentraci vodní páry ve stratosféře.
Koncentrace vodní páry ve stratosféře však v posledních desetiletích značně kolísá, takže není zcela jasný plný rozsah tohoto vlivu a nemusí mít na klima takový vliv jako zpětná vazba.
Vodní pára není významným počátečním faktorem, ale přesto je významným faktorem klimatických změn.
****
Tato část je tak plná rozporů a zkreslení, jako by byla nemocná bipolární poruchou – kdyby text měl osobnost. Tři názory se vešly do jednoho.
Ve skutečnosti se však jejich argumentace zcela míjí účinkem: nevědí, jak moc přispívá vodní pára, protože nemají žádné kritické informace; nevědí, kolik produkují lidé vodní páry; kolik vodní páry je v atmosféře a jak moc se přirozeně mění.
Místo toho, aby pracovali a vytvářeli vhodné zdroje informací, jejichž nedostatek je velkým problémem, pouze se přehlížejí a ignorují kritiky a nedělají tak nic dobrého.
Pro vědu je důležitý vliv a změna jednotlivých plynů, ale antivědecký politický IPCC před kritikou zavírá oči a používá svou standardní techniku zveličování známou jako potenciál globálního oteplování, aby v očích lidí zesílil vliv CO2 a CH4 a snížil roli vodní páry.
Co je to však potenciál globálního oteplování? Odpověď na tuto otázku přináší zpráva IPCC z roku 2013 [27, s. 710]:
“GWP je časově integrované radiační působení[RF] vypočtené z pulzní emise dané složky ve vztahu k pulzní emisi stejné hmotnosti CO2 GWP byl prezentován v prvním hodnocení IPCC, kde se uvádí: “Je třeba zdůraznit, že neexistuje žádná všeobecně přijímaná metodika pro kombinaci všech relevantních faktorů do jediného potenciálu globálního oteplování pro emise skleníkových plynů.”.
Potenciál je tedy odvozen metodou “prstu do nebe”. Hledání jeho hodnot vede k tak ohromujícímu rozptylu čísel, že dokonce i ředitel NASA napsal o značně podhodnoceném vlivu dlouhovlnných pohlcovačů [včetně vodní páry], přičemž vycházel z výsledků vlastních dat počítačového modelu [28].
IPCC bohužel tato tvrzení ignoruje – zajímá se pouze o stratosférickou vodní páru, ale ani o tom prakticky nic neví:
“Vzhledem k tomu, že jsou zde použity odhady trendů z citované literatury, zvyšují nejistotu odhadů trendů problémy, jako jsou různě dlouhé datové záznamy, neporovnatelnost metod měření a různé metody výpočtu.” [29, s. 170].
Ačkoli pokud by se zajímali o troposférickou vodní páru, mohli použít měření výzkumné společnosti RSS, která sdružuje mnoho radiometrů fungujících od roku 1987 [30], IPCC tak nečiní, přestože společnost překonala bariéru 30 let zaznamenaných statistik.
Skutečnost je však ještě horší, než se zdá. Vezměme si množství osobních hodnot a subjektivních rozhodnutí spojených s tímto údajně vědeckým postupem ze zprávy IPCC [25, s. 663]:
****
GWP je metrika, která byla použita v politice.
Integruje RF látky ve zvoleném časovém intervalu ve vztahu k CO2 . GTP je poměr změny globální průměrné povrchové teploty ve zvoleném časovém intervalu vlivem zájmové látky k hodnotě CO2 .
S GWP i GTP jsou spojeny značné nejistoty a relativní nejistoty, které se týkají spíše GTP. Existují také omezení a nesrovnalosti související se zpracováním nepřímých účinků a zpětných vazeb.
Hodnoty jsou velmi závislé na typu metriky a časovém horizontu. Volba metriky a časového horizontu závisí na konkrétní aplikaci a na tom, jaké aspekty změny klimatu jsou v daném kontextu považovány za relevantní.
Metriky neurčují politiku nebo cíle, ale usnadňují hodnocení a provádění multidisciplinárních politik k dosažení konkrétních cílů. Všechny volby metrik obsahují implicitní hodnotové soudy, například typ uvažovaného účinku a vážení účinků v čase. [25, p. 663]
Definice změny klimatu, kterou tato organizace používá na základě subjektivních údajů a zastaralých metodik, tak IPCC umožňuje ignorovat vše, co neodpovídá jejich hypotéze.
Nakonec přejděme k největší lži IPCC – odhadu vlivu CO2 na teplotu Země.
Začněme připomenutím hlavního argumentu IPCC týkajícího se nezávazného pozorování vodní páry – počáteční nárůst její koncentrace je způsoben nárůstem teploty, ale ne naopak.
Příslušný citát z IPCC byl již citován na straně 666 jejich zprávy [26], ale abychom se neomezovali pouze na jeden zdroj, přidám ještě několik dalších.
Další zeleně ohraničená vysvětlivka z IPCC je citována na webových stránkách vlády USA [31]:
“Oteplování způsobené produkcí dalších skleníkových plynů zvyšuje množství vodní páry v atmosféře, protože při vyšších teplotách se voda snáze vypařuje a zůstává ve vzduchu ve formě vodní páry. Vzniká tak pozitivní ‘zpětná vazba’, v níž oteplování vede k ještě většímu oteplování.”
Stejný argument uvádí jedna z hlavních komunit zabývajících se změnou klimatu [32] a další [33].
Dobře si tento argument zapamatujte: vodní páru nemá smysl brát v úvahu, protože to není ona, kdo vyvolává počáteční zvýšení teploty planety.
Jsou to CO2 a metan, které zvyšují teplotu a způsobují růst škodlivé koncentrace vodní páry.
Vyvraťme tato tvrzení ihned relevantní studií – navzdory nárůstu globální teploty a koncentrace CO2 v atmosféře od roku 1945 do roku 2014 koncentrace vodní páry ve stejném období trvale klesá [34].
A přecházíme k uhlíku.
Základní hypotéza klimatologů říká: zvýšení koncentrace CO2 způsobuje zvýšení teploty.
V roce 1999 byly po průzkumu antarktického ledového jádra zveřejněn důkaz pro tyto předpoklady [35, 36], které byly záhy použity ve zprávě IPCC z roku 2001 [37].
Nebo v jiném rozlišení.
A zdá se, že je to tady – konečně nevyvratitelné … O dva roky později je vyvrátily.
Po podrobnější analýze bylo zjištěno, že nárůst CO2 začal až ~ 800 let po zvýšení teploty. Příslušná zjištění byla zveřejněna v roce 2003 a zcela vyvrátila hypotézu IPCC [38, 39].
Protože v celkovém grafu 400 tisíc let je zpoždění velmi obtížně vidět, přikládám lepší formát dat, pokud je chcete pochopit podrobněji: jedna [40], dvě [41].
https://pp.userapi.com/c852232/v852232374/124219/sS4UZTkmlNE.jpg
https://pp.userapi.com/c852232/v852232374/124219/sS4UZTkmlNE.jpg
A zde jsem vyřízl kus grafu a zvětšil ještě pro větší názornost:
Je zde dobře vidět „opoždění“ křivky pro CO2 oproti teplotě.
IPCC by ale nebyl IPCC, kdyby vzal v úvahu nově vznikající výzkum a zkorigoval svůj postup – o studii se prostě už více nemluvilo.
V roce 2011 byl na základě údajů NOAA zkonstruován i jiný graf, který zobrazoval krátkodobé hodnoty a ukazoval, že k nárůstu CO2 dochází až po zvýšení teploty, nikoliv před ním [42].
Zatímco dlouhodobý dopad CO2 – podívejte se sami.
Zde je jasně patrné, že mezi koncentrací oxidu uhličitého a povrchovou teplotou země neexistuje žádná souvislost.
V druhé polovině karbonu, permu a první polovině triasu, tedy před 250-320 miliony let, byla koncentrace oxidu uhličitého o polovinu nižší než dnes, ale teplota byla o 10 °C vyšší. Obsah kyslíku v atmosféře se v tomto období pohyboval od 15 do 35 %.
Od křídy do eocénu před 35 až 100 miliony let byly vysoké teploty doprovázeny snížením koncentrace oxidu uhličitého.
Teorie, že koncentrace oxidu uhličitého souvisí s teplotou zemského povrchu, je tedy nesprávná.
Růst rostlin v období karbonu způsobil pokles atmosférického kyslíku a oxidu uhličitého, což se stalo základem pro vznik rozsáhlých ložisek odumřelých rostlin a dalších organismů. Rostlinné zbytky se staly základem rašeliny a uhlí. Menší organismy byly zodpovědné za ropu a zemní plyn, které vznikly o miliony let později působením tepla a tlaku v důsledku geologických změn; stavbou pohoří, erozí, akumulací, sopečnými erupcemi, změnami mořské hladiny a pohybem kontinentů. Mořské organismy využívaly oxid uhličitý k tvorbě schránek a korálových polypů, které se staly základem vápencových hornin.
Myšlenka, kterou hlásá IPCC, že jakákoli přijatá energie se musí okamžitě “vyrovnávat”, znamená zcela mrtvý svět, v němž není místo pro vznik moderní atmosféry ani pro rozvoj či udržení živých organismů a jejich schopnosti energii uchovávat nebo uvolňovat.
Zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře je způsobeno tím, že se do atmosféry vrací část kdysi existujícího plynu, který přispívá k růstu lesů, zvýšení úrody plodin, ryb, měkkýšů a korálových polypů v oceánech.
Nárůst CO2 je tedy pro “životní prostředí” naprosto prospěšný a neexistuje žádný důkaz, že by tento plyn byl škodlivý.
Na základě toho, že se skeptikům podařilo množstvím všemožných a všestranných argumentů vyvrátit naprosto všechny argumenty organizace bez výjimky, by bylo logické předpokládat, že účinnost CO2 jako skleníkového plynu by měla být v důsledku toho přinejmenším zpochybněna, ale …
IPCC jednoduše ignorovala všechny informace.
Jako monopolně kontrolující klimatické údaje všech vlád světa, nehnula ani brvou, a základní hypotéza zůstává stejná: růst CO2 způsobuje růst teploty.
Nekorektní metodika, která nadhodnocuje koncentraci CO2; nekompetentní zprávy, které zamlžují hlavní skleníkové plyny; subjektivita při odhadu vlastních vymyšlených ukazatelů bez konkrétní metodiky; a čistě politická agenda.
Jak vidíte, celá činnost IPCC je naprostá lež, zatímco jejich jediný argument o CO2 byl již dávno vyvrácen.
CO2 neznamená zvyšování teplot – to zvyšování teplot znamená zvyšování CO2, a to se týká pouze krátkodobých trendů, nikoli těch, které ovlivňují životní prostředí v globálním měřítku.
A tato studie vysvětluje, proč dochází k dobám ledovým každých 100 000 let! [44].
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
Spojený materiál – o vlivu slunečního záření:
Zdroje informací:
Překlad: Peter 008/Nová republika
Ide o prvé osobné stretnutie prezidenta Ruska s predsedom slovenskej vlády od roku 2016, píše…
Na Srbsko sa podľa prezidenta Aleksandara Vučića pripravuje zvonku majdanový úder podľa deväť bodového scenára,…
Ruská armáda spustila raketový útok na jeden z najväčších bodov dočasného rozmiestnenia militantov kyjevského režimu…
Stalinovo meno sa spája predovšetkým s Veľkou vlasteneckou vojnou, Októbrovou revolúciou a premenou Sovietskeho zväzu…
Útok na Kazaň z 21. decembra bol zameraný na obytné budovy a továreň, pričom podľa…
„Vy asi nechápete, ako by to ovplyvnilo stabilitu našich finančných trhov!,“ povedal so zvýšeným hlasom.…
