H3O2. Co nám vědci neřekli o čtvrtém skupenství vody?

Živá voda, supervoda neboli exclusion zone water může přinést revoluci na mnoha polích lidské existence. Navíc jsme schopni si onu tekutinu pojímající energii jako baterie vyrobit sami a doma. Jak je to s vodou o vyšší hustotě, která vědcům pomohla přijít na kloub dalším věcem?

Bez vody nelze žít více než několik dní. Na tomto živlu jsme dosud zcela závislí. Tato životadárná tekutina ovšem má podle všeho ještě větší moc. Vědci totiž zjistili, že pramen života oplývá čtvrtým skupenstvím. Nahlédněme proto za oponu chemického vzorce dosud známého jako H2 O.

Přesně takto si vodu pamatuje většina z nás z povinné školní docházky. Učitelé chemie tehdy pravděpodobně netušili, že voda nemusí být vždy jen oxid vodný. Nově objevená supervoda, nebo chceme‑li živá voda, má vskutku unikátní vlastnosti. V čem je tak průlomová? Předně v tom, že voda živých organismů má na rozdíl od běžné vody naprosto odlišnou, vysoce uspořádanou strukturu. Jde především o prostorové uspořádání jejích molekul a je to především právě struktura, která určuje její vlastnosti. Můžeme mít tedy vody stejného složení, ale různých vlastností, které jsou dány právě charakterizující strukturou.

Živá voda má negativní elektrický náboj, díky němuž dokáže uchovávat energii. Stává se tedy svého druhu baterií, která umí nabíjet. S touto převratnou teorií přišel před nedávnem vědecký tandem Joseph Mercola a Gerald Pollack z University of Washington. Bioinženýrské duo přišlo na nové skutečnosti při zkoumání vlastností vody. Vody, která sama o sobě zdravému člověku neškodí, ale ve spojení s dalšími látkami dokáže být také velice škodlivá a choroboplodná. Ano, i taková dokáže být tato vzácná tekutina. Ale zázračná voda, kterou máme možnost poznat, má mít vlastnosti docela opačné.

Druhu baterií, která umí nabíjet. S touto převratnou teorií přišel před nedávnem vědecký tandem Joseph Mercola a Gerald Pollack z University of Washington. Bioinženýrské duo přišlo na nové skutečnosti při zkoumání vlastností vody. Vody, která sama o sobě zdravému člověku neškodí, ale ve spojení s dalšími látkami dokáže být také velice škodlivá a chorobolodná. Ano, i taková dokáže být tato vzácná tekutina. Ale zázračná voda, kterou máme možnost poznat, má mít vlastnosti docela opačné.

Profesor Pollack, který o těchto zvláštních vlastnostech napsal knihu Čtvrté skupenství vody, tvrdí, že je potřeba jiného úhlu pohledu. „Začal jsem uvažovat o vodě v kontextu biologie. Jestliže je voda v buňkách uspořádaná a strukturovaná, nikoli objemová jako obyčejná, běžná voda, jak se domnívá většina biochemiků a buněčných inženýrů, pak je to skutečně něco nesmírně důležitého,“ říká Pollack. Oslím můstkem se dostaneme k tomu, že právě lidské tělo je tvořeno především vodou. A je to právě ona supervoda, jinak také nazývaná exclusion zone water (EZ), kterou v sobě nosíme? Ano! Organismus člověka je prý plný živé vody. Otázkou je, proč tuto skutečnost málokdo tušil a kdosi lidské populaci snad i tajil.

Dávný dar z vesmíru

Pro kompletní pochopení je potřeba vrátit se na úplný začátek. Voda na Zemi je podle zavedené teorie horkým produktem z vesmíru. „Voda na Zemi pochází z našeho Slunce. Je možná šokující představit si, jak vystřelují vodní trysky jižního a severního pólu, když se tvořila. Stejně tak změť hořících atomů v jaderném guláši. Ale právě tak se vzala voda pro naši planetu před miliardami let.“ Slova amerického neurochirurga a lektora zdraví dr. Jacka Kruseho připomínají, že voda všude kolem nás nevznikla mávnutím kouzelného proutku a není jen pouhou velkou louží čehosi. Skutečně exkluzivní vlastnosti tohoto živlu ovšem rozpoznáváme až s několikamiliardovým zpožděním.

Zázračná voda si také ovšem žije trochu vlastním životem. Profesor Mercola to dokládá na skutečnosti, která překvapila i jeho jako zkušeného vědce. Takzvaná EZ oplývá vlastností v podobě vytlačování cizích molekul, tedy jiných než těch vlastních. A to proto, že se molekuly v blízkosti hydrofilních povrchů sešikují do řad jako vojáci, jedna vedle druhé, všechny jedním směrem podle polarity. Kdo je jiným, musí z kola ven. Popravdě může toho být mnohem více, co může voda s novým chemickým vzorcem H3O2 nabídnout. Abychom vše poznali a pochopili, musíme začít uvažovat méně konvenčně. Přestože známá poučka praví, že led vzniká při nula stupních Celsia, experimenty profesorů Pollacka a Mercoly ukazují, že ve skutečnosti může voda zamrzat při různých teplotách od nuly až po vzdálených minus padesát stupňů Celsia. Stabilní bod mrznutí totiž podle všeho neexistuje! S tím souvisí naše téma. Pokud voda zamrzá, stane se nejprve živou vodou. Teprve poté se stává ledem. A podle vědců vše funguje i opačně. Při tání ledu se nejprve stává svojí EZ variantou a až posléze obyčejnou vodou. Díky tomuto zjištění už dnes víme, proč je voda z ledovců tak ceněná a blahodárná. Jiné vědecké experimenty zase ukazují, že sto stupňů Celsia také nemusí být vždy bodem varu.

Slunce jako velké čerpadlo

Přitom vše je docela jednoduché. Dr. Jack Kruse poukazuje na vlastnosti tzv. supervody. „Když se ta začne ohřívat, zmenší se a je imunní vůči kompresi. Také plyny se v ní obtížně rozpouští. Stačí si představit ryby v hlubokých vodách oceánu. Díky tomuto zjištění víme, jak mohou ve svém prostředí existovat.“ A co víc, elektromagnetický stav takové vody umožňuje skvělou vazbu na proteiny a DNA. Takže do sebe si nic nepustí, ale s důležitými prvky výborně koexistuje.

ČÍNSKÝ BUNĚČNÝ BIOCHEMIK GILBERT LING VŠAK PŘED MNOHA DESÍTKAMI LET PŘIŠEL NA TO, ŽE PODOBNÁ VODA KLOKOTÁ V LIDSKÉM ORGANISMU

EZ voda vůbec dobře spolupracuje především pak se slunečními paprsky. Bylo zjištěno, že infračervené nebo ultrafialové světlo podněcuje tvorbu tohoto exclusion zone zázraku. „Zjistili jsme, že když umístíme jednoduchou trubičku, něco jako slámku vyrobenou z hydrofilního materiálu, do vody, ta bude proudit trubičkou vysokou rychlostí. K tomu dochází zcela spontánně, protože voda je ve styku s hydrofilními povrchy vysoce uspořádaná a polarizovaná. Ale nemělo by se to dít spontánně. Obecně vžitá představa je, že když chcete prolít nějakou tekutinu rourou nebo trubkou, musíte to udělat pod tlakem. Tady ale žádný tlak není potřeba,“ uvedl profesor Pollack. Tu samou teorii a praxi můžeme aplikovat i na lidské tělo. Náš organismus je neustále vystavován záření z vnějšího okolí, stejně tak ale v rámci metabolických procesů uvnitř těla. I v našem těle je generováno teplo a infračervené vlnění. To by mělo logicky dostávat EZ vodu do pohybu.

Tělo jako důkaz funkčnosti

Je zvláštní, že díky objevu této vody přicházíme teprve teď některým věcem na kloub. „Kupříkladu kapiláry byly dosud velká záhada,“ říká dr. Pollack. „Jsou příliš malé. Některé kapiláry mají menší průměr, než je velikost červených krvinek, které jimi procházejí. Žádný inženýr by nikdy nepoužil trubku, která je menší než materiál, který má touto trubkou procházet. Ale příroda to prostě udělala.“ To ovšem znamená, že se zde musí překonávat velký odpor. Tělo potřebuje něco, co červené krvinky kapilárami protlačí. Nabízí se právě zářivá energie a působení EZ. Stejně tak tato zázračná voda přispívá k léčbě různých zranění. A je to prý díky její vyšší hustotě. Ta je zajištěna tlakem. Působení tlaku právě dělá z obyčejné H2 O onu supervodu H3 O2. To je například i důvod, proč se medúza ve vodě nerozpustí, i když je sama vlastně z 98 až 99 % voda, ale voda vysoce uspořádaná, jak tvrdí prof. Voeikov.

V tomto bodě už nám všechno začíná zapadat. Pro lepší pochopení je možné udělat test s vodou ve sklenici. Roztočení vody a tvorba víru přinese do vody více energie a také více EZ vody. Případně může její množství navýšit. Na tuto záležitost ovšem přišel již před sto lety rakouský přírodovědec Viktor Schauberger. O supervodě nic netušil, ale věděl, že takto upravená voda dokáže léčit. Zázračnou vodu lze také získat z hlubinných vrtů. Pitná tekutina takto získaná je čerpána pod tlakem, a tak je bohatá na „lepší“ vodu. Už čínský buněčný biochemik Gilbert Ling však před mnoha desítkami let přišel na to, že podobná voda klokotá v lidském organismu. Nikdo ovšem jeho objev nebral příliš vážně a životadárnou kapalinu všichni brali paušálně. Jistý pokus o revoluci učinil britský vědec Martin Chapman, ale jeho studie vodních anomálií lavinu nestrhla. Všichni brali vodu jako vodu. Stejnou v lidském těle, stejnou ve vodních zdrojích, stejnou pršící z oblak. Přitom právě EZ voda může přinést revoluci na mnoha polích lidské existence.

Především pak na platformě zdraví a léčení nemocí. Už víme, že ve spojení s infračerveným světlem vzniká a bují EZ voda. Proto se v novém světle ukazuje použití takto upravené sauny. Pocit blaha v takovém zařízení nepochází jen z tepla. Během působení záření totiž tělo staví novou EZ vodu a organismus to pochopitelně cítí a reaguje na to. Buňky se plní vzácnou tekutinou a regenerují. Totéž ovšem platí i o kyslíku. Dodáme‑li prosté vodě kyslík, získáme rovněž zázračnou vodu, tvrdí profesor Pollack. Jak již bylo zmíněno, EZ je zásaditá a nese negativní náboj. Udržování tohoto stavu alkality a negativního náboje se zdá být rovněž důležité pro optimální zdraví. Obyčejná pitná voda může být optimalizována mnoha různými způsoby, jako je například dodávání světelné energie nebo fyzické energie, kupříkladu za použití tzv. vortexu, který vodu rozvíří. Obracení víru po několika vteřinách může dokonce vytvářet ještě více energie.

Co namítají kritici fenoménu?

Přínos EZ vody postupně přesahuje oblast zdraví. Na internetu tak můžeme najít kalkulačky pro výrobu obohacené vody, které využívají mimo jiných také pivovarníci, kteří chtějí pro svůj chmelový nápoj co nejlepší zdroje tekutiny. Objevují se také dokonce tzv. EZ DIY (do it yourself) kity, které pomáhají získat strukturovanou tekutinu. Nebo případně komerčně vyráběné vodní pumpy, které působí podobně. Fenomén EZ tak pomalu dobývá svět. Ono také není divu. Voda prakticky nic nestojí a výroba zázračné vody rovněž. Blahodárnost je však podle objevitelů a propagátorů zaručena.

SAMOTNÉ VODNÍ ZDROJE JSOU ČÍM DÁL TÍM VZÁCNĚJŠÍ, BYLO BY HŘÍCHEM SE TÉTO PROBLEMATICE HLOUBĚJI NEVĚNOVAT

Ozývají se ovšem také hlasy, které přínos zázračné vody bagatelizují. Na známém serveru Chemistry Stack Exchange můžeme najít hodně kritický pohled. Podle vědců zde působících nejde o nic jiného než o obyčejnou ionizovanou vodu. Zpochybňují také další převratné objevy profesorů Pollacka a Mercoly. Například rozdílný bod varu a mrazu prý není žádnou novinkou a s EZ vodou nemá nic společného. Dočteme se zde také, že čtvrté skupenství vody je prý zavádějící pojem. Samotná voda totiž podle tvůrců webu prochází celkem osmnácti různými fázemi. Nesouhlasných postojů zde najdeme ještě mnohem víc. Autoři v podstatě popisují objev EZ vody jako self‑promotion několika vědců, kteří neobjevili nic nového a v určitých směrech navíc dezinformují. Hodně kritický pohled na věc zaráží, ale je třeba ho brát v potaz.

Je pravděpodobné, že nic není černobílé. Naše zázračná voda, kterou objevuje svět, bude čarovná jen do určité míry. Jistě nebude všelékem a její užití není univerzální. Na druhou stranu zajisté EZ voda neškodí a jako životadárná tekutina lidskému organismu pomáhá. Některé vlastnosti, které příznivci nové, lepší vody přinášejí, jsou možná diskutabilní. Ale každý nový objev potřebuje své vlastní pole působnosti. Fanoušků vody budoucnosti je jistě více než jejích odpůrců. Zda nejsou na scestí, ukáže až budoucnost. Pokud ovšem vezmeme v potaz, že samotné vodní zdroje jsou čím dál tím vzácnější, bylo by hříchem se této problematice hlouběji nevěnovat na platformě vědecké i laické. Jako lidstvo můžeme jen získat.

Super voda EZ v nás i kolem nás

Čtvrté skupenství vody. Nikoliv H2 O, ale H3 O2. Je to především vysoce strukturovaná, a proto stabilní, viskóznější, hustá, alkalická voda. Má negativní náboj a může pojmout energii podobně jako baterie. Tuto energii dokáže také rozdávat. Velice dobře spolupracuje se slunečním zářením. Lze ji vytvořit pod tlakem nebo dodáním kyslíku. Příroda takovou vodu vytváří např. vířivým pohybem, hydrofilními povrchy, slunečními paprsky, zvukem nebo změnou skupenství při mrznutí a tání. Zdravé lidské tělo je prý takto strukturované tekutiny plné i proto, že taková voda má daleko vyšší schopnost vykonávat práci, např. vypuzovat nečistoty, absorbovat teplotní změny, stabilizovat šroubovitou strukturu DNA. Pokud vodě chybí řád, dochází k disharmonii, špatnému přenosu informace mezi buňkami. Celoživotní výzkum korejského dr. Mu Shik Jhona prokázal, že rakovinné a diabetické buňky jsou obklopené neuspořádanou, volně se pohybující vodou. Zdravé tělo si všechnu vodu strukturuje do potřebné formy, nemocné tělo k tomuto úkonu nemusí mít dostatek energie.

ac24.