Green Deal pokračuje

Dojem nutnosti zkrotit lidstvo, který se snaží šířit strůjci Green Dealu, je podporován mediálním šířením bludů a hrozeb. Každý den se k nám dostává množství informací o tom, že právě v té zemi, ve které někdo žije, se otepluje 2x více než jinde. Platí to pro většinu ,,uvědomělých“ států. Teplotní mediální šok tak už postihnul Českou republiku, ale i Finsko, Švédsko, Holandsko, Slovensko či Francii a další oblasti včetně obou pólů.

Dalším hitem klimatoalarmistů je sucho. Vyschlé přehrady, řeky, jezera, vznikající pouště v Evropě, největší eroze půdy v historii. To jsou zprávy na straně jedné, na té druhé se zase zamlčuje kácení lesů, které brání výstavbě nesmyslných a doslova hnusných větrných a slunečních parků. Kvalitní zemědělská půda má být přestávána využita k pěstování základních plodin, chovy jsou vybíjeny a ukončovány pomocí veterinářů, ekonomických nástrojů a direktivy z Bruselu, ale naopak stoupá import potravin neznámého původu a kvalitativně často mnohem horších, než byly domácí, navíc pomocí velmi neekologické dálkové dopravy a vysokých nákladů na snahu zachovat jistou čerstvost. Vše postrádá logiku.

Za strašáka bylo vzato CO2. Přestože bez něj by absolutní většina rostlin neexistovala a zanikla, přičemž jeho podíl ve vzduchu je skutečně nevelký, ekoteroristé z něj vytvořili hrozbu. Pomocí něj dokázali během velmi krátké doby zlikvidovat velkou část automobilového průmyslu, vnutit lidem ve většině případů naprosto nepraktické elektromobily a začít tak omezovat jejich mobilitu. Mezitím na hladinu oceánů vyplouvají velké nákladní i turistické lodě, jejichž produkce CO2 mnohonásobně překračuje hodnoty zplodin, které vypouští všechna motorová vozidla na světě. Ve vzduchu se pohybují tisíce letadel denně, z nichž logiku věci postrádají především soukromé jety s minimem lidí na palubě. A když už se ukáže někdo rozumný, kdo na toto upozorňuje, vzápětí nám sdělí, že největším producentem CO2 je dýchající člověk a 2 miliardy lidí je tak akorát správný počet obyvatel planety. Jenže je nás 4x více, takže co s tím? Zvláště když Vám jiný výzkum říká, že kapacita Země je mnohonásobně větší.

Dalším paradoxem divadla kolem záchrany planety a ekologie je podpora války. Armády států celého světa používají množství techniky produkující nejen běžné emise ze spalovacích motorů, většinou jednoduchých, historických a pohybujících se mimo jakékoliv normy, ale v munici je také dost daleko škodlivějších těžkých kovů. Věříme, že se ekonormaři nezabývají měřením zátěže ovzduší v místech, kde dělostřelci pořádají své dýchánky s pozvánkami vypalovanými z velkorážních houfnic směrem k nepříteli. Armády však vcelku logicky ekologii neřeší vůbec, protože když protistrana trefí její tank, určitě nevyjede úklidová četa odstraňující olejem či naftou kontaminovanou půdu. Ani v dobách míru vojáci neinklinují k ochraně přírody, vzpomeňte si na vojenské prostory a jejich stav v době, kdy se tam cvičilo. A co tam zůstalo, když vojsko odešlo.

Přestože je stále zjevnější, že elektromobily nejsou ekologicky přínosné a dokonce jsou díky složitým technologiím a potřebným materiálům k výrobě a provozu pro přírodu mnohem více devastující než klasické automobily, vyrábí se jich stále více. A to i přes ne zrovna velký zájem uživatelů. Možná se na čas dostaly či ještě dostanou do módy, ne všechny jejich vlastnosti jsou tragické, ale baterie v nich jsou opravdu něco, co bude lidi ještě hodně trápit. Jejich hmotnost, složení, kapacita a časová výdrž po více stránkách prostě klasická paliva nahradit nedokážou. Nepřijdou li inženýři s novým nápadem na jednoduchý zdroj energie či na jednodušší a méně nákladné ukládání elektřiny, půjdou elektropohybovadla brzy opět k ledu. Jsou nepoužitelná mimo města, otravná svými nároky, neekologická výrobou i provozem, drahá a vnucovaná skoro násilím.

Green Deal tak evidentně není o záchraně přírody, ale směřuje systematicky k omezení pohybu, svobody a k likvidaci průmyslu, zemědělství a pracovních příležitostí, dopad bude mít velmi brzy na soukromé vlastnictví, například v oblasti vlastního bydlení a jeho udržitelnosti. Týká se především určité části lidstva a nejvíce se dotýká Evropanů vedených zfanatizovanými liberály. Green Deal je zlo urychlené covidohysterií, která ukázala, jak málo se společnost dokáže bránit i tomu nejnesmyslnějšímu diktátu. Kdo to pochopil za covidu, chápe to i nyní. Bohužel většina dalších opět srazila paty a čeká na novou vlastní popravu. A pár pitomců ještě tleská.

AUTOR: Jindřich Kulhavý

ZDROJ