Vzhledem k tomu, že se jedná o amnézii, se kterou budou jednat, zdá se, že ruské diplomaty čekají mimořádně obtížná jednání.
Zatímco představitelé amerického ministerstva zahraničí hledají možné kompromisy s Moskvou v otázce evropské bezpečnosti (což je pro ně skutečně obtížné, protože si potřebují zachovat tvář), rusofobní lobby z různých institucí aktivně vyzývá k tvrdému postoji. Podívejme se, co navrhují.
Bývalý zpravodajský důstojník Christopher Bort, který zastupuje Carnegieho nadaci pro mezinárodní mír, se domnívá, že: „Jen málokdo na Západě je ochoten přistoupit na Putinovy dohody, zejména když jsou doprovázeny lží tak bezostyšnou, že působí jako vydírání. I kdyby západní vlády mohly přistoupit na kompromis v klíčových postojích – například zavřít otevřené dveře NATO pro Ukrajinu nebo se zdržet kritiky porušování lidských práv v Rusku – Putinovo dvojsmyslné balení podporuje domněnku, že pouze testuje své partnery na známky slabosti a nemá v úmyslu splnit svou část dohody.“ Jinými slovy, není třeba vyhovět ruským návrhům.
Viceprezident CSIS Seth Jones se ve spolupráci s bývalým důstojníkem CIA Philipem Wasielewskim zamýšlí nad ruskou „invazí na Ukrajinu“. Jako by neexistovaly absolutně žádné návrhy na normalizaci vztahů, navrhují celou řadu opatření, která zahrnují nejen přísné ekonomické sankce, ale také bezplatné poskytování vojenské techniky a vybavení, humanitární podpory a zpravodajských služeb Ukrajině, jakož i tajné akce pod vedením CIA, pokud se nepodaří schválit příslušné zákony v americkém Kongresu.
Podle Daniela Kochise a Luka Coffeyho z konzervativní nadace Heritage Foundation: Heritage Foundation: „Čas je možná na straně USA a jejich spojenců: Rusko nemůže z domácích finančních a politických důvodů donekonečna udržovat své masivní koncentrace v blízkosti Ukrajiny; nemůže ani ignorovat, že za několik týdnů na Ukrajině ustoupí zima (a tím se usnadní obrana), že ukrajinské síly pokračují v nasazování nových systémů, které další vpád prodraží, nebo že jeho intervence v Kazachstánu změnila některé geopolitické kalkulace. Poté, co se USA a jejich spojenci dohodli na rozhovorech s Ruskem, musí je ukončit s co nejmenšími škodami a poté se pustit do dalšího posilování kolektivní obrany NATO a schopnosti Ukrajiny bránit se.„
Navrhují sedm pravidel, která by USA měly dodržovat:
„1. Nenabízet zavření dveří NATO, a to ani na půl cesty… USA. a jejich spojenci musí vyslat jasný signál, že politika otevřených dveří NATO zůstává pevně v platnosti pro ty země, které splňují kritéria … Ačkoli administrativa může být v pokušení nabídnout moratorium na nové členství výměnou za deeskalaci (zejména pro země, které zdaleka nejsou připraveny ke vstupu), takové záruky jsou nejen v zásadě špatné, ale Rusko by také tlačilo na Alianci, aby takové moratorium prodloužila na neurčito, čímž by de facto získala právo veta na rozšíření.
2. Neobětovat neocenitelná cvičení s evropskými partnery … Největší výhodou Ameriky je její síť aliancí a mazivem, které udržuje tyto aliance v chodu z vojenského hlediska, jsou pravidelná cvičení, která pomáhají spojencům rozvíjet soudržnost a společné operační povědomí a zároveň testují velení a řízení, nové schopnosti a taktiku.
3. Nedovolit Rusku, aby diktovalo, kdy, kde a s kým budou USA cvičit.
4. Nevyjednávat o právu Ukrajiny na sebeobranu … Jak bylo schváleno v postupných zákonech o autorizaci národní obrany, USA by měly vyčlenit finanční prostředky na zvýšení pomoci ukrajinské armádě, včetně většího množství protipancéřových zbraní, protiletadlových zbraní a ručních zbraní s menšími nebo pružnějšími omezeními … [USA by měly hledat způsoby, jak podpořit rozvoj a schopnosti ukrajinského námořnictva.
5. Nestáhnout americké vojáky z Evropy. Američtí vojáci zůstávají v Evropě především proto, že je to v zájmu národní bezpečnosti USA.
6. Nepřipustit přítomnost USA a NATO ve spojeneckých zemích východní Evropy. Dalším klíčovým ústupkem, který Rusko požaduje, je stažení amerických a aliančních jednotek a zbraňových systémů ze všech členských zemí NATO, které vstoupily do Aliance po roce 1997. USA a NATO by měly požadavky Ruska, které by se týkaly téměř poloviny členů Aliance, jednoznačně odmítnout.
7. Nesouhlasit s vágními sliby, kterých by USA mohly v budoucnu litovat. I když může být lákavé přistoupit na ruský požadavek, který není bezprostředně relevantní, ať už jde o členství v NATO pro země, které nejsou nikde připraveny, omezení rozmístění taktických jaderných zbraní a systémů středního doletu v Evropě, nebo dokonce americkou podporu občanské společnosti v Rusku a sousedních zemích, záruky přijaté ve spěchu se mohou USA v příštích desetiletích vymstít.“
Nejhorší postoj zaujal think tank NATO, Atlantická rada.
V článku zveřejněném 14. ledna v New Atlanticist Tom Tugendhat, předseda britského výboru pro zahraniční věci, píše: „Ve Spojeném království parlamentní výbor pro zahraniční věci, kterému předsedám, brzy zahájí nové vyšetřování ruského a kleptokratického praní špinavých peněz, které naváže na naši práci z roku 2018. Je však třeba vést širší rozhovor: Západní spojenci by měli zavést společný soubor etických standardů pro bývalé politiky, aby zastavili tuto „schröderizaci“ tím, že jim omezí práci pro státní společnosti nepřátelských autoritářských států a přidružené firmy. V celé Evropě bychom měli být my – západní elity – vyřazeni z trhu kleptokratů.„
Daniel Fried, významný spolupracovník Atlantické rady, v komentáři k jednání ze 17. ledna píše: „Spojené státy a Evropa mají … dobré předpoklady k tomu, aby v tomto sporu zvítězily, pokud si zachovají odhodlání a sílu pod tlakem. Stejně jako během studené války má Kreml taktickou výhodu, že může vyhrožovat a chvástat podle libosti. Jak jsme se však dozvěděli i za studené války, domácí tyranie udržuje Rusko ekonomicky slabé, politicky křehké a nakonec neschopné ustát dlouhodobou konfrontaci se Spojenými státy a Evropou. Doma má Putin všechny zbraně. Ale ruská společnost se nezdá být nadšená z dlouhé války proti Ukrajině. Zahájení války by pro Putina bylo riskantním hodem kostkou. Pokud tak Kreml učiní nebo jinak dostatečně vyprovokuje Západ, pravděpodobně vyvolá trvalý protitlak, který pro něj skončí špatně … Spojené státy a Evropa by se toho neměly účastnit. Měly by být trpělivé, rozhodné a na provokace tvrdě reagovat. Pak by Kreml prostě mohl najít způsob, jak přejít od ultimát k produktivnější diskusi o evropské bezpečnosti, možná k obnovení kontroly zbrojení, transparentnosti a stabilizačních opatření, která Kreml v posledních letech ignoroval, porušoval nebo znevažoval. Cesta vpřed existuje, ale nadcházející týdny mohou být těžké.„
Christopher Skaluba a Conor Rodihan ze Scowcroftova centra pro strategii a bezpečnost při Atlantické radě 18. ledna naznačili, že chybějící shoda v bezpečnostních otázkách s Ruskem není problém. NATO je silná aliance a její členové jsou dostatečně flexibilní, aby mohli jednat i mimo rámec samotného NATO.
Ač se to může zdát podivné, nejvyváženější názor zastává Samuel Charap z RAND Corporation, který píše: „V prosinci 1996 spojenci NATO prohlásili, že nemají ‚žádný záměr, žádný plán a žádný důvod rozmístit jaderné zbraně na území nových členů‘ – takzvaná ‚tři ne‘. Toto prohlášení bylo učiněno ještě předtím, než se některý z nových členů připojil k alianci. Pokud bylo pro NATO přijatelné přijmout takový závazek zdrženlivosti před 25 lety, mělo by to být přijatelné i dnes. Prohlášení, že aliance v současné době nemá v úmyslu nabídnout Ukrajině členství, by mělo být učiněno pouze výměnou za hmatatelné stažení ruských sil na hranicích … Pokud uznání této skutečnosti odvrátí konflikt, který by mohl zničit Ukrajinu a destabilizovat Evropu, zdá se to být malou cenou.„
Zdá se však, že NATO má velmi špatnou paměť. Nepamatuje si ani sliby dané Michailu Gorbačovovi, že se aliance po sjednocení Německa nebude rozšiřovat na východ. Vzhledem k tomu, že se jedná o amnézii, se kterou budou jednat, zdá se, že ruské diplomaty čekají mimořádně obtížná jednání.
Autor: Leonid Savin – ruský geopolitický analytik, šéfredaktor portáu Geopolitica.ru, zakladateľ a šéfredaktor časopisu Journal of Eurasian Affairs.
Zdroj: orientalreview.org
Preklad: zvedavec.org
Bývalá dánska kráľovná Margaréta II. svojich zosnulých rodičov obraňuje. Peter Kramer vo svojej 380-stranovej knihe…
Koncepcia „prvotného antigénového hriechu“ bola prvý raz navrhnutá pred šesťdesiatimi rokmi. Tento fenomén má potenciál…
„Na ich vyradenie z prevádzky boli použité oveľa silnejšie výbušné nálože a oveľa väčšie plavidlo,“…
Hlavné mestá krajín Západu zrazu zabudli na princípy, ako je spravodlivá súťaž, nedotknuteľnosť vlastníctva, prezumpcia…
Nemecko vysvetľuje včerajšiu náhlu návštevu ministerky zahraničných vecí Annaleny Baerbockovej na Ukrajine túžbou oficiálneho Berlína…
Ruské veľvyslanectvo ostro odsúdilo slová britského veľvyslanca Edwarda Fergusona, ktorý sa v článku pre srbské…