Fialova vláda boří vztah, který staletí formoval oba národy. Komentář Štěpána Chába

Vláda Petra Fialy se rozhodla zničit vedle České republiky i naše stabilní mezinárodní vztahy. Ukončila tradiční společné jednání kabinetů ČR a Slovenska a pirátský Ivan Bartoš pozval do Prahy slovenskou opozici, premiér Fiala ji pak hostí. Snad abychom to řádění v porcelánu trochu zmírnili.

Vztah se Slovenskem máme konstantně výborný. Jsou to bratia. A i když se u nich přehnala kdejaká politická slota, prezident i premiér obou států vždycky na první návštěvu po zvolení mířil ke svým bratřím. Stejně jako když byl politický nečas u nás, rozhodně to nevedlo k roztržkám. To s vládou Petra Fialy končí. Ale ukazuje to o naší vládě víc, než by chtěla.

Základem diplomacie i mezinárodní politiky je to, aby spolu státy mluvily. Aby mluvily i přes tisíce odlišných pohledů na svět. Musíme mluvit s Německem, s Polskem, s USA, s Ruskem, s Čínou… To je mezinárodní politika. Nesmí být ve stylu dvou sousedů, kteří se do krve zhádají a ženou se k soudu, protože jednomu roste na zahradě ořešák a druhý ho na své zahradě sklízí. Mezinárodní politika je křehká. A pokud se státy začnou chovat jako oni dva sousedé, můžeme se těšit na jediné. Na propad. Na propad ekonomiky, bezpečnosti, stability, předvídatelnosti. Je nadoblačně pitomé se domnívat, že mezinárodní politika a diplomacie se provádí jen se státy, s kterými bezvýhradně souhlasíme.

Právě velká diplomacie stála za rozkvětem evropského prostoru po druhé světové války, kdy politici došli k přesvědčení, velmi správnému přesvědčení, že bez komunikace nám lépe nebude. I myšlenka Evropské unie je postavená na tom, že spolu mluvíme, spolupracujeme a snažíme se o soulad. Kdyby se otěží unie nechopily ruce byrokratů, zanícených ideologů a extremistických levičáků, byl by to dobrý projekt. Ale tam je uhelný kámen celého problému nejen unie, ale i nynější vlády České republiky. V nepochopení role politiky a její nahrazení ideologií a aktivismem.

Přinejmenším od roku 2014 pracujeme na novém konceptu mezinárodní politiky. Ta stojí na základech ticha a propagandy, kterou si necháváme křivit pohled na svět. Ano, od referenda na Krymu jsme změnili diplomatickou komunikaci. Kdybychom lpěli na diplomacii staré školy – muset mluvit a tedy nenechat mluvit zbraně – nedojde k 24. únoru 2022. Evropa by teď zažívala pocovidový rozkvět, svět by dával smysl, většina populace by do budoucnosti hleděla s nadějí. Jenže nemluvili jsme. Místo diplomacie jsme na sebe jen křičeli, lhali si, podváděli se. Ne pouze Putin, obě strany jsou ponořené do tuposti své ideologie.

V rozhovoru Tuckera Carlsona s Vladimirem Putinem prezident Ruské federace řekl, že už dva roky nemluvil se svým americkým protějškem Joe Bidenem. Pro mnohé to je znak Bidenovy i Putinovy zásadovosti, kdy jistě tvrdí, že s tyrany z druhého tábora se bavit nebudou. Není s ním co řešit. Ale ano, v osobní rovině je to pochopitelné. V rovině mezinárodní politiky je to děsivé. Dvě velmoci, které drží v šachu svět, spolu nejsou schopné ani mluvit a špatný směr našeho vývoje trochu korigovat a vrátit ho do bezpečnějších kolejí. Putin dále zmínil, že spolu mluví alespoň tajné služby USA a Ruska. Což sice ne dost, ale aspoň trochu nahrazuje dětinské chování obou hlav soupeřících velmocí. Jistěže dětinské, jsou to hlavy států, musí spolu mluvit a snažit se urovnat to, co spolu natropily a kvůli čemu umírají desítky tisíc lidí. Což není, zdůrazňuju, není normální. To je výsledek právě oné dětinskosti, kterou nám hlavy států předvádí.

Podobné dětiny najdeme i u nás. Jen dětiny bez schopnosti cokoliv ovlivnit. Snad jen barvu podložky, po které se budou plazit. Jakživo by mě ovšem nenapadlo, že mindrák Fialovy vlády povede k roztržce se Slovenskem, které je odjakživa bratrský stát. Pochopitelně, že bratrský. To společné je prostě příliš významné, než abychom to mohli zamést pod koberec a tvářit se východním směrem jako prodloužená ruka těch lepších a uvědomělejších. Arogance se v mezinárodní politice odpouští strašně špatně. Víme to i z vlastní zkušenosti. A platí a musí platit pravidlo – lehce se bourá, ale staví se velmi těžce a dlouho. Fialova vláda boří vztah, který staletí formoval oba národy. Jak národ Slováků, tak i Čechů a Moravanů. Ta zpupnost a nedostatek pokory nynější české vlády je obludná.

Tupost, a jinak se tomu říct skutečně nedá, Fialovy vlády nádherně ilustruje Tchaj-wan. Na Tchaj-wan jsme s evropskou arogancí dob koloniálních vyslali dva vrcholné zástupce republiky. Jen proto, abychom ukázali Číně naše slepičí ramínka. Opět, nemluvili jsme, ale hulákali jako smyslů zbavení. Jako zapálení ideologové bez smyslu pro realitu. Letos si naplánoval cestu do Číny Petr Fiala. Čínu ekonomicky i technologicky potřebujeme, ač proti ní rétoricky vedeme třetí světovou. Čína se ovšem nedá přehlížet, je na ní závislý celý svět. Tak to prostě je. Jak Fialu v Číně asi uvítají? Jaké mu chystají za naši aktivistickou mezinárodní politiku ponížení? Rozhodně si ho zaslouží. Vymáchat jako hadr, nechat stát na recepci… ač pochybuju, že se k něčemu tak fialovsky nízkému Čína sníží. Ne že by byla politika Číny na vysoké úrovni, ani vzdáleně, ale v rámci mezinárodní politiky si udržuje standard – mluvíme spolu. Na rozdíl od nás. Hysterie není politika. My se prostřednictvím vlády chováme velmi hystericky.

Dovolím si v této souvislosti citovat československého velikána Josefa Holečka, který spoluformoval pozdní národní obrození a emancipaci Československa jako republiky: „Slovincům se zdá, že demoralisace českých řad už valně pokročila. Zdá se jim, že Čechové s lehkým srdcem a tuze záhy zpronevěřují se ideálům, které jim daly nový život a všechnu dosavadní sílu. … Zdá se jim, že Čechové již sešli na bludnou dráhu národního egoismu, jenž je zbaví všech vznešenějších snah, odejme jim schopnost dalšího duchovného rozvoje a možná velmi brzy přivede je do větší nicoty, než byla ta, ve které dlouho vězeli.“

Mám neodbytný pocit, že Fialova vláda své čtyři roky chce využít jen proto, aby zničila všechno, na co byť jen dosáhne. Svatý Václave, tohle jsi nám neměl dělat. To jsi neměl dopustit.

Slovensku s námi přeju hodně trpělivosti. Vydržte, než to temné období Fialovy vlády přejde. Pak se zase pobratříme. Snad, snad to ta Fialovic vládní hyena nestihne zruinovat dokonale.

AUTOR: Štěpán Cháb

ZDROJ