Fahrenheit 7232 alebo o ničivej sile ruskej nadzvukovej balistickej rakety Orešnik očami Scotta Rittera

Bývalý spravodajský dôstojník americkej námornej pechoty US Marine Corps, niekdajší zbrojný inšpektor OSN v Iraku Scott Ritter vo svojm článku poukazuje na paraleleu mezi dystopickým románom amerického spisovateľa Raya Bradburyho z roku 1953 „ 451 stupňov Fahrenheita“ s dnešnou dobou. Akurát číslo 451 v názve nahradil 7232 stupňami Fahrenheita, čo je 4000 °C – teplota pri dopade novej ruskej hypersonickej rakety Orešnik.

„Slunce pálilo každý den. Spálilo Čas. Svět se řítil v kruhu a otáčel se kolem své osy a čas měl stejně plné ruce práce s pálením let a lidí, bez jeho pomoci. Takže když pálil věci s ohnivci a slunce pálilo Čas, znamenalo to, že hořelo všechno!“ (Ray Bradbury, Fahrenheit 451)

Annie Jacobsonová ve své knize „Jaderná válka: scénář“‚ popisuje prvních několik vteřin výbuchu termojaderné zbraně o síle jedné megatuny nad americkým městem jako začátek ‘záblesku světla a žáru tak ohromného, že to lidská mysl nedokáže pochopit. Sto a osmdesát stupňů Fahrenheita je čtyřikrát nebo pětkrát vyšší teplota, než jaká je ve středu Slunce.“ Ohnivá koule, která vzniká při tomto výbuchu, je tak intenzivní, „že betonové povrchy explodují, kovové předměty se roztaví nebo vypaří, kámen se roztříští, lidé se okamžitě přemění na hořící uhlík“.

Ruský prezident Vladimir Putin na zasedání Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO), které se konalo tento čtvrtek v kazašském hlavním městě Astaně, prohlásil, že nová ruská balistická raketa středního doletu Orešník, která byla použita k úderu na ukrajinský vojenský výrobní závod u města Dněpropetrovsk, má ničivou sílu srovnatelnou s jadernou zbraní.

„Desítky bojových hlavic, samonaváděcí jednotky útočí na cíl rychlostí 10 Machů (desetinásobek rychlosti zvuku),“ uvedl Putin. „To je asi tři kilometry za sekundu. Teplota úderných prvků dosahuje 4000 stupňů. Pokud mě paměť neklame,“ poznamenal Putin, “teplota na povrchu Slunce je 5500-6000 stupňů. Proto se vše, co je v epicentru výbuchu, rozdělí na frakce, na elementární částice, vše se v podstatě změní na prach.“

Stručně řečeno, ruský prezident prohlásil, že použití několika raket Orešnik při jednom úderu by bylo svou ničivou silou srovnatelné s jadernou zbraní.

Obrazy, které Annie Jacobsonová ve své knize předkládá, jsou tak naprosto hrůzné, že přesahují schopnost většiny lidí je pochopit, natož použít příklady z reálného života, které umožňují alespoň trochu intelektuálního porozumění. Proto když Vladimir Putin pronesl své analogické tvrzení o srovnatelné ničivé síle vodíkové bomby a konvenční hlavice rakety Orešnik, mozek člověka se odkloní od nepředstavitelného k praktickému.

Útok raketou Orešnik na továrnu Južmaš u Dněpropetrovska přinesl ohromující vizuální záběry šesti samostatných dopadových „událostí“, z nichž každá se skládala ze šesti světélkujících „tyčí“ dopadajících do areálu továrny. Ruská vláda naznačila, že škody způsobené tímto útokem jsou zničující; Ukrajinci naopak minimalizovali způsobené škody jako zanedbatelné.

Teoreticky je ničivý potenciál kinetických „tyčí“ dopadajících na Zemi hypersonickou rychlostí obrovský. Studie amerického letectva z roku 2003 o takzvaných „svazcích hyperrychlostních tyčí“ (Hypervelocity Rod Bundles, HRB) předpokládala, že wolframové tyče o rozměrech 20 stop krát 6 stop by při svržení z vesmírné plošiny a dopadu na Zemi rychlostí desetinásobku rychlosti zvuku způsobily výsledky odpovídající jadernému výbuchu.

V roce 2018 čínští vědci ze Severočínské univerzity se sídlem ve městě Tchaj-jüan v provincii Šan-si ve spolupráci s univerzitním Ústavem pro výzkum inteligentních zbraní zkušebně odpálili wolframovou tyč z nejmenované výškové plošiny. Při testu byla wolframová tyč o hmotnosti 140 kilogramů vystřelena rychlostí přes čtyři kilometry za sekundu a vytvořila kráter o hloubce tři metry a šířce přes čtyři a půl metru – což zdaleka neodpovídá účinku, který bychom očekávali od jaderné zbraně. Kromě toho se penetrační účinek wolframové tyče snížil při rychlostech přesahujících třiapůlnásobek rychlosti zvuku.

Fyzika obklopující účinky nálože Oreshnik zůstává matoucí i pro ty, kteří strávili celý život studiem fyziky takových zbraní. Dr. Theodore Postol, odborník na zbraně z MIT, provedl několik předběžných studií o Oreshniku, které odrážejí hodnocení výzkumníků ze Severočínské univerzity.

Ruští odborníci však hovořili o pokrocích, kterých Rusko dosáhlo v materiálových vědách spojených s výkonem materiálů při hypersonické rychlosti, pokrocích, které mohou změnit danou fyziku (například tyč z čistého wolframu předpokládaná americkým letectvem a testovaná Číňany mohla mít v případě Oreshniku povlak z pokročilé slitiny tvořené karbidem tantalu a karbidem hafnia, což jsou materiály používané Ruskem při operacích návratu z vesmíru, kde je žádoucí pohlcování tepla).

Rusové poukazují na to, že „tyče“ Oreshnik, bez ohledu na jejich přesné složení, by se po zahřátí na 4 000 stupňů Celsia (7 232 stupňů Fahrenheita) při kontaktu vypařily z oceli a betonu, včetně železobetonu. „Vypařilo by se,“ jak poznamenal prezident Putin, “všechno, co je v epicentru výbuchu, se rozdělí na frakce, na elementární částice, všechno se v podstatě promění v prach.“

Základní otázkou zůstává, jak velkou oblast zahrnuje „epicentrum výbuchu“? Ukrajina je překvapivě zdrženlivá, pokud jde o doložení svých tvrzení, že Orešnik způsobil „minimální škody“, a pouze konstatuje, že hlavice, které zasáhly Dněpropetrovsk, nenesly žádné výbušniny, a proto nezpůsobily významné škody. S tímto závěrem se ztotožnili i němečtí odborníci komentující situaci v časopise Bild. Jeffrey Lewis, ředitel Programu pro nešíření zbraní ve východní Asii v Centru Jamese Martina pro studium nešíření zbraní na Middlebury Institute of International Studies v Kalifornii, v nedávném rozhovoru pro agenturu Reuters k Orešniku poznamenal: „Je to nová schopnost, ale není to nová schopnost, která by představovala dramatickou změnu ve způsobu vývoje konvenčních zbraní.“ Pokračoval: „Je to řada starých technologií, které byly spojeny novým způsobem.“

Lewis dodal, že použití Oreshniku s konvenčními hlavicemi je drahým prostředkem „k dosažení ne tak velkého zničení“, a poznamenal, že vzhledem k nákladům spojeným s balistickými raketami třídy Oreshnik bylo použití tohoto typu zbraně k zasažení Ukrajiny pravděpodobně určeno spíše k dosažení psychologického efektu než vojenského dopadu. „Kdyby byla ze své podstaty děsivá, [Putin] by ji prostě použil. Ale to není úplně dostačující,“ řekl Lewis. „Musel ji použít a pak udělat tiskovou konferenci a pak udělat další tiskovou konferenci a říct: ‚Hej, tahle věc je opravdu děsivá, měli byste se bát‘.“

Lewisova analýza je sice přezkoumatelná (jeho tvrzení, že Orešnik byl prostě jen snůškou „starých technologií“, které byly „poskládány novými způsoby“, je vyvráceno ruskými prohlášeními a důkazy – jeho analýza návratového systému je sofistikovaná a nebere v úvahu ruské zprávy, které naznačují, že Orešnik využíval nové nezávislé postrkovací prostředky neboli IPBV, v ruštině známé jako blok individualnogo razvedeniya (neboli BIR). Stejně tak se zdá, že Lewisova kritika pouze papouškuje ukrajinské hodnocení bojových škod, aniž by se pokusila hlouběji proniknout do nových technologií spojených s kinetickými tyčemi používanými jednotkou Oreshnik.

(Je třeba poznamenat, že Theodore Postol při provádění své analýzy tyto nové technologie do své práce zahrnul).

V tom spočívá problém – zatímco prezident Putin nepochybně použil Oreshnik jako varování Ukrajině a jejím západním spojencům před následky úderů na ruské území zbraněmi vyrobenými a řízenými v USA a Velké Británii, jako jsou ATACMS a Storm Shadow, odstrašující hodnota Oreshniku závisí výhradně na jeho schopnosti způsobit škody takového rozsahu, že Ukrajina a její spojenci by se při analýze rizika a přínosu následků pokračování úderů na Rusko raketami ATACMS a Storm Shadow rozhodli vyhnout se eskalaci.

Hodnocení, jako jsou ta, která vypracovaly deníky Bild a Reuters, jsou-li podpořena prohlášeními ukrajinských představitelů, dávají za pravdu názoru, že Orešnik byl jen štěkot, ale málo nebo vůbec žádný kousanec. Toto smýšlení vedlo k tomu, že Ukrajina s požehnáním a za asistence svých pánů z USA a Spojeného království pokračuje v úderech na cíle v Kurské oblasti pomocí raket ATACMS.

To zase vedlo k tomu, že ruský prezident Putin varoval, že Rusko může znovu zasáhnout Ukrajinu jednou nebo více raketami Orešnik. Putin naznačil, že mezi cíle by mohla patřit vojenská, průmyslová a státní rozhodovací centra, včetně Bankovské ulice v Kyjevě, kde se nachází sídlo ukrajinské vlády.

Je v zájmu Ruska, aby výsledky takového útoku byly viditelné pro celosvětové publikum, a tím negovalo analýzy západních expertů, jako je Jeffrey Lewis. Pokud by Orešnik, vypálený jednotlivě nebo jako salva z více raket, mohl ukrajinským a západním představitelům vnuknout myšlenku o marnosti pokračování jejich raketových úderů na Rusko, pak by taková eskalace měla svůj význam.

Pokud však bude dopad Oreshniku skrytý nebo – což je pro Rusko ještě horší – bude podporovat nepříliš lichotivé hodnocení Jeffreyho Lewise, pak bude odstrašující hodnota Oreshniku zanedbatelná, což povzbudí Ukrajinu k tomu, aby zvýšila rozsah a míru svých raketových útoků na Rusko, a Rusko se dostane do situace, kdy bude muset vzhledem k politickému kapitálu, který již investovalo do snahy odradit ukrajinské raketové útoky, eskalovat svou odpověď. To by mohlo zahrnovat použití nových konvenčních zbraní s obrovskou ničivou schopností, jako je termobarická zbraň „otec všech bomb“ nebo hypersonický kluzný prostředek Avangard.

Eskalace však plodí eskalaci, a pokud Rusko nebude schopno odradit Ukrajinu a její západní spojence od útoku na své území pomocí ATACMS a Storm Shadow (a v nejbližších dnech možná i raket SCALP dodaných Francií), pak se v určitém okamžiku stane součástí eskalační rovnice i otázka jaderných zbraní.

Špatnou zprávou pro Rusko je, že americká zpravodajská komunita provedla v průběhu několika posledních měsíců několik hodnocení, která dospěla k závěru, že Rusko by v reakci na ukrajinské použití raket ATACMS a Storm Shadow k útoku na Rusko jaderné zbraně nepoužilo. Tento závěr byl přijat Bílým domem a Kongresem, což vysvětluje téměř neexistující odpor z amerických politických kruhů proti rozhodnutí umožnit Ukrajině útok na Rusko.

Hodnocení amerických zpravodajských služeb se opírá o představu, že Rusko se místo toho bude snažit eskalaci ATACMS/Storm Shadow vyrovnat eskalací vlastní – z nichž první bylo použití raket Oreshnik.

Za současného stavu věcí se zdá, že Rusku zbývají dvě, možná tři kola konvenční eskalace, pokud jde o odvetu za pokračující útoky. Ty by mohly být vyčerpány do poloviny prosince, což znamená, že možnost – vzhledem k zjevnému smýšlení v Kyjevě, Bruselu a Washingtonu – jaderné výměny, která by předcházela Vánocům, je zcela reálná.

Neschopnost a/nebo neochota západních pánů Ukrajiny pochopit důsledky selhání odstrašení způsobuje, že jaderná válka se zdá být nevyhnutelná. Kolektivní neznalost vedoucích představitelů USA a Evropy v tomto ohledu připomíná myšlení Guye Montaga, „hasiče“ z románu Raye Bradburyho Fahrenheit 451:

„Bylo potěšením hořet. Bylo to zvláštní potěšení vidět věci sežrané, vidět věci zčernalé a změněné. S mosaznou tryskou v pěsti, s tou velkou krajtou, která chrlila na svět svůj jedovatý petrolej, mu v hlavě bušila krev a jeho ruce byly rukama nějakého úžasného dirigenta, který hraje všechny symfonie plamenů a hoření, aby strhl k zemi trosky a uhelné trosky dějin. Se symbolickou přilbou s číslem 451 na pevné hlavě a s očima celýma oranžovým plamenem při pomyšlení na to, co přijde příště, cvakl zapalovačem a dům vyskočil do žhnoucího ohně, který sežehl večerní oblohu rudou, žlutou a černou. Kráčel v roji světlušek. Chtěl především, jako v tom starém vtipu, strčit do pece marshmallow na klacku, zatímco na verandě a trávníku domu umíraly mávající knihy s holubími křídly. Zatímco knihy se vznesly v jiskřivých vírech a odletěly na větru ztemnělém spáleništěm.“

Život však není román. A když se moderní inkarnace Guye Montaga rozhodnou „cvaknout zapalovačem“, celý život, jak ho známe, „odletí ve větru, který potemněl hořením“.

Autor: Scott Ritter – bývalý spravodajský dôstojník americkej námornej pechoty. Slúžil v Sovietskom zväze, kde sa podieľal na implementácii zmlúv o kontrole zbrojenia, taktiež v Perzskom zálive počas operácie Púštna búrka a v Iraku, kde ako inšpektor OSN dohliadal na likvidáciu zbraní hromadného ničenia. Po americkej invázii do Iraku v marci 2003 sa Ritter vyslovil proti vojne. Pokračuje v tom aj dnes a kritizuje americkú zahraničnú a národnú bezpečnostnú politiku.

Poznámka editora

Pro ty z vás, kteří nečetli Bradburyho knihu 451 stupňů Fahrenheita, krátký výcuc z Wikipédie:

Děj knihy se odehrává ve velice hektické budoucnosti. Doba je charakterizována neustálým spěchem, většinou za zábavou; lidé nemají čas ani chuť číst knihy a starat se o něco jiného než o vlastní potěšení. Zájem o literaturu postupně upadá a knihy jsou posléze oficiálně zakázány a ničeny.

Hlavním hrdinou je požárník Guy Montag. Požárníci však v této době nejsou ti, již požáry hasí. Domy se vyrábějí z ohnivzdorných materiálů a požárníci už nemají co na práci, začínají dělat pravý opak své původní práce. Vyhledávají nelegální přechovavatele knih a vypalují jejich knihovny, často i celé domy. „451 stupňů Fahrenheita (232,8 °C) je teplota, při které se papír vznítí a hoří“, píše Bradbury v úvodu. Proto mají požárníci ve znaku právě číslo 451.

Zdroj: scottritter.substack.com / zvedavec.news / InfoVojna