Evropa si sebevražedně zasadila dvojitý direkt: Dodávky zbraní Ukrajině postup Ruska nezastaví. Washington si mne ruce. Globalismus je však také v troskách. Brusel si utahuje oprátku kolem krku. Konec EU se blíží

Petr Akopov konstatuje, že evropské dodávky zbraní Ukrajině jsou smrtící strategickou chybou, kterou EU riskuje pád na ekonomické dno a rychle přibližuje konec německo – francouzského integračního projektu kontinentální Evropy.

Není vůbec překvapivé, že Anglosasové – USA a Velká Británie – chtějí, aby válka na Ukrajině trvala co nejdéle: původně měli zájem na tom, aby Rusku zařídili „druhý Afghánistán“ a zabránili nám tak vyrvat Ukrajinu ze západního řetězu, nebo nás alespoň donutili zaplatit za to maximální cenu.

Zároveň řeší druhý úkol – posílit svůj vliv na Evropu a geopoliticky (vojenskými a ekonomickými opatřeními, včetně dodávek amerického plynu) učinit Starý svět na nich ještě závislejším. V této situaci se Evropa stává obětí – nikoli mýtické ruské hrozby, ale zcela konkrétní anglosaské hry.

Jelikož tuto jednoduchou kombinaci chápe celý svět, od Číňanů daleko od Evropy až po Araby, zdálo by se, že i samotná EU by se mohla alespoň trochu začít trápit vážnými pochybnostmi. EU by proto měla mít největší zájem na brzkém ukončení bojových operací na Ukrajině – aby Anglosasové neměli záminku k eskalaci propagandistických útoků na ruské dodávky energií do EU, a tím aby došlo k uvolnění atlantického obojku.

O to více překvapuje, že unijní politici stále více sázejí na prodlužování války. Jako by si uvědomovali, kam to nakonec povede.

Pokrytectví

Vedoucí představitelé EU – šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová a šéf evropské diplomacie Josep Borrell hodlají podpořit Ukrajinu v konfliktu s Ruskem nikoli morálně, ale materiálně, tj. dodávkami zbraní. Ačkoli Evropská unie tvrdí, že se chce vyhnout přímému střetu s Ruskem, opakovaně zdůraznila, že si nepřeje porážku Ukrajiny, a proto zvýší dodávky zbraní Kyjevu. Jaký je však smysl těchto dodávek? Věří snad Brusel, že Rusko operaci zastaví? Počítá s vítězstvím Ukrajiny? USA a Velká Británie chtějí, aby boje trvaly co nejdéle, protože je to pro ně výhodné. Čeho však chce dosáhnout Evropská unie?

Josep Borrell ve středu v Evropském parlamentu vysvětlil, že EU záleží na výsledku konfliktu, a proto se bude snažit krizi vyřešit „co nejdříve, ale ne za každou cenu“:

„Objevily se názory, že nejlepší způsob, jak konflikt co nejdříve ukončit, by bylo zastavit dodávky zbraní na Ukrajinu, ale když boje skončí, jaký bude výsledek? Pokud to skončí zničenou a poraženou zemí s miliony uprchlíků a tisíci mrtvých, není to to, co chceme. Proto musíme pokračovat ve vyzbrojování Ukrajiny. Musíme méně tleskat a více pomáhat. Ukrajinci očekávají, že jim dodáme více zbraní, a my tak činíme. < … > Musíme pokračovat ve vyzbrojování Ukrajiny, aniž bychom se dostali do eskalace, do níž budou zavlečeny další a další země. V těchto konfliktech se vítězí zbraněmi a ekonomickým oslabením nepřítele.“

Evropská unie se tak otevřeně označuje za stranu konfliktu, protože nejprve vyhlásila Rusku totální ekonomickou válku a nyní chce zvýšit dodávky zbraní na Ukrajinu. Borrell zároveň říká, že „se nacházíme ve složitě vybalancované situaci“:

„Chceme Ukrajině pomoci, ale nechceme se zapojit do války. EU není vojenskou aliancí, ale domnívám se, že bychom měli Ukrajině pomoci. Děláme, co můžeme, ale nepřekračujeme červené linie, aby se konflikt nerozšířil.“

EU ani Rusko si samozřejmě nepřejí přímý vojenský střet, protože by šlo o válku mezi Ruskem a NATO, tedy protivníky s jadernými zbraněmi. Ale EU nepovažuje za riskantní podporovat Ukrajinu. Jde prý o maličkost – pouhé zbraně.

Evropský přívěšek NATO

Žádné evropské dodávky zbraní ruskou vojenskou operaci samozřejmě nezastaví. Za prvé proto, že Evropané nemají možnost dopravit těžkou techniku a letadla do míst, kde se odehrávají hlavní boje ukrajinské armády, tedy do Donbasu. Za druhé, rozsah dodávek je poměrně omezený – například sklady Bundeswehru nejsou nekonečné, takže už teď se řeší otázka nákupu zbraní speciálně pro Ukrajinu.

Přestože zvrátit průběh bojů se nepodaří, evropské dodávky mohou prodloužit agónii ukrajinské armády a na čas posílit její odpor. Rusko bude muset vynaložit více prostředků na zničení západních zbraní, ale Moskva se nezastaví na půli cesty. To znamená, že cíl Ruska je jasný, ale cíle EU vyvolávají otázky.

Borrell říká, že „je nutné zajistit, aby Ukrajina přistoupila k jednání s Ruskem z pozice síly“. To znamená, že si mimo jiné musí zachovat silnou armádu. Opravdu EU věří tomu, že Rusko může být donuceno upustit od demilitarizace Ukrajiny? Úžasná krátkozrakost, ba přímo slepota.

Ale pokud tomu Bruselané nevěří, pak dodávkami zbraní sledují stejný cíl jako Anglosasové: jednoduše prodloužit válku na co nejdelší dobu. Pak je ovšem nutné se zeptat na to hlavní: K čemu EU potřebuje vleklou válku na svých východních hranicích?

Je to pro ni přínosné? Naprosto ne! Udělá ji to silnější? Rovněž ne – naopak ji to oslabí ve všech směrech. Zvýší to její závislost na vnějších silách? Jednoznačně ano – a každý ví, kdo ony vnější síly tvoří.

Čím déle budou boje na Ukrajině pokračovat, tím více se bude EU měnit v přívěsek NATO. To znamená, že atlantický projekt zcela zmaří integrační projekt a německo-francouzské ambice na vybudování sjednocené Evropy skončí na smetiště dějin.

Pod kuratelou Anglosasů

Rusko v každém případě přimkne Ukrajinu k sobě – a přitom neztratí, ale naopak zvýší svou váhu ve světě. EU nejenže ztratí Ukrajinu ze sféry vlivu, ale obětuje už i tak drhnoucí integrační projekt na oltář anglosaských ambicí. Anglosasové to neocení, protože Evropany stejně považují za své vazaly. Nemluvě o tom, že tato oběť ani Anglosasům nepomůže udržet jejich rozpadající se globalistický projekt.

Evropa bude pouze tratit – nejprve zlikviduje plány na osvojení Ukrajiny, všechny vazby na Rusko, pak životní úroveň občanů členských států, ekonomickou nezávislost a o strategické autonomii si už nebude moci nechat ani zdát. A to je teprve začátek sebevražedné destrukce. Euro je již zdiskreditováno (po zmrazení ruských aktiv) a z přičinění Anglosasů vezmou postupně za své i vazby s Čínou.Borrell přiznal, že nedávný summit s Čínou byl „dialogem hluchých“ a „na ničem jsme se nedohodli“. 

A co se stane se samotnou EU v permanentní konfrontaci s Ruskem a ve studené válce s Čínou? S anglosaskou energetickou oprátkou, v podmínkách hluboké hospodářské krize a likvidace exportního potenciálu hlavních evropských ekonomik. Přesto sází na prodlužování bojů na Ukrajině v domnění, že tím ubližuje Rusku. 

Brusel si sám utahuje oprátku kolem krku.

Autor: Petr Akopov – Historik a žurnalista. Vystudoval Moskevský institut archivů a historie. Pracoval pro Ústřední vojenský archiv a poté pro řadu předních ruských médií. Šéfredaktor novin „Politický žurnál“.

Zdroj: ria.ru
Preklad: protiproud.info