Bermudskej trojúhelník (BT) je tak známej, že o něm vědí i zombíci. Nebo si to aspoň myslim – i když u těch mladších těžko říct. V tomhle prostoru zhruba mezi Floridou, Bermudama a Portorikem (jak vidíte na mapě) záhadně mizí letadla a lodě podobně jako prachy z naší státní kasy. Zatímco ale u tý kasy jakž takž tušíme, kdo ty prachy krade a kam tak zhruba mizí, u toho BT to tak jasný neni.
Nutno poznamenat, že tenhle prostor je denně dost rušnej a většina lodí a letadel se skrz něj dostane bez problémů. Někdy se ale „něco“ rozhodne, že tentokrát teda ne, a pak se dějou divný věci, aby si lidi po generace měli čim lámat hlavu.
Piloti v BT běžně zažívaji poruchy jako nefungující rádia a kompasy, který se točí dokolečka jak větrníky, a vybrat si správnej směr je potom jak ruská ruleta. Zatímco někdy samozřejmě dojde jen k obyčejnej nehodě kvůli špatnýmu počasí a loď nebo letadlo se později najde na dně moře, BT spolknul stovky lodí a letadel a minimálně kolem tisíce lidí a nikdy je nevyplivnul zpátky. Alespoň ne nikde, kde bysme je našli.
Někdy se stane, že se najde loď, která je kompletně vylidněná, ačkoliv jinak je na ní všechno v pořádku, nikde žádný vážný poškození, a nic na ní nechybí, včetně osobních věcí bejvalejch pasažérů. Lidi se ale vypařili beze stopy. Takovejch lodí duchů se našly stovky.
V jinejch případech piloti letí část cesty podivnou mlhou nebo skrz mraky, který se chovaji zvláštně, a když se vynoří a přístroje začnou opět fungovat, piloti zjistí, že jsou někde úplně jinde, než měli bejt, včetně případů, že se do cíle dostanou rychlejc než by bylo fyzicky možný při maximální rychlosti letadla.
Jedna z nejkritičtějších oblastí BT, s označením některejch míst, o kterejch tu uslyšíte
Odporníci maji nějaký teorie, ale jsou stejně trapný a hloupý jako ty o megalitickejch stavbách a dalších věcech, který jsem tu už rozebíral. Bláboly a přílivovejch vlnách, geomagnetickejch anomáliích a metanu pod mořem se těžko daji brát vážně jako vysvětlení lodí a letadel mizejících beze stop.
Vlny a metan nemaji žádnej vliv na letadla a piloti dokážou dost spolehlivě lítat i bez navigace (pokud se teda neděje něco, co je mimo jejich chápání). Loď spláchnutá vlnou se potopí, ale nezmizí. Pátrání po zmizelejch letadlech a lodích jsou často opravdu hodně rozsáhlý a nenajde se ani ň. Co se tam teda děje? Kdo nebo co nám žere lodě a letadla a lidi? Nejdřív se stručně podíváme na historii týhle polygonální záhady.
Odkdy se dějou v BT divný věci? Už od doby, kdy se tam v roce 1492 plavil viking Kolumbr Kristoffersson, kterej se na základě nepravdivý dezinformace, že Země je kulatá, rozhod objevit Ameriku, což se mu nějakým zvláštním nedopatřením podařilo. Lépe řečeno nejspíš už předtim, ale o tom nemáme záznamy.
Kristoffersson ze svojí lodi Satan Maria viděl oheň na obloze, kterej padal do moře. Zároveň si zapsal do notýsku, že se z jeho kompasu někde mezi Portorikem a Floridou stal berserk. (Vážně, píše se tu „his compass went berserk“ – to je taková vikingská záležitost.) Trvalo tejdny, než se kompas uklidnil a dalo se s nim zase normálně mluvit.
Pak nějakou dobu moc zpráv nebylo, protože noví Američani měli plný ruce práce s vybíjením starejch Američanů a verbováním otroků v Africe, takže na sledování hyperdimenzionálních abnormalit prostě nebyl čas. Až když byli Afričani i Američani zotročení, se zase vedly záznamy o míň důležitejch věcech.
Theodosia Burr Alston, dcera jednoho politika, v roce 1812 nastoupila na škuner jménem Patriot, kterej plul z Jižní Karolíny do New Yorku. Cesta probíhala asi takhle:
Neboli start se podařil, ale do cíle už loď nedorazila. Někde po cestě zmizela. Pravda, je to malinko vedle BT, ale jeho hranice nejsou nijak jasný a kdo ví, jak dlouhý má tenhle polygon chapadla. Loď ani nikoho z pasažérů už nikdy nikdo neviděl. Je dost možný, že kdyby na palubě nebyla dcera politika, tak bysme o tom ani nikdy neslyšeli.
Hlavně že to pojmenovali Patriot. Pořád nějaký kecy o patriotismu, a takhle to dopadá.
Škuner Ellen Austin se v roce 1881 plavil z Londýna do New Yorku, neboli z teritoria Rothschildů do teritoria Rockefellerů, když narazil na neidentifikovanou loď v Sargasovym moři. Vypadala podezřele a kapitán Baker si nebyl jistej, jestli to neni nějaká pirátská past, tak ji dva dny pozorovali, než se přiblížili.
Kapitán vzal čtyři lidi a veslovali k lodi. Zjistili, že je v dobrym stavu, bez jakejchkoliv závažnejch škod. Neobjevili žádný známky násilí nebo viditelnejch problémů, ale taky žádný stopy po posádce. Na lodi byl ale jak náklad, tak osobní věci posádky. Jelikož za přivezení opuštěný lodě byly nějaký odměny, kapitán dal na loď část posádky a obě lodi se plavily společně dál.
Třetí den se lodě navzájem ztratily z dohledu kvůli bouřce. Ta se po dalších dvou dnech uklidnila a zavládnul až podezřelej klid. Všude ticho, nikde nic neobvyklýho. Jen chyběla ta druhá loď.
Po pár dnech rozhlížení se dalekohledem objevil kapitán na obzoru špičky plachet. (Jelikož věděl, že Země je kulatá, nedivil se, kde je zbytek lodi.) Neposlušná loď se plavila špatnym směrem, ale kapitánovi nezbejvalo než taky změnit směr a pronásledovat ji. Trvalo hodiny, než ji chytli, protože se plavila nějak nelogicky.
Když naběhli na palubu, objevili podobnou scénu jako poprvý. Nechybělo nic, kromě posádky, včetně tý, kterou tam nechal Baker. Zdálo se, že neubylo žádný jídlo a v postelích poslední dny nikdo nespal. Posádka Ellen Austin chtěla loď opustit, protože byla jasně prokletá, ale Baker usoudil, že ať se stalo cokoliv, je značně nepravděpodobný, že se to stane znova, a nějaká ta odměna za loď by se hodila.
Po nějakym vyjednávání přesvědčil kapitán část posádky, aby se přesunula na druhou loď. Měli se plavit v těsnej blízkosti, aby se minimalizovala možnost rozdělení. Ale co čert nechtěl, přišla mlha a loď se zase ztratila. Když se vyjasnilo, nebylo na obzoru nic, a tentokrát už ani kapitán neměl chuť pokoušet štěstí.
Ellen Austin pak doplula do NY s velkým zpožděním. Některý detaily týhle cesty jsou trochu nejasný, jako jestli byla vyslaná posádka na druhou loď opravdu dvakrát, nebo jen jednou. Je zarážející, jak málo pozornosti se věnuje událostem tohodle typu. Jako by záznamy o nevyjasněnejch událostech mizely podobně jako mizí lodě v BT.
Joshua Slocum byl první člověk, kterej sám obeplul celej svět. V roce 1909, v 65 letech, vyrazil z Martha’s Vineyard, Massachusets, do Jižní Ameriky. Naposled byl spatřenej poblíž Miami. Pak zmizel a od tý doby je zmizelej.
USS (United States Ship) Cyclops byla 165-metrová nákladní loď na přepravu uhlí, která se v roce 1918 s posádkou 306 lidí a 10 tisíci tunama manganový rudy plavila z Barbadosu do Chesapeake Bay ve Virginii. Po cestě se ztratila a už ji nikdo nikdy neviděl.
Rozsáhlá pátrací operace, zahrnující spoustu lodí a letadel, nenašla ani stopu po Kyklopovi ani po lidech. Nebylo zaznamenaný žádný volání o pomoc (SOS), žádný špatný počasí, a vláda po čase prohlásila loď za ztracenou a lidi za mrtvý. Byla to v tu dobu největší neválečná ztráta v historii námořnictva USA.
Kuriózní je, že dvě z jejích sesterskejch lodí dopadly podobně, v roce 1941.
USS Nereus zmizela na stejnej trase jako její sestra Cyclops. V BT zmizela i další sestra USS Proteus, s 58 lidma. Příčina zmizení je neznámá a ani z jedný lodi se nic nenašlo. Ani šroubek.
Jedním z nejznámějších případů zmizení do jiný dimenze je let číslo 19. V prosinci 1945 se vypařilo někde v okolí Baham hned pět (slovy 5) Avengerů se 14 lidma. (Poznámka pro ty mladší: to nejsou šašci v barevnejch kostýmech od Marvelu, ale bombardéry z druhý světový.) Jako bonus, jedno z pátracích letadel, s posádkou dalších 13 lidí, zmizelo taky beze stopy.
Pět Avengerů se účastnilo rutinního cvičení. Jejich trasa měla čtyři ramena, ačkoliv první dvě byly v přímce za sebou. Vyletěli z Fort Lauderdale na východ. Po prvním úseku měli shodit bomby. Po druhym úseku následovala změna směru na sever a po třetím otočka zpět do Fort Lauderdale. Na obrázku vidíte plánovanou trasu.
Ani ne půl hodiny před nima proletěl stejnou trasu let 18, bez jakejchkoliv komplikací. Let 19 už takový štěstí neměl. První část letu proběhla v pořádku, ale po otočce na sever se objevily problémy s navigací. Kompasy přestaly fungovat, viditelnost se zhoršila, a piloti brzo ztratili jasnou představu o tom, kde jsou.
Po nějakej době nejasností velitel letu informoval kontrolní věž, že vidí, kde je. Problém byl, že podle jeho slov byl jižně od Florida Keys, neboli úplně mimo trasu, pod jižním cípem Floridy. Takže se rozhod letět na severovýchod. Má se ale za to, že ve skutečnosti museli bejt někde severovýchodně od Fort Lauderdale, severně od vytyčený trasy, a tudíž by takhle letěli dál od pevniny, doprostřed oceánu.
Rádiový spojení s letadly bylo přerušovaný – chvíli fungovalo, chvíli ne, což je v BT normální. Podle obdrženejch zpráv velitel letu několikrát změnil směr z východního na západní a naopak, protože si nebyli jistí, jestli jsou na východ nebo na západ od Floridy. Jedna z posledních zpráv byla, „Nemůžeme si být jisti žádným směrem. Ani oceán nevypadá, jak má.“ Hledání správnýho směru a pokusy kontrolní věže o kontakt trvaly několik hodin.
Nakonec se spojení s pevninou kompletně přerušilo a od tý doby těch pět letadel nikdo neviděl. Když bylo jasný, že se asi nevrátí, protože tou dobou už nemohli mít dostatek paliva, začala do tý doby největší pátrací akce na moři. Účastnilo se jí přes 200 letadel a desítky lodí.
Nejen že nic nenašly, ale ještě se ztratilo jedno letadlo navíc, jak už bylo řečeno. Najít pět stejnejch letadel, který letěly pohromadě, by nemělo bejt až tak těžký, ale nikdy se z nich nic nenašlo a do dneška se oficiálně neví, co se stalo.
V roce 1991 bylo objevenejch pět Avengerů pod vodou zhruba 16 km od Fort Lauderdale, při kterýmžto objevu se děly taky zatraceně divný věci. Sériový čísla ale neodpovídaly letu 19. Na druhou stranu neexistuje žádnej záznam o jinejch pěti ztracenejch Avengerech, takže nikdo neví, co bylo za timhle objevem. Záhada se tim jen prohloubila, ale pak už se o tom nemluvilo.
Dopravní letadlo Star Tiger (Avro Tudor Mk.IV) letělo v lednu 1948 z Azor do Bermud s posádkou šesti a 25 pasažéry (z čehož dva byli Češi). Hodinu před nim letělo po stejnej trase letadlo Lancastrian, který hvězdnýmu tygrovi předávalo informace o počasí. Let měl trvat kolem 12 hodin, a po skoro celou tu dobu spolu letadla komunikovaly.
Zhruba hodinu před příletem tygra došlo k poslední výměně informací. Když se o něco později rádiová stanice v Bermudách pokoušela získat od tygra aktuální informace, nedočkala se odpovědi. O pár minut později přistál Lancastrian. Tygr se nedostavil.
O tři hodiny později začalo pátrání, který pokračovalo pět dní. 26 letadel strávilo ve vzduchu 882 hodin. Nenašlo se nic. Star Tiger neměl do poslední chvíle žádnej problém, měl dost paliva a počasí bylo příznivý.
Stejnej rok v prosinci zmizelo letadlo NC16002 s 32 lidma na cestě z Portorika na Floridu jen několik desítek kilometrů od Miami. Letadlo typu Douglas DC-3 bylo v tý době nejspolehlivější letadlo, jaký existovalo.
Cesta měla trvat asi 6 hodin. Když se pilot ohlásil po první hodině cesty, slyšeli ho v Miami, kam to bylo pětkrát tak daleko, ale na Portoriku ne. Letadlo se pak ohlásilo, když bylo 80 km jižně od Floridy (nebo si to kapitán aspoň myslel?), a tentokrát ho slyšeli v New Orleans a museli zprávu předat do Miami, kde ho neslyšeli. A pak už ho neslyšel a neviděl nikdy nikdo.
Když se podíváte, kde je New Orleans (1000 km za Miami ve směru cesty), vypadá to, jako by letadlo nějak poskočilo o stovky kilometrů a skončilo někde v Mexickym zálivu.
Jen rok po zmizení Star Tigera zmizelo v BT další letadlo typu Avro Tudor Mk.IV, Star Ariel. V lednu 1949 vzlítlo z Bermud směr Jamajka, s 20 lidma na palubě.
Počasí bylo pěkný a po hodině letu se kapitán ohlásil. Všechno bylo v pořádku a kapitán oznámil, že přepíná z Bermud na stanici na Jamajce. To bylo trochu zvláštní, protože Jamajka byla ještě dost daleko, ale na Bermudách předpokládali, že už jsou teda v kontaktu, protože se nepřerušuje předchozí kontakt, dokud neni nastolenej novej, tak to neřešili. Pak letadlo za bezproblémovejch podmínek vesele zmizelo a od tý doby ho nikdo neslyšel a neviděl.
Později se ukázalo, že stanice na Jamajce od letadla nikdy žádnou zprávu nedostala, a stejně tak zprávy od Ariel neslyšela žádná jiná stanice. Celý dopoledne byly v tej oblasti problémy s komunikací, což se v BT holt stává. Následujících pět dnů desítky letadel a lodí hledaly a hledaly, ale samozřejmě nic nenašly.
Stošedesátimetrová loď Marine Sulphur Queen vyplula v únoru 1963 z Texasu s 15 tisíci tun roztavený síry a posádkou 39 lidí do Norfolku. O dva dny později se jejich signál jihovýchodně od Floridy ztratil uprostřed věty, zatímco kapitán mluvil o příznivym počasí a dobrej navigaci.
Po 19 dnech hledání se opět nenašla ani loď ani nikdo z posádky. „Dobrý počasí“ a „všechno v pořádku“ má v BT trochu jinej význam než jinde.
22. prosince 1967 jachtař Dan Burack a jeho kamarád Patrick Horgan vyrazili na sedmimetrovej jachtě jménem Witchcraft, aby mohli pozorovat vánoční světla v Miami v noci. Už při druhym kilometru došlo k nějakýmu problému, protože se zdálo, že jachta do něčeho narazila. Burack v klidu zavolal pobřežní hlídku a požádal o odtažení zpět.
Pobřežní hlídka později poznamenala, že Burack nezněl nijak vzrušeně, zřejmě proto, že jachta byla vybavená plovoucím zařízením, který ji mělo učinit prakticky nepotopitelnou. Burackovi mělo bejt jasný, že „Witchcraft“ a „Bermuda Triangle“ asi nebude ta nejlepší kombinace, nemluvě o tom, že o používání slova „nepotopitelná“ se měli všichni poučit už v roce 1912.
Pobřežní hlídka dorazila jen po 19 minutách, ale jachta už byla i s pasažéry někde v jinej dimenzi. V příštích šesti dnech se prohledaly stovky čtverečních kilometrů, ale nenašla se ani loď, ani trosky, ani Burack nebo Horgan.
Zajímavý je, že pobřežní hlídka musí havarovaný lodě s timhle typem plovoucího zařízení likvidovat, protože se samy nepotopí a představujou pak nebezpečí pro ostatní lodě. Tady se ale zase nenašlo vůbec nic.
V roce 1973 letěli dva lidi v letadle Navion A16 z Miami do Freeportu na Bahamách, což je jen 170 km. Pilot měl za sebou 5000 letovejch hodin a letadlo bylo v perfektním stavu. V polovině cesty kontaktoval Miami kvůli informacím o počasí. Řekli mu, že má před sebou bouřku a radili mu vyhnout se jí. Pilot se podle toho zařídil a stejně tak jiný letadlo, který letělo 10 minut za nim.
To druhý letadlo doletělo, ale po tom Navionu A16 opět nikdo nenašel ani stopu. Hyperdimenzionální letadložrout měl zřejmě chuť jen na malou svačinu.
Velmi bizarní případ je z listopadu 1978, kdy letělo letadlo Piper Navajo ze Svatýho Kříže na Svatýho Tomáše na Panenskejch ostrovech (hned vedle Portorika). Zkušenej profesionální pilot byl v kontaktu s kontrolní věží na místě určení, byl už jen míli daleko a měl povolení k přistání. Z věže dokonce viděli jeho blikající světla. Pak letadlo zmizelo z radaru a evidentně i ze zemskýho povrchu, protože z něj nikdo nic nenašel.
Jak dokáže letadlo zmizet kilometr před přistáním tak, že z něj nikdo nic nenajde, ačkoliv je naprosto evidentní, kde může dopadnout, kdyby teda padalo?
V roce 1984 několik zaměstnanců Cessny vyrazilo za zábavou na Bimini. Cesta byla jen 90 km dlouhá. Všichni zúčastnění měli spoustu zkušeností s lítáním. (Cessna je výrobce letadel, pro ty, co to neví.) Vyletěli z Fort Lauderdale, ale v půlce cesty letadlo zpomalilo. Zanedlouho zmizelo z radaru a spadlo do vody. Podle jedný svědkyně prostě z ničeho nic spadlo. Z letadla nepřišlo žádný volání o pomoc.
Ačkoliv se vědělo přesně, kde a kdy letadlo spadlo, nic se z něj nenašlo.
Frank a Romina Leone si koupili malou loď a protože bylo hezký počasí, hned vyrazili z Boynton Beach na Floridě na ryby, na svoji první plavbu. Bohužel to byla taky jejich poslední. Byly prohledaný desítky tisíc čtverečních kilometrů, ale jako obvykle marně.
Letadlo Piper PA zmizelo při letu z Baham na Floridu do neznáma.
Letadlo Britten Norman Islander bylo na cestě ze Santiaga do New Yorku s 12 pasažéry. Poslední známá lokace byla u ostrovů Turks a Caicos. Masivní pátrací operace nenašla ani letadlo, ani trosky.
Loď Mako Cuddy Cabin byla v prosinci 2020 na krátkej cestě z Bimini na Floridu. Počasí dobrý. Žádný volání o pomoc. Všechno v pohodě, jen celá loď i s 20 lidma zmizela beze stopy. Opět se hledalo několik dní a prohledaly desetitisíce čtverečních kilometrů.
To bylo jen pár nejznámějších případů z mnoha. V knize Limbo of the Lost je detailně popsanejch deset případů ztracenejch letadel jen z let 1945-1963.
Seznam vice než 120 zmizelejch letadel z oblasti BT najdete tady. Samozřejmě k tomu existuje spousta případů, kdy letadla a lodě nezmizely úplně, ale havarovaly z neznámejch důvodů. Ty jsem sem nedával, protože ty nás tolik nezajímaji. Zajímaji nás hlavně případy, kdy něco úplně zmizí a nic se nenajde.
U některejch z nich, zvlášť těch menších, je možný, že prostě spadly nějak šikovně, že je nikdo nenašel. U těch obrovskejch lodí, pěti Avengerů a šestýho letadla k tomu, a podobnejch případů, je ale extrémně zvláštní, že ani po rozsáhlejch několikadenních pátracích akcích se nenašlo vůbec nic a nikdo na nic z toho nenarazil ani po 50-100 letech.
Co se tu děje? Je to něco mysteriózního, nebo jen pátrací čety neumí hledat? Mainstreamoví odporníci se to samozřejmě neustále snaží debunkovat a fact-checkovat a vysvětlit všelijakejma trapnejma teoriema, který nedávaji smysl, ale to se dá těžko brát vážně. Oni nepostupujou od důkazů k závěrům. Oni už závěr maji – že se v žádnym případě nikde neděje nic zvláštního – a do toho se snaží našťouchat fakta, i když to evidentně nejde.
Tvrdí taky to, že v BT věci nemizí o nic víc, než jinde. Těžko říct, jak si tohle tvrzení přebrat. Na jednu stranu, BT nemá svoji pověst jen tak pro nic za nic. Podle odporníků ale zřejmě jo. Na druhou stranu, když budeme jejich tvrzení brát vážně, tak věci záhadně mizí nejen v BT, ale úplně všude. To bych řek, že je ještě znepokojivější, než to nechat jen v BT.
To, že k takovejm zmizením dochází i jinde, je rozhodně pravda. Všichni znaji případ letu MH370, kterej zmizel v okolí Malajsie. Opravdu jsou ale ty stovky zmizení v BT jen odrazem situace na celej planetě, když BT je jen zlomek jejího povrchu? O kolika záhadnejch zmizeních jste slyšeli třeba ve Středozemním moři, který je několikrát větší? A kolik znáte případů, kdy zmizelo beze stopy šest letadel v jeden den?
Odporníci se to snaží svádět na triviální věci jako „špatný počasí“. Jenže jak jste viděli na popsanejch případech, špatný počasí tam nikde nefigurovalo a naopak několik případů jasně zmiňovalo dobrý počasí. Takže podle odporníků to asi funguje takhle:
Záhada: lodě a letadla mizí beze stopy za dobrýho počasí
Vysvětlení: může za to špatný počasí
Jo, perfektní. Je vidět, že si s tim soudruzi dali hodně práce, pořádně se nad tim zamysleli, a vybrali to nejpravděpodobnější a nejlogičtější vysvětlení. Taky se tim vysvětluje, proč je BT tak slavnej – v jinejch částech světa totiž špatný počasí nemaji.
Vidíme tu zase ty argumentační klamy a starý známý triky. Samozřejmě BT má i případy, kdy špatný počasí bylo a něco se potopilo. Z těch ale žádná záhada nevznikla, že? Záhada vznikla z těch, kde bylo počasí dobrý a něco zmizelo, ne že se to potopilo za bouřky. Manipulátoři klasicky vezmou ty úplně normální případy, který vůbec záhadný nejsou, řeknou, že za to může počasí, a tváří se velmi chytře a důležitě, protože právě odborně a velmi „vědecky“ vysvětlili velkou záhadu. Jenže na to jim skočí akorát debil.
V BT, a obzvlášť v okolí Baham a Floridy, se rozhodně děje něco neobvyklýho. Ne unikátního, ale určitě neobvyklýho. Obyčejnej turista (tj. někdo, kdo jen čumí na televizi a v životě si nic nenastudoval) tomu určitě na kloub nepřijde, stejně jako odporníci, kteří začínaji se závěrem, do kterýho se se svejma teoriema musí vejít, jinak je s jejich kariérou konec.
Kdo si s tim ale dá trochu práce, nějaký vodítka vždycky objeví. Lepší představu o tom, co by se tu tak asi mohlo dít, nám daji případy, kdy lidi v BT zažili nějaký anomálie, přežili, a mohli nám o tom říct. Takže se na nějaký podíváme.
Asi nejlíp zdokumentovanej je případ z roku 1970, kdy tehdy 23-letej Bruce Gernon letěl se svym otcem a jedním obchodním partnerem z Andros Town na Bahamách do Palm Beach na Floridě. Bruce tenkrát nevěděl nic o BT, ale ten zážitek mu přišel důležitej, takže si po něm všechno zapsal a každej den si celou událost připomínal, aby si udržel všechny detaily v paměti.
Díky tomu máme i tuhle detailní mapu jeho letu, kterou jsem sebral z Astonishing Legends, kde si můžete poslechnout rozhovor s Brucem z roku 2017, kdy zároveň vyšla jeho druhá kniha Beyond the Bermuda Triangle, kde kromě vlastního zážitku popisuje i zážitky dalších lidí, kteří si prošli něčím podobným, který za několik desetiletí nasbíral. První kniha The Fog vyšla v roce 2005.
V prosinci 1970 Bruce startoval z letiště v Andros Town. Jeho otec, s roky zkušeností s lítáním, dělal navigátora. Tuhle trasu lítali běžně a znali ji jak svý boty. Tentokrát ale neprobíhala jako obvykle.
Když přeletěli ostrov a dostali se nad moře, předpověď počasí byla dobrá a všechno vypadalo na bezproblémovej let. V cestě se objevil jen jeden lentikulární mrak. Bruce stoupal rychlostí 300 metrů za minutu s tim, že poletí nad nim. Když se nad něj dostal a ohlídnul se za sebe, zjistil, že se mrak rapidně zvětšil a „doháněl ho“.
Za chvíli bylo letadlo uvnitř mraku, ačkoliv stále stoupalo o 300 m za minutu. Po chvíli mrak letadlo jakoby postrčil a vyplivnul ven, takže se opět dostalo asi 100 m nad něj. To bylo docela zvláštní, ale Bruce byl rád, že je z mraku pryč. Nicméně za okamžik viděl, že ho mrak zase dohání, a o minutu později byl opět v něm. A během další minuty ho mrak zase vyplivnul. A takhle se to opakovalo nejmíň šestkrát.
Na obrázku je to první průlet tou červenou zónou a trval asi 10 minut. Letadlo teď bylo 3.5 km vysoko a letělo rychlostí 300 km/h. Mrak zůstal za nima, ale rapidně se rozrůstal do půlkruhu. Takhle letěli několik minut, když si všimli, že se před nima objevil další, podobnej mrak.
Zvláštní bylo, že oba mraky začínaly těsně nad vodou a končily někde hodně vysoko, asi 12 km, takže se nedalo letět pod ani nad nima. Zároveň i tenhle mrak se rozrůstal rychle do stran, a tudíž to nevypadalo, že by se dal obletět ze strany. Rozhodli se, že to budou muset zvládnout skrz.
Ačkoliv zvenku byl mrak bílej, uvnitř byla tma jak v noci, kterou ale osvětlovaly ostrý záblesky, který se objevovaly ve všech směrech. Čím víc se nořili do mraku, tím byly intenzivnější. Tohle nevypadalo dobře. Otec se Bruce zeptal, jestli chce pokračovat, ten řekl, že ne, a obrátil to směrem na jih, ven z mraku a elektrický bouře.
Teď viděli, že se oba mraky spojily a vytvořily kruh s vnitřním průměrem asi 45 km. (To je to červený na obrázku.) Vypadalo to, že jsou v pasti. Po asi 15 kilometrech si Bruce všiml, že napravo, směrem na západ, je v mraku díra. Ramena mraku se nad ní ale rychle spojovaly a formoval se tunel, kterej vypadal tak 15 km dlouhej.
Bruce se musel rychle rozhodnout, co bude dělat. Otočil to o 90 stupňů doprava s tím, že se pokusí proletět tim tunelem, než se zavře. Zvýšil rychlost na maximum, což bylo asi 350 km/h, a mířil do tunelu, kterej měl v tu chvíli asi 1.5 km v průměru, ale rychle se zmenšoval. Skrz něj viděl na druhej straně modrý nebe. Než do něj vlítnul, otvor se zmenšil na asi 100 metrů.
Uvnitř tunelu se zformovaly po jeho stranách spirály jakoby z malejch mráčků, který vířily kolem letadla proti směru hodinovejch ručiček. Bruce čekal, že bude trvat tak 3 minuty, než se dostane na druhej konec, ale tunel se nějak záhadně zkrátil a za pouhejch 20 sekund byli venku. Když tunel opouštěli, měl už míň než 10 metrů v průměru a křídla škrtaly o mraky. Vzápětí se za nima zavřel.
Místo návratu do normálu se ale Bruce a spol. ocitli v další bizarní fázi letu. Modrá obloha zmizela a všechno bylo šedý. Viditelnost prakticky nulová. Zároveň se dostavil jakoby stav beztíže a zdálo se, že letadlo zrychluje. Tenhle pocit zmizel po 10 vteřinách.
Prolítali něčim, čemu Bruce říká elektronická mlha. Elektronický přístroje přestaly fungovat. Kompas se točil dokolečka a Bruce ani jeho otec nebyli schopni zjistit, kde přesně jsou. Kolem nich bylo šedo a nebylo nikam vidět.
Podle všeho měli bejt asi 140 km jihovýchodně od Miami. Bruce kontaktoval kontrolní věž, oznámil jim svojí předpokládanou polohu a doufal, že mu budou schopni říct, kde přesně je. V Miami ho ale na radaru neměli a mezi Miami a Androsem nic. Bruceovu otci povolily nervy a začal křičet do mikrofonu, co že tím myslí, že je nevidí?
Bruce mu to sebral a řekl kontrolní věži, ať mu daji vědět, když se na radaru něco objeví. Kolega vzadu v letadle vypadal polomrtvej. Něco povídal, ale slova z něj lezly pomalu a slejvaly se do sebe a nebylo mu nic rozumět. Bruce se snažil si nikoho nevšímat a soustředil se na udržování letadla ve stávajícím směru a vejšce.
Po pár minutách se najednou z kontrolní věže ozve křik, že jsou přímo nad Miami Beach. Bruce se divil, co je to za kravinu, protože měli bejt od Miami nějakejch 130 km. Mlha se začala rozptylovat zvláštním způsobem, v pruzích souběžnejch s letem. Když se z ní konečně dostali ven, bylo jasno a pod nima Miami Beach.
V okolí byly dvě bouře, mezi kterejma museli prokličkovat, ale nakonec úspěšně přistáli v Palm Beach.
Přiletěli o 30 minut dřív než očekávali, což nebylo s tim letadlem možný ani při maximální rychlosti. Jak bylo řečeno, tuhle trasu znali velmi dobře a normálně cesta trvala hodinu a 20-30 minut. Tentokrát přistáli po 47 minutách s tim, že uprostřed toho mraku ještě kličkovali a 15 kilometrů letěli kolmo k trase. Někde přeskočili asi 130 km a v nádrži zbylo víc paliva, než po všech ostatních cestách touhle trasou.
Tohle ale neni jedinej případ, kdy se něco takovýho stalo. Samotnýmu Bruceovi se to za jeho život stalo ještě jednou. Ze svejch zkušeností a příběhů ostatních si dal dohromady, že ta mlha, ve kterej se ocitnul po průletu tunelem, nemá rozsah desítek čtverečních kilometrů, jak si původně myslel, ale zabírá jen malej prostor kolem letadla a nějak se na něj přilepí a letí s ním. Při tom pilot nevidí, kudy letí, navigace mu nefunguje, a kontrolní věž ho nevidí na radaru.
V roce 1996 se Bruce dostal do podobný mlhy nad Florida Keys. Když chtěl informace z Miami, řekli mu, že nikde v okolí žádná mlha neni a viditelnost je 10 km. Po nějakej době si Bruce všiml, že přímo pod ním mlha neni. Pod letadlem byl kruhovej otvor, skrz nějž byla vidět země. Mlha se držela v nějakej zvláštní formaci kolem letadla, který letělo rychlostí 300 km/h.
***
Charles Lindbergh byl první pilot, kterej sám přeletěl Atlantik. V roce 1927 letěl 33 a půl hodiny z NYC do Paříže. V roce 1928 letěl z Havany (Kuba) do St. Louis (Missouri). Uprostřed Floridskýho průlivu se jeho magnetickej kompas začal točit dokolečka a ukazatel na indukčním kompasu chaoticky skákal sem a tam. Kolem letadla se zformovala mlha, která snížila viditelnost na minimum.
Lindbergh se rozhodl stoupat k čistej obloze, kterou měl o pár minut dřív nad sebou, aby moh navigovat podle Polárky. Ale mlha kolem něj jen houstla. Tak sestoupil na níž než 300 m nad mořem, ale mlha ho pronásledovala a stěží rozeznal povrch moře.
Před rozbřeskem spatřil matný obrysy nějakýho ostrova a předpokládal, že se dívá na Florida Keys. Pak ale viděl křivku pobřeží, která se točila na druhou stranu než jižní okraj Floridy. Po chvíli zjistil, že má pod sebou Bahamy a je 500 kilometrů mimo trasu.
Lindbergh byl známej profesionál a nestál o to, aby se mu někdo posmíval a podobně, a tak nikomu o tomhle zvláštním letu za celej život neřek. Svět se o něm dověděl až z jeho autobiografie, která vyšla po jeho smrti, v 70. letech. Můžeme se jen dohadovat, kolik dalších takovejch případů si piloti nechali pro sebe.
***
Jeff Butler letěl v roce 1999 z Neapole do Marathonu na jihu Floridy. Druhej pilot zrovna mluvil se stanicí v Miami, když se vnořili do mraku, kterej se objevil z ničeho nic, a spojení se přerušilo. Všechny kompasy přestaly fungovat a selhalo i GPS. Na žádnej frekvenci se nedalo spojit s kontrolní věží. Takhle letěli 5-10 minut, obklopeni mrakem. Pak se z něj vynořili, kolem nich čisto, všechno začlo fungovat a spojení s kontrolní věží se obnovilo. Z Miami jim řekli, že je ztratili z radaru a celou dobu se s nima pokoušeli spojit.
To je případ, kdy se nic vážnýho nestalo, ale ukazuje něco, co se v BT děje běžně.
***
V červnu 1986 letěl létající člun Consolidated PBY Catalina s několika piloty na palubě z Bermud do Jacksonville. Jednu chvíli koukali na moře a všude bylo čisto; o vteřinu pozdějc neviděli nic. Žlutá mlha se na ně přilepila a držela se jich víc než tři hodiny. Všechny přístroje na palubě si dělaly, co se jim zlíbilo, a nedokázaly pilotům říct, kde jsou. Na digitálních displejích svítilo 8888888.
Piloti si nicméně všimli, že pod a nad letadlem mohli skrz tunely v mlze zahlídnout moře a oblohu. Snažili se udržovat směr, jak nejlíp dokázali. Při pokusech nějak se z tý mlhy dostat sestoupili až 6 metrů nad hladinu moře, ale mlha se jich držela jako klíště. Dva a půl kilometru vysoko to bylo stejný.
Hodinu a půl před Jacksonville najednou mlha zmizela stejně nečekaně, jako se objevila. Když se piloti ohlídli za sebe, nikde žádnou mlhu neviděli. Natočili letadlo, aby líp viděli, ale všude za nima, kam až oko dohlídlo, bylo čistý nebe.
Přístroje samozřejmě opět fungovaly, jako by se nic nestalo, a zbytek letu proběh bez problémů. Tenhle let přežil tři hodiny v elektronickej mlze, ale jen proto, že byli na palubě tři zkušení piloti a střídali se v řízení.
***
V roce 1976 zažilo zvláštní okolnosti letadlo Boeing 747, který se blížilo k Bahamám. Bruce Gernon ve svojí knize vypráví příběh jednoho z pasažérů, Jona. Letěli ve vejšce 11 km, rychlostí asi 900 km/h, a na všechny strany bylo vidět 80 km daleko. Žádný problémy s počasím. Z ničeho nic se ale letadlo ocitlo uprostřed žlutý mlhy.
Asi po 20 minutách se z ní dostali ven. Jonovy hodinky se v mlze zastavily, a stejně tak všech ostatních pasažérů. Bylo to, jako by se uvnitř tý mlhy zastavil čas. Jakmile se z ní dostali ven, hodinky všem začaly fungovat, ale šly o 20 minut pozdě. Před přistáním dal pilot všem pokyn, aby si nastavili správnej čas.
Jon se později pídil po tom, co se stalo, a jeden mechanik z Eastern Airlines mu sdělil, že letadla v BT čas od času zmizí z radaru a že piloti o tom mají zakázáno mluvit. Události jako posuny v čase nehlásí, protože by to mohlo mít za následek otázky ohledně jejich mentálního stavu a nikdo to nechce riskovat.
***
Bruceova kniha Beyond the Bermuda Triangle popisuje spoustu dalších případů nevysvětlený teleportace a posunů v čase, jako když v roce 1935 Sir Victor Goddard na malou chvíli vletěl do roku 1939 (což pochopil až o ty 4 roky později, když viděl, že letadla a uniformy začaly vypadat tak, jak je viděl při svym letu), nebo když John Hawke ve žlutej mlze upadl při režimu autopilota do bezvědomí za letu z Floridy do Bermud, a když se přesně za hodinu probral, zjistil, že uletěl 640 km v letadle s max rychlostí 290 km/h, a to letěl mnohem pomalejc (neboli uletěl víc než dvojnásobnou vzdálenost než bylo s jeho letadlem za hodinu možný).
***
Co si z podobnejch příběhů můžeme odvodit? Kdo se dostane do elektronický mlhy, má několik problémů:
To znamená, že nemá podle čeho navigovat (kromě výpočtů z dosavadních dat) a po chvíli lehko ztratí ponětí o tom, kde přesně je. To by samo o sobě nebyla taková katastrofa, protože kdyby se letadlo drželo na původní trase, tak se obvykle nic hroznýho nestane.
Horší je, že ta mlha má nějaký zvláštní vlastnosti, který dělaji situaci mnohem nebezpečnější. Bruce se nějak přesunul o 120 kilometrů a Lindbergh, zkušenej pilot, ačkoliv si myslel, že letí rovně, se mlhou dostal 500 km mimo svojí trasu. To už je dost velkej problém.
Když vás to hodí stovky kilometrů pryč, směrem do otevřenýho moře, může se lehko stát, že nebudete mít dost paliva, abyste se dostali na pevninu. A když se z tý mlhy vynoříte, můžete kvůli špatnýmu posouzení toho, kde jste, letět ještě dál od pevniny, jako se to zřejmě stalo letu 19.
V případech, kdy letadlo za dobrýho počasí spadne do moře, je dost možný, že v tom hraje roli tahle zvláštní mlha. Jakákoliv kontrolní věž o tej mlze totiž nic neví a vidí jen čistý nebe, jako to bylo v případě Bruce, kterej se tou mlhou nějak dostal o 120 km dál, aniž by ho měli v Miami na radaru, zatímco oni viděli jen čistý nebe a žádnej problém.
Děje se tu ale evidentně mnohem víc než jen špatná viditelnost a selhání přístrojů. To, že se letadlo během dvou minut objeví o 120 kilometrů jinde, což mnohonásobně převyšuje jeho maximální rychlost, naznačuje nějakou časoprostorovou anomálii.
Co se přesně stalo s Bruceovým letadlem? Byla to teleportace? Cestování časem? Nebo ho to tim tunelem, kterym letěl 20 vteřin, ve skutečnosti poslalo těch 120 km jako nějakou červí dírou? Nikdo přesně neví, ale pokud se objevíte někde, kam vás nemohla dostat ani maximální rychlost letu, tak se tu děje něco, co porušuje známý fyzikální zákony a nějak zkresluje prostor a čas.
Což samozřejmě otvírá obrovskou plechovku červů, protože pak je možný celkem cokoliv a nikdo tomu pořádně nerozumí. Zmizení ohromnejch lodí a celejch formací letadel, který nebyly nalezený ani za dalších 50 nebo 100 let ani s veškerou dnešní technologií, otevírá možnost mizení někam mimo naši realitu. V tom podle všeho hrajou velkou roli elektromagnetický anomálie.
Tady se samozřejmě dostáváme do zakázanýho teritoria, v němž odporníci hned začnou vyšilovat, nálepkovat, popírat, debunkovat, urážet, a všelijak se z takový možnosti vykrucovat, jenže Antivirus v zakázanym teritoriu bydlí, takže si odporníci můžou políbit. Realita se nedá zkoumat tak, že se jí budeme mermomocí vyhybat a marně se snažit nenormální události vysvětlit normálníma příčinama.
Jak už bylo řečeno, BT nemá na mizení lodí a letadel monopol. Děje se to na mnoha místech, a nejen na moři. Hodně případů je v oblasti mezi New Yorkem a Azorskejma ostrovama, což je severně od Bermud. Samozřejmě hranice BT jsou pomyslný a přibližný a nedá se říct, jaký zmizení tam ještě spadá a jaký ne. Podle různejch názorů je ten „trojúhelník“ různě velkej. (Nebo to ani nemusí bejt trojúhelník.)
Jestli mizení severně od Bermud spadá pod stejnej fenomén, nebo se zrovna náhodou něco podobnýho stalo tam, z nějakýho jinýho důvodu, se neví. Z BT taky proudí Golfskej proud směrem k Evropě, takže opuštěný lodě kolem Azorů tam mohly bejt doplavený po ztrátě posádky v BT.
Je to ale celkem jedno. Jednak míst jako BT, kde se regulerně dějou divný věci, je víc, jako například Ďáblovo moře u Japonska nebo Skinwalker Ranch, a jednak se divný věci dějou občas i na místech, který ničím takovým proslulý nejsou. Podíváme se na pár případů z jinejch lokací.
Případ dvoustěžňový plachetnice Mary Celeste se někdy uvádí pod hlavičkou BT. Byla nalezená opuštěná mezi Azorama a Portugalskem. Jestli tam doplula z BT je nejistý, ale nebylo to tak úplně na její trase.
Tahle 282-tunová loď plula v listopadu 1872 z New Yorku do Itálie se 1701 barelem industriálního alkoholu. Na palubě byl kapitán Benjamin Spooner Briggs, jeho žena Sarah, dvouletá dcera Sophia a posádka sedmi. Poslední záznam v logu byl z 24. listopadu. Všechno bylo v pořádku. (Jasná známka toho, že něco neni v pořádku!)
5. prosince byla Mary Celeste (MC) spatřená kanadskou plachetnicí Dei Gratia (DG). MC se plavila eraticky a vypadala podezřele, takže kapitán DG David Reed Morehouse nějakou dobu čekal, co se bude dít, protože měl podezření, že by to mohla bejt past. Nic se nedělo, tak s několika námořníky vstoupil na palubu MC.
Na lodi byly nějaký poházený mapy, ale jinak všechno v pořádku, včetně osobních věcí posádky. Chyběl jen záchrannej člun a všichni lidi. Nikdo z nich, ani člun, se nikdy nenašel. Nikdo neví, proč zmizeli z lodi, na kterej bylo všechno v pořádku, včetně zásob na několik měsíců.
Plavbyschopný lodi se záhadně zmizelou posádkou (ghost ships) se občas najdou na různejch místech. Že se nenašli lidi, pokud loď opustili na člunu, neni až tak zvláštní. (Když tam záchranný čluny jsou, je to o dost divnější.) Malej člun uprostřed oceánu zmizí lehko. Záhada je, proč a za jakejch okolností opustili funkční loď, evidentně narychlo, a nevzali si téměř nic s sebou.
V roce 1999 vyrazila ze Španělska nákladní loď Genesis s nákladem betonovejch desek, cihel a vody na ostrov St. Vincent v Karibiku. Někdo zachytil volání o pomoc, protože pumpy na lodi nestíhaly odčerpávat vodu. (Do mnoha lodí běžně prosakuje nějaká voda a na to maji pumpy.) To bylo poslední, co se o lodi vědělo. Stejně jako spousta v BT, i tahle 465-tunová loď zmizela beze stopy.
V roce 2014 zmizel Boeing 777, známej jako let MH370, na cestě z Malajsie do Číny. Na palubě bylo 227 pasažérů a 12 zaměstnanců, včetně 2 pilotů. Počasí bylo dobrý a tuhle trasu lítalo letadlo denně.
Všechno probíhalo normálně, ale mezi Malajsií a Vietnamem letadlo najednou zmizelo z radaru. Později se z vojenskejch radarů zjistilo, že vzápětí ostře změnilo trasu a letělo téměř zpátky. Přeletělo Malajsii, tam opět změnilo směr a další půlhodinu letělo nad mořem, než zmizelo z dosahu všech radarů.
Prohledalo se 4.5 miliónu čtverečních kilometrů, což si pravděpodobně pamatujete, ale letadlo se nenašlo. V lednu 2017 se hledání odvolalo po tom, co bylo prohledáno i 120 tisíc čtverečních kilometrů mořskýho dna.
Postupně se pak našly nějaký útržky letadla, který odpovídaly Boeingu 777, ale nedalo by to dohromady ani 1% letadla. Do dneška se neví, co se stalo, proč letadlo změnilo trasu, a kam zmizelo.
Na tom vidíte, že i v posledních 10 letech se mohlo ztratit letadlo jako kráva s 240 lidma, a s veškerou dnešní technologií, která vám vidí z vesmíru do talíře, se nikomu nepodařilo ho najít. (Což jen potvrzuje, že asi nejlepší způsob, jak se zbavit našich idiotskejch vlád, bude zmizet někam do jiný dimenze.)
Proč letadlo zmizelo z radaru a ostře změnilo směr? Oficiálně nikdo neví. Můžeme se ale zamyslet nad tim, jestli se tam třeba taky neobjevila nějaká ta elektronická mlha, která měla za důsledek jednak zmizení z radaru a jednak dezorientaci pilotů.
Když už jsem zmínil zmizení před vládama do jiný dimenze, tak alternativa by byla poslat do jiný dimenze všechny ty politiky. Něco takovýho se stalo se 100 bohatejma lidma v roce 1911 v Itálii. Aspoň teda podle tohodle příběhu.
Podle mainstreamu je ten příběh vymyšlenej, ale podle mainstreamu je vymyšlený všechno, co se mu nelíbí. Příběh se těžko ověřuje, ale neni jistý, jestli je to tim, že je vymyšlenej, nebo tim, že Loutkáři se vždycky snaží důkazy o podobnejch událostech zlikvidovat. Každopádně stojí za to si ten příběh přečíst, i kdyby jen jako zajímavost.
Vlak podle příběhu zmizel uprostřed tunelu. Čumilové před tunelem vlak viděli; čumilové za tunelem už měli smůlu. Hledalo se, nenašlo se. Lokomotiva a tři vagóny se prostě vypařily.
Pak se objevili dva omámení lidi s tim, že z vlaku před tunelem vyskočili. Všechno bylo v pohodě, dokud se ve vlaku nezačala tvořit bílá mlha (že by známka časoprostorový anomálie?) a mezi cestujícíma se začla šířit panika. Dva vyskočili. Zbylejch 104 lidí (pasažéři+obsluha) zmizelo.
Vlak byl údajně různě spatřenej o desítky let pozdějc na různejch místech, jako v Německu, Rumunsku, Indii, nebo na Ukrajině. Samozřejmě nejezdil po normálních kolejích, ale kde se mu chtělo. Někde se objevil, kus jel, občas něco srazil, a pak zase zmizel.
Při objevení se na Ukrajině v roce 1991 jeden Ukrajinec, kterej tu záhadu už nějakou dobu zkoumal, na vlak naskočil a zmizel s nim. No a úplně nejlepší je to, že v roce 1926 někdo objevil záznam, že v Mexiku se údajně v roce 1845, 66 let před jízdou vlaku, objevilo 104 divně oblečenejch Italů, kteří tvrdili, že přijeli vlakem z Říma, a ptali se, kde to sakra jsou. Tak je všechny pozavírali do blázince.
Nevim, co je na tom pravdy. Že by to bylo komplet celý vymyšlený, se mi zdá celkem nepravděpodobný, ale možný to je. Na druhou stranu se takhle divnejch věcí děje celkem dost, takže to zase neni tak přitažený za vlasy, jak to vypadá – přinejmenším to samotný zmizení. Věci mizí často. Duchové se taky objevujou často, a to nejen v podobě lidí, ale třeba i lodí nebo vlaků. To, že se nedá dokázat, že je něco pravda, neni důkazem o tom, že to pravda neni. Je to prostě jen záhada s nedostatkem důkazů.
Ke všem těm incidentům, co jsme si tady popsali, se vyjadřuje kdejakej opovržlivej odporník, kterej má vždycky nějaký „racionální“ vysvětlení. „Racionální“ ale znamená, že vylučuje cokoliv neobvyklýho, ne že to dává smysl. Ale jak už jsem říkal, propagovat obvyklý vysvětlení pro sadu neobvyklejch událostí je evidentně neplodnej směr, kterym se ubírat.
Nějakej rozumnej obrázek se začne vynořovat jen tehdy, když toho o tom, co zkoumáte, víte víc. A když zkoumáte něco divnýho, potřebujete mít velký znalosti o divnejch věcech. Znalosti o normálních věcech jsou vám dost k hovnu. Na co tim narážim je mimo jiné to, že když budete hodnotit jeden z těch případů v tomhle článku a nebudete vědět vůbec nic o těch ostatních, tak jak dobře si myslíte, že ho budete schopni vyhodnotit?
Vymyslet nějakou teorii na to, že „v BT mizí letadla a lodě“, když všechno, co o tom víte, je to, co jsem právě dal do těch uvozovek, je jednoduchý. Pravděpodobně vám to bude dávat nějakej smysl, protože nevíte o stovce okolností, díky nimž to smysl nedává. S omezeným chápáním situace dává smysl kdejaký trapný vysvětlení. (Proto zombíci sežerou cokoliv, co slyší v televizi – protože o tom ve skutečnosti skoro nic neví, a tudíž pro ně ta předložená pohádka nemá důvod nedávat smysl.)
Všechny obyčejný vysvětlení mainstreamovejch „debunkerů“, „skeptiků“ (což ve skutečnosti nejsou skeptici v pravym slova smyslu, ale zapřisáhlí materialisti, což je zhruba stejný jako náboženští fanatici), a dalších trotlů dávaji tím míň smyslu, čím víc si toho o případu nastudujete.
Můžete si vymyslet nějakou blbou teorii o metanu a pokoušet se tim vysvětlit BT, ale když se pak podíváte na příběh elektronický mlhy, tak tam ten metan fakt nenacpete. A chtěl bych vidět, kolik z těch ichtylů v médiích, co jen všechno popíraji a lidem s jinejma teoriema se posmívaji, zná aspoň zlomek ze všech těch relevantních případů, který s tim souvisí.
Tady pak klasicky vidíme jeden zásadní rozdíl, kterej se taky objevuje všude a často – lidi, kteří strávili stovky až tisíce hodin studováním nějakýho fenoménu nebo události, maji úplně jiný teorie něž lidi, kteří se tim nikdy aktivně nezabejvali a jen to s patřičnou nadřazeností „debunkujou“. Bohužel v našem světě 90% lidí věří tej druhej skupině, ačkoliv takovej přístup nedává žádnej smysl.
A další fakt, kterýho si je vědomej každej zkušenej badatel, ale kterej ignoruje každej mainstreamovej poskok (ať už záměrně nebo z blbosti), je ten, že na to, aby nějakej fenomén byl „skutečnej“, stačí, aby byl pravdivej jeden z tisíců známejch případů. Z toho, že se z tisíce vyvrátí tři případy, vůbec nijak nevyplývá, že by tim byl vyvrácenej celej fenomén (ačkoliv mainstream se tak obvykle tváří).
Když z tisíce lidí, kteří tvrdí, že viděli mimozemšťany, 990 lže a jen 10 opravdu vidělo mimozemšťany, tak emzáci existujou a je jedno, že poměr je 99:1 ve prospěch lhářů. Pokud jeden člověk na světě ovládá telepatii, tak telepatie existuje, i kdyby tu bylo milión podvodníků, kteří jen lžou, že to dokážou.
V případě BT a záhadnejch mizení to pak znamená, že na to, aby se to dalo odbejt nějakým nudným vysvětlením, musí to vysvětlení vysvětlit všechny případy, a ne jen těch pár, o kterejch nějaká mluvící hlava v televizi slyšela.
Vysvětlit, proč jednomu dítěti ve škole o polední přestávce zmizely boty, se dá mnoha způsoby, když o případu nic moc nevíte. Když budete vědět, že boty byly v zamčenej skříňce, od který má klíč jen to dítě a školník, kterej tam ten den nebyl, a skříňka zůstala zamčená, tak už se to vysvětluje o dost hůř. Vysvětlit, proč o polední přestávce zmizely boty všem dětem ve škole, aniž by kdokoliv viděl jakýhokoliv podezřelýho, je na úplně jinej úrovni, a žádný z těch vysvětlení pro ten první příklad tu nebude fungovat.
V naší společnosti to ale funguje tak, že když už něco donutí mainstream o něčem nehodícím se mluvit, tak to zkreslí a zjednoduší na takovou míru, aby mohli poskytnout nějaký trapný vysvětlení, který jim pak zombíci sežerou, protože o 99% toho, co se ve skutečnosti stalo, nemaji ani páru.
Což je mimochodem jeden z důvodů, proč tyhle články píšu tak dlouhý. Z jakýhokoliv krátkýho shrnutí budete vědět prd, a bez dostatečnýho kontextu a představě o rozsahu a hloubce danýho fenoménu nemáte šanci posoudit, co se opravdu děje. I tyhle „dlouhý“ články jsou ve skutečnosti jen krátký shrnutí. Krátký články… jsou jen takový výkřiky do tmy, který na chvilku podráždí vaši zvědavost, ale nic se z nich nedovíte.
Takže pokud jde o BT, neni to jen o tom, že „občas něco zmizí“. Je to o tom, že toho mizí hodně, bejvaji to zatraceně velký věci, nenajde se z toho ani ťuk po několikadenním pátrání na desetitisících čtverečních kilometrech a ani po 100 dalších letech, a je to obklopený spoustou dalších nevysvětlenejch fenoménů, jako nefungující elektronika, podivně se chovající mlha, tunely v mracích s bizarníma vlastnostma, záhadný objevení se stovky kilometrů od původní pozice, přistání v cíli o půl hodiny dřív, než je logický, a tak dál a tak dál.
Kdo chce nějak rozumně „vysvětlit BT“, musí to vysvětlit všechno. Jinak to nevysvětluje nic.
Podle intergalaktickejch zdrojů dochází poměrně často k otevření nějakýho mostu nebo portálu mezi naší dimenzí a nějakou jinou. Co to „přesně“ způsobuje, je asi trochu mimo chápání současný vědy, ale obvykle v tom hrajou roli nějaký elektromagnetický anomálie a musí se sejít nějaký množství specifickejch podmínek. Takovej portál se dá otevřít buď záměrně (což evidentně ovládaji emzáci dost dobře), nebo se to může za určitejch okolností stát samovolně.
Pak může něco z našeho světa zmizet někam jinam, nebo naopak něco z jiný dimenze proklouznout sem (na tyhle druhý případy se podíváme někdy jindy). V případě BT se pak dovídáme, že ty letadla a lodě mizí do jiný dimenze, v tomhle případě ne až tak do jinýho světa, jako je ten náš, ale spíš se zaseknou někde mezi, v nepochopitelnej dimenzi bez času. Tak je to údajně s letem 19 a mnoha dalšími případy BT (ne se všema, samozřejmě), stejně jako s MH370.
A v případě BT máme i nějaký informace o tom, co tyhle události často spouští, neboli proč se tu dějou častěji než jinde. Na dně moře se údajně nachází pyramidy, který přežily potopení Atlantidy. Jsou až několikanásobně větší než Cheopsova v Gíze a některý z nich jsou křišťálový (ze syntetickýho křišťálu). Tyhle pyramidy je údajně téměř nemožný zničit a občas (podle podmínek) vyplivnou nějakou tu energii a pak se „dějou věci“.
Samozřejmě věci se můžou dít i bez pyramid, ale tady je to ten důvod, proč se to v BT děje tak často – pyramidy pracujou s elektromagnetickou energií a výbuchy elektromagnetický energie maji potenciál za určitejch okolností způsobit nějakou časoprostorovou nestabilitu (nebo případně zesílit nějakou, která vznikla přirozeně).
Podobnýho charakteru byl i Filadelfskej experiment, kde byl tenhle portál (nebo jak tomu správně říkat) záměrně otevřenej dokonce americkým námořnictvem, který si zahrávalo s technologií a silama, který pořádně nechápali. O tom, co se tam stalo, už jsem psal. Takže tady máme nějaký možný „vysvětlení“, nebo aspoň vodítka pro další výzkum.
Samozřejmě každej zombík „ví“, že intergalaktický zdroje jsou dezinformační, protože nebyly potvrzený vševědoucí agenturou Reuters, stejně jako ví, že jiný dimenze neexistujou, protože o nich neinformovali na ČT. Zombík teda neví o ničem, co nebylo v televizi, zásadně si nikdy v životě nic nenastuduje sám od sebe, ale to mu nijak nebrání v tom, aby vyvracel (nebo vyzvracel?) cokoliv, co nechápe.
Takoví lidi by samozřejmě neměli číst Antivirus, aby jim v záchvatu rozhořčení nad těma zákeřnejma dezinformacema ty spike proteiny, co maji v těle, nezastavily srdce. Zombíci a odporníci jsou nám ale ukradení. Kdybysme je brali vážně, nikdy bysme se nikam nedostali. Nás zajímá, jestli se dá najít něco, co by aspoň částečně ověřilo, případně vyvrátilo, intergalaktický zdroje.
Když chlápkové z Astonishing Legends dělali podcast o letu 19, kromě tří typickejch vysílání přidali ještě čtvrtý, ve kterym byl rozhovor s Lori Williams, která se celej život zabejvá remote viewing (RV, vidění na dálku) a je v současnej době jednou z nejzkušenějších instruktorek v tomhle oboru.
Pokud vůbec netušíte, co je RV, tak je to stručně řečeno metoda, jak získat o něčem informace, ke kterejm se normálně nedostanete, jen prostřednictvím vědomí, řekněme zjednodušeně na bázi něčeho jako meditace. Kdo si myslí, že tohle patří někam do říše mystiky, tak je hodně, hodně pozadu, protože tahle metoda, ačkoliv nikdo přesně neví proč funguje, byla extenzivně testovaná i různejma složkama armády a zjistilo se, že to prostě funguje.
Spolehlivost je dost vysoká a služeb remote viewerů využívaji běžně třeba korporace, policie, atd., a samozřejmě velkou roli hraje RV ve špionáži, protože tam by bylo hodně hloupý to opomíjet. Nejlepší na tom je, že se to může naučit kdokoliv. Lori říká, že v životě nenarazila na jedinýho člověka, kterej by to nedokázal. Scott a Forrest z AL si dali dvě lekce a vyzkoušeli si na vlastní kůži, že to funguje. Takže chtěl-li by někdo tvrdit, že RV je blbost, jen by ze sebe dělal ignorantskýho troubu.
Jeden ze studentů Lori dostal za úkol „vidět“ let 19. Nebudu zacházet do detailů, ale ten člověk dostane jen nějaký vágní vodítko, takže ve skutečnosti neví, že jde o let 19 nebo něco podobnýho, a má jen popsat, co vidí. Dostane něco v zapečetěnej obálce, třeba fotku, a RV probíhá bez otevření tý obálky. Co teda viděl?
Viděl spoustu různejch letadel a lodí na jednom místě, který popsal jako zvláštní „prázdnotu“ bez času, ze který měl hodně divnej pocit. Nevěděl, na co se dívá, nedávalo mu to smysl, jen popisoval, co vidí. Dalším detailem bylo, že ty stroje byly starý i nový, a některý vypadaly, že musí bejt z budoucnosti. Takže letadla a lodě z minulosti, současnosti a budoucnosti v jednom místě bez času.
Což teda podle mě, samozřejmě úplně čirou náhodou, dost odpovídá tomu, co jsem tu před chvílí popsal. Takže to je první vodítko, že jsme možná na dobrej cestě. Co máme dál?
Někdy kolem roku 1970 se Dr. Ray Brown z Arizony potápěl u Baham se skupinou lidí, kteří se pokoušeli najít nějakej potopenej poklad. Brown byl oddělenej od ostatních potápěčů a podle jeho vyprávění objevil pod vodou ruiny, mezi nimiž byla i zhruba čtyřicetimetrová kamenná pyramida, částečně pokrytá sedimentem. Podle Browna byly spoje mezi kameny téměř neviditelný a kámen tvořící vrchol vypadal jako lapis lazuli.
Brown neměl kyslík na moc dlouho, ale podařilo se mu najít vchod a dostat se dovnitř pyramidy, do čtvercový místnosti. Překvapilo ho, že ačkoliv s sebou neměl světlo, bylo tam dostatečně dobře vidět. Ze stropu visela kovová tyč s drahokamem na konci a na podlaze byl vyřezávanej kámen s kamennou deskou, na níž byly bronzový ruce, který držely křišťálovou kouli.
Brownovi se nepodařilo odtrhnout tu tyč na stropě, ale vzal si s sebou tu křišťálovou kouli. Když pyramidu opouštěl, zaslechl hlas, kterej ho varoval, aby se tam nevracel.
Brown o svym nálezu dlouho nemluvil, protože se bál, že by mu vláda kouli zabavila. Kolem roku 1975 ji ale začal lidem občas ukazovat. Celej ten příběh si můžete přečíst na odkaze nahoře. V kouli jsou z určitýho úhlu vidět tři pyramidy a z jinejch úhlů jiný věci. Brown se objevil v jednom díle seriálu „In Search of“, kde též ukazoval, že koule magneticky odpuzuje kovový předměty, takže to přinejmenším neni nějaká hračka z trhu.
Nikdo neví, kde přesně Brown tu pyramidu našel, takže kromě koule máme jen příběh, o kterym má kdekdo všelijaký pochyby. Jelikož ale netrpíme demencí jako spousta odporníků, netrápí nás nutkání říct „Určitě kecá a všechno je to kravina, včetně BT, dimenzí, mimozemšťanů a křišťálů“, a místo toho můžeme ten příběh v klidu dát stranou a pokračovat dál.
V roce 2013 objevil amatérskej námořník Diocletian Silva slušně velkou pyramidu pod vodou u Azorskejch ostrovů. Je 40 metrů hluboko, asi 60 metrů vysoká a základna má kolem 90 metrů.
The Portuguese Hydrographic Institute of the Navy pyramidu studuje, ale zatím nevypátral její původ. Víme, že je orientovaná na světový strany, skládá se z několika vrstev kamenů a vede k ní dlážděná cesta.
Pokud jste o tejhle pyramidě nikdy neslyšeli, zřejmě vám o ní na ČT zapomněli říct. Kupodivu o tom něco odvysílala portugalská televize. Asi jim nikdo neřek, že to nemaji dělat.
Samozřejmě odporníci tvrdí, že se ta pyramida určitě postavila sama. Co jinýho se taky dá čekat od těchhle retardů. Že by se tam třeba dojeli podívat? Pfff. Oni maji titul. Nepotřebujou nikam jezdit, aby věděli, co je co a co neni nic. Stačí se podívat, jak ta pyramida vůbec neni přesná.
Takže tady máme nějakej důkaz, ne jen příběh, že na dně Atlantiku se nachází pyramidy (o kterejch si zombie vědci můžou svobodně myslet, že jsou to přírodní formace, nebo třeba že tam ty kameny vyházeli rolníci z polí). A když je dno 100 metrů pod vodou, asi tam ta pyramida bude dost dlouho.
Posuneme se k poslednímu, ještě zajímavějšímu objevu. V roce 2012 objevila s pomocí sonaru Dr. Meyer Verlag v hloubce dvou kilometrů dvě obrovský pyramidy, který vypadaji, jako že jsou ze skla. Skleněný pyramidy? To zní divně. Aspoň do tý doby než si uvědomíme, že skleněný pyramidy vypadaj zhruba úplně stejně jako křišťálový pyramidy.
Ve zprávě se uvádí, že jsou z nějaký „crystal-like substance“, s úplně hladkejma stěnama, a jsou třikrát větší než Cheopsova. No to jsou věci. Kde že tyhle pyramidy objevili? V jakýmsi bermudskym trojúhelníku. No sakra to je náhoda.
Ale zombíci se nemusí bát. Fact checkeři opět zachránili svět a všechno vyvrátili tim, že tu doktorku nemůžou najít. No neni to úžasnej svět, kde můžete něco oficiálně vyvrátit tim, že to nemůžete najít na Internetu, kterej vůbec neni cenzurovanej, a všichni vám to uvěří? Prostě paráda.
Kdyby Diocletian Silva nebyl v televizi, tak by taky určitě neexistoval. Koneckonců o něm na Internetu taky nenajdete nic jinýho než to, že objevil tu pyramidu. Ono se totiž tak nějak o většině lidí nepíše, pokud neudělaj něco zajímavýho, což je taky hrozně záhadnej fenomén. Jednou se ale určitě podaří Silvu taky vymazat a pyramida u Azorskejch ostrovů bude jen další hoax.
Něco mi říká, že jednoho dne se „přijde“ na to, že já jsem taky nikdy neexistoval a Antivirus byl jen hoax týhle dezinformační doby 20. let 21. století. Na Internetu je vlastně taky takovej bermudskej trojúhelník, v němž mizí informace. Jeho rohy tvoří zhruba Google, Facebook a Reuters, plus mínus Wikipedie.
Jen je trochu otravný, jak všechny ty dezinformace zapadaji do sebe a dávaji větší smysl, než cokoliv, co vyprodukujou odporníci. Nicméně vědci už dávno přišli na to, že když budou zombíky krmit toxickym jídlem, vymejvat jim mozky televizí, píchat do nich toxický fuckcíny, a ozařovat je všim možnym, tak se jejich doba udržení pozornosti zkrátí na maximálně pár minut, takže je to v pohodě.
Pro nás ostatní: o co je zkoumání záhad ve světě rychle mizejících důkazů náročnější, o to je zábavnější! Jen ti nejvytrvalejší se nenechaji zastrašit a oblbnout nekonečným lhaním z „vyšších“ míst.
My naštěstí nejsme omezeni předsudky, autoritářstvím, neschopností myslet, materialistickou indoktrinací a podobnejma kravinama, takže můžeme vidět věci, který zombíci a odporníci vidět nemůžou. Oni musí hledat „přirozený“ vysvětlení, protože „nadpřirozený“ je pro ně nepřijatelný.
Kdo neni blbej, ví, že žádný „nadpřirozený“ věci neexistujou. Jsou jen věci, který chápeme, a věci, který nechápeme. Zombíci tomu, co nechápou, říkaji „nadpřirozený“ a vyhybaji se tomu jak čert kříži, neboť je to děsí. Takže oni při hledání vysvětlení hledaji jen v okruhu věcí, kterejm rozumí. Což je nicméně při jejich omezenejch vědomostech a materialisticky zaostalym chápání světa často dost marný.
Tímhle přístupem se prakticky z pochopení spousty věcí předem diskvalifikujou. Cokoliv, čemu nerozumí, pro ně nemůže existovat. No a proto pro většinu z nich vlastně neexistuje ani ten BT.
Když někteří experti tvrdí, že BT má „přirozený“ vysvětlení a nic zvláštního se tam neděje, tak proč je to už stovky let jedna z největších záhad a nikdo se nedokáže shodnout na tom, co se tam děje? Když se tam dějou jen „normální“ věci, tak proč pořád odporníci nepřišli na to, jaký? Zřejmě se jim nechce.
Takže jak je to s BT doopravdy? To si musíte rozhodnout sami pro sebe. Servírování hotovejch odpovědí je pro zombíky. Pro vás je tu ta druhá cesta, který se říká samostatný myšlení. Kdo si umí dát dvě a dvě dohromady, pravděpodobně zjistí, že jsou to čtyři. Zombíkům jako obvykle vyjde nula.
AUTOR: Antivirus
ZDROJ: 22web.org
Príslušník PZ sa prípad neskôr snažil ututlať. Minister vnútra Matúš Šutaj Eštok, policajný prezident Ľubomír…
Začnem tým usmrtením, vysvetlím ďalej, ale možno to nebude potrebné – teda čosi ako Definícia…
Najprv vybavím výraz Deep State – hlboký štát: Skupina ľudí, typicky príslušiacich k vládnym agentúram…
Pred 35 rokmi sa začal v Prahe na Národnej triede štátny prevrat, ktorý dostal názov…
Krátko po ďalšom nálete kamikadze dronov Geranium ruská armáda spustila kombinovaný raketový útok na ciele…
V roku 1992 urobila americká zahraničná politika chybný manéver, pretože neokonzervatívci si predstavovali amerického hegemóna.…