Bild: Dědeček německé ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové byl důstojníkem wehrmachtu a přesvědčeným stoupencem nacismu

Skutečně byl v roce 1945 nacismus poražen? Pokud si zjistíte, co následovalo záhy, tak vám nejspíš dojde, že tato porážka byla jen naoko. Brzy po válce se totiž na vysoké posty nejen v samotném Německu či Rakousku, ale také v mezinárodních organizacích, dostali často vysoce postavení nacisté.

Ti byli roztroušeni na různých politických postech v německých federálních i zemských vládách. A zpravidla se nejednalo pouze o nějaké řadové vojáky, ale o nacistické pohlaváry, kteří měli nějaké vyšší funkce, často i v blízkosti Hitlera. Postupně, zhruba do přelomu 80. a 90. let vystřídali tyto nacisty jejich potomci.

A ti, kteří byli příliš mladí na to, aby mohli být aktivními nacisty, se jimi při své politické kariéře alespoň obklopovali, což byl případ otce stávající šéfky EU Ursuly von Lejno.

Také prvním šéfem EU byl záhy po jejím založení německý nacistický pohlavár Hallstein. Přitom ve společenství více zemí mohl být zvolen cizinec z některé z vítězných mocností. To se ovšem nestalo.

Nacisté, kteří se „neupíchli“ v Německu, se dostali například do USA – a to v rámci operace Paperclip.

A zatímco často i velmi vysoce postavení nacisté byli v Německu po válce omilostněni a mohli libovolně podnikat, být aktivní v politice a ovlivňovat dění, tak ti, kteří se postavili proti nacismu a odmítli bojovat za Hitlera, byli až do konce 90. let, kdy jich již většina nežila, považováni za zločince.

Nemohli podnikat, být v politických funkcích a zastávat ani žádné další důležité posty, pro které je nutný čistý trestní rejstřík. Rehabilitováni byli až na konci 90. let, kdy žila již jen poslední hrstka německých odpůrců nacismu.

Postupně samozřejmě zaujímali důležité posty potomci nacistických pohlavárů – a jak je vidět, děje se to dodnes. A jejich potomci se rozhodně za své předky nestydí.

Dalším takovým případem je i stávající německá ministryně zahraničí Baerbocková, která je v mnohém (zejména svojí „bystrostí“) velmi podobná naší šéfce Sněmovny.

Než se Annalena Baerbocková stala v prosinci 2021 německou ministryní zahraničí, vystoupila v květnu na Atlantické radě, americkém think-tanku ve Washingtonu. Chlubila se svým dědečkem z wehrmachtu.

Jak sama zdůraznila, tak roce 1945 bojoval na Odře a dnes bojuje i ona za expanzi na východ. V té době německá média nereflektovala nacistické srovnání s rozšiřováním EU na východ…

• Německá ministryně zahraničí musela před nástupem do úřadu prokázat svou loajalitu vůči USA

Na digitálním zasedání 6. května 2021 „Atlantická rada“ přezkoumala loajalitu budoucí ministryně zahraničí ke Spojeným státům. Joschka Fischer byl svého času také vyslán na trať jako první.

Fareed Zakaria ze CNN se zeptal Baerbockové na to, zda si Američané mohou být jisti, že ona – stejně jako Joschka Fischer – stojí za nimi:

Bylo by správné říci, že strana zelených pod vaším vedením by byla pro většinu Američanů uklidňující v tom smyslu, že posilujete Severoatlantickou alianci a NATO?

Že víte, jak důležité je myslet na lidská práva? Zajímalo by mě, zda by byl váš postoj srovnatelný s postojem Joschky Fischera ve funkci ministra zahraničí.

Víte, zpočátku panovaly obavy, protože Joschka Fischer hodil v 80. letech na protiamerických demonstracích několik Molotovových koktejlů.

Ale pak se ukázalo, že byl ve skutečnosti silným pro-NATO a dokonce pro-americkým ministrem zahraničí. Řekla byste, že máte pozitivní názor na model Joschky Fischera ve vládě?

Baerbocková: Dědeček bojoval za expanzi na Východ, stejně jako Joschka Fischer a EU

Odpověď Baerbockové působila groteskně. Prohlásila, že je loajální jak k NATO, tak k EU. Stejně jako Joschka Fischer bojovala za EU, která bojovala za expanzi na východ stejně jako její dědeček bojoval na východní frontě v roce 1945:

„No, je součástí mé strany. A když byl ministrem zahraničí, tak já jsem v tu chvíli vstoupila do strany. To bylo v roce 2004, což byl pro mě velmi emotivní okamžik, protože to byl první květen 2004, kdy Evropa uskutečnila své rozšíření na východ.

Takže evropské země vstoupily do EU, zejména z východu, a já pocházím z oblasti kolem Berlína. Jmenuje se Braniborsko. Bylo to východní Německo. A má přímou hranici přes Odru s Polskem.

A můj dědeček bojoval v zimě 1945 na této řece, na této hranici. A já jsem stála na tomto mostě v roce 2004, který byl očividně postaven mezi Polskem a Německem, když Joschka Fischer jako ministr zahraničí oslavoval znovusjednocení Evropy společně se svým kolegou z polské strany.

A to byl opravdu ten moment, kdy jsem si pomyslela, páni, nestojíme jen na ramenou Joschky Fischera, ale i na ramenou našich prarodičů, kteří umožnili, aby se země, které byly nepřáteli, znovu sešly, a to nejen v míru, ale i v přátelství.

A to je základ, na kterém stojím, abych bojovala za Evropu, která žije v přátelství, ve společném integrovaném trhu. A k tomu potřebujeme instituce, jako je EU, jako jsou silné transatlantické vztahy, protože to by nebylo možné, naše znovusjednocení, bez podpory Spojených států.

Jde tedy o to, abychom navázali na naši historii. Ale to je pro mě opravdu důležité. Jinak nemá smysl stát se ministryní.

Mediální skandál se neuskutečnil: Zelení s loajalitou k USA si pravděpodobně mohou dovolit cokoliv

Toto srovnání zanechává člověka v němém úžasu: Wehrmacht bojoval za „životní prostor na východě“ a přirovnávat to k rozšiřování EU na východ by pravděpodobně vedlo ke skandálu pro kohokoli jiného.

Skutečnost, že dědeček Baerbockové v roce 1945 odrážel Rudou armádu, je zajímavou interpretací boje „za Evropu, která žije přátelstvím.“ Nicméně výrok jen odpovídá tomu, že EU je jen 4. říší, která se snaží docílit toho, co se v roce 1945 nepovedlo.

Svou motivaci vysvětlila v doslovu: „Beru si to nejlepší z minulosti, abych to přenesla do budoucnosti.“

Jiní by pravděpodobně po podobném výroku stanuli před soudem za zlehčování nacismu. Nezdá se však, že by to vůdkyni Zelených jakkoli zasáhlo. Prokázala loajalitu vůči USA a zdá se, že to je jediná věc, na které záleží.

Deník Bild nyní tvrdí, že Baerbocková nevěděla nic o nacistické minulosti svého dědečka. Nikdo z rodiny Baerbockových se údajně nepodíval do dědečkovy „složky Wehrmachtu.“

Otec Baerbockové byl navíc ve sporu s jejím dědečkem, tvrdil deník Bild. Pozoruhodný konkurz u Atlantické rady ve Washingtonu působí jiným dojmem.

A především to vypovídá o nedostatku suverenity Německa (ale i zbytku Evropy).

Waldemar Baerbock, důstojník Wehrmachtu, byl ve svých vojenských záznamech popisován jako „bezpodmínečný nacionální socialista“, který četl knihu Adolfa Hitlera „Mein Kampf“ a jehož charakter byl zcela zakořeněn v národním socialismu.

Skutečně věříte tomu, že to jeho vnučka, která se s ním nadšeně srovnávala, neví??

ZDROJ: Bild / derstatus.at / Slovanka/Necenzurovaná Pravda