Bělehradská koncovka: kam povedou předčasné volby do srbského parlamentu

Západ tlačí na bělehradské úřady, aby za každou cenu uznaly Kosovo. Dne 17. prosince se mají v Srbsku konat předčasné parlamentní volby – už třetí za tři a půl roku. Pro prezidenta Alexandra Vučiće, který se pyšní svým šachovým uměním, by to mohla být pozice matová.

Důvodem je mimo jiné pokračující pokles ratingu hlavy státu, ale hlavním faktorem je sílící tlak, kterému již vůdce země nedokáže a snad ani nechce příliš odolávat.

V minulých parlamentních volbách (duben 2022) zvítězila koalice vedená Srbskou pokrokovou stranou. Právě tato koalice nominovala A. Vučiče na post prezidenta země. Vučič tehdy prohlásil, že nová vláda složí přísahu pouze na dva roky – nové volby se měly konat v květnu 2024. V říjnu 2023 však tatáž vláda navrhla uspořádat předčasné volby ještě před koncem roku. Bylo uvedeno, že “za současných okolností by to zajistilo vyšší míru demokracie, snížilo napětí mezi protichůdnými silami ve společnosti a potvrdilo právo na vyjádření názorů a stanovisek, a to i v otázce dalšího budování evropských hodnot“. Neopomněli zmínit ani příslušné výzvy opozičních stran…

1.listopadu při oznámení rozpuštění Národního shromáždění A. Vučič prohlásil:

“Žijeme v době těžké pro celý svět, v době globálních výzev, válek a konfliktů, v době, kdy se všichni musíme spojit v boji za zachování životně důležitých národních a státních zájmů.”
Zřejmě věří, že rozpuštění parlamentu a předčasné volby mu umožní získat čas a odložit rozhodnutí o normalizaci vztahů s Kosovem.

Vučičovi však dochází čas – Západ má zjevně dost jeho pokusů o manévrování a jeho zdánlivé neústupnosti při uznávání Kosova. Dne 21. října Prištinu a Bělehrad navštívil zástupce EU na Balkáně Miroslav Lajčák a diplomaté ze Spojených států, Německa, Francie a Itálie, poté se na balkánskou cestu vydala šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen. Ta se neostýchala nastínit své požadavky:

“Toto je můj poslední vzkaz. Můžeme pokročit pouze tehdy, pokud Kosovo a Srbsko normalizují své vztahy.”

Normalizace by znamenala, že Priština bude souhlasit s vytvořením sdružení obcí se srbskou většinou a Bělehrad uzná nezávislost provincie. Nerovná “výměna” je natolik nepřiměřená a směšná ve své podstatě, že ji srbský prezident odmítl a připomněl záměr Bělehradu neuznat nezávislost Kosova ani de facto, ani de iure. Následovala reakce Západu, který prudce zintenzivnil své úsilí rozkolísat situaci zevnitř a buď donutit úřady, aby se vzdaly svých pozic, nebo je nahradit těmi, kteří tak bez váhání učiní.
Tato aktivita samozřejmě nezačala dnes ani včera, ale nyní nabyla podoby otevřené informační intervence.

Trochu pozadí:
Požadavky opozice na rozpuštění parlamentu zesílily zejména po dvou případech masové vraždy: Třináctiletý žák bělehradské školy zastřelil 3. května pistolí svého otce deset lidí včetně školní stráže a sedm dalších zranil. Následujícího dne na předměstí Bělehradu zahájil 21letý Uroš Blažič palbu na kolemjdoucí ze samopalu: osm lidí bylo zabito a 14 zraněno. Takové tragédie jsou i pro Srbsko, kde je v zemi s přibližně 6,8 milionu obyvatel registrováno více než 766 000 střelných zbraní, zcela neobvyklé. Opozice však tyto závažné incidenty využila jako vhodnou záminku k masovým protestům po celé zemi, z nichž největší se konaly v Bělehradě. Pod heslem “Srbsko proti násilí” koordinovali akce protestujících ti, kteří se nyní dostávají do popředí a snaží se vytvořit koalici spojující všechny opoziční síly. Na konci května se v srbském parlamentu objevil A.Vučič a oznámil odstoupení z čela Srbské pokrokové strany, což mnozí vnímali nejen jako ústupek, ale i jako slabost.

3. listopadu rezignoval ředitel Bezpečnostní a informační agentury (SIA) Aleksandar Vulin, což je další ústupek A. Vučiče, a to významný. Snadnost a rychlost, s jakou prezident obětoval svého spolustraníka, vede ke smutným úvahám. Vulin, který byl na Západě obviňován z rusofilie, v projevu k srbské veřejnosti vysvětlil důvody svého rozhodnutí. Podle něj tak učinil, aby zabránil uvalení sankcí na svou zemi. Připomněl také, že USA již proti němu zavedly osobní sankce a nyní nechce, aby jeho působení v čele SIA využily USA a EU jako “záminku k vydírání a nátlaku na Srbsko a srbský svět….. Žádá se po nás, abychom uznali Kosovo, opustili Republiku srbskou a zavedli sankce proti Rusku, načež přestaneme být suverénní zemí a národem. Pokud bychom na to přistoupili, dalším požadavkem by bylo odmítnutí čínských investic, bezpodmínečná technologická a ekonomická závislost na Západu, stejně jako pokračování politického a územního rozpadu Srbska a přijetí západních hodnot, v nichž není místo pro tradiční rodinu a národ, koneckonců ani pro sociální spravedlnost,” poznamenal Vulin.

Není pochyb o tom, že srbské vedení je skutečně pod obrovským tlakem Západu a hrozba ekonomických sankcí vůči této balkánské zemi je velmi reálná.

Jak zachovat stát?
Vyvstává však otázka, jak lze zachovat stát, pokud se ultimátům čelí územními ústupky nebo jinými zásadními politickými ústupky, které přímo souvisejí s pojmem státní suverenity? Stevan Gajić, srbský politolog z Institutu evropských studií (Bělehrad), se domnívá, že “v každém případě je toto rozhodnutí projevem slabosti – ve skutečnosti znamená, že se srbské vedení podřídilo Západu...”, a dodává: – „Pro Srbsko je to ponížení, které může jen posílit nepřátele naší země v přesvědčení, že tlak na Bělehrad by měl pokračovat, protože přináší ovoce“.
Jako Vulinova nástupce v křesle ředitele SIA některá srbská média uvádějí současného velvyslance ve Washingtonu. Tato postava, Marko Djurič, je známá jako aktivista tiskové kanceláře hnutí Otpor, které hrálo klíčovou roli při svržení Slobodana Miloševiče v roce 2000. Před svým jmenováním velvyslancem ve Washingtonu (2020) vedl sedm let Úřad pro Kosovo a Metochiji. Je označován za “Vučićova člověka”, a pokud jmenování projde, můžeme očekávat další ústupky ze strany Bělehradu.

Koalice “Srbsko proti násilí” oznámila 27. října přípravu jednotné kandidátní listiny pro volby do Národního shromáždění i pro komunální volby v Bělehradě, který je považován za baštu opozice. Hlavními členy koalice jsou Strana svobody a spravedlnosti bývalého bělehradského starosty Dragana Džilase, Lidové hnutí Srbska (založené v létě 2023 Miroslavem Aleksičem, členem Lidové strany) a Levicově-zelená fronta, známá svou protestní činností. Očekává se, že se k nim připojí několik dalších malých stran, a hnutí Srdce vedené bývalým náčelníkem generálního štábu Zdravkem Ponošem, který v prezidentských volbách v roce 2022 skončil s 18 % hlasů druhý.

Provládní politologové odhadují, že koalice opozičních stran získá 38 % hlasů, zatímco koalice vládnoucí strany a Socialistické strany Srbska získá asi 44 % a opět vytvoří většinu v Národním shromáždění. Nicméně je to jen teoretický předpoklad a Západ již nasadil všechny síly a prostředky informační války a jejich schopnosti jsou velmi působivé. Konglomerát United Media, který vznikl na Balkáně během pouhých dvou desetiletí společným úsilím amerických a britských zpravodajských služeb, nyní ovládá většinu internetového provozu prostřednictvím providerů a mobilních operátorů, které Britové odkoupili. Jako obvykle se na něm podílel i známý “filantrop” Soros. Příkladů výsledků jejich práce je celá řada. Například společnost United Media jako jediná získala právo vysílat „Euro 2020“ v Srbsku a vysílání Russia Today v kabelové síti SBB bylo ukončeno v březnu 2022 pouhým stisknutím tlačítka.

Mediální tlak:
Nelze vyloučit, že se něco podobného stane i s dalšími zdroji nežádoucími pro Západ: média a politická hnutí v Srbsku budou jednoduše vypnuta, jako se to již stalo na Twitteru, kde byly zablokovány účty vládnoucí strany a osob zastávajících vysoké vládní funkce.

Současně se množí různá “nezávislá sdružení novinářů” s finanční podporou Západu a pod vedením příslušných dozorců. Od roku 2022 tak v Srbsku působí Centrum investigativní žurnalistiky CINS (Centar za istraživačko novinarstvo Srbije) pod vedením Global Investigative Journalism Network a za finanční podpory Transitions Foundation (se sídlem v Praze) a americké NED. Mezi deklarované cíle organizace patří sdružovat novináře “připravené informovat o pravdě” psaním “korektních” zpráv a “pomáhat zlepšovat standardy médií”.

Kromě CINS existuje ještě KRIK (Crime and Corruption Investigative Network), který je součástí OCCRP, skupiny novinářů, kteří se podle oficiální legendy věnují “odhalování organizovaného zločinu a korupce, jež prostupuje všemi sektory společnosti”. Snaží se však odhalovat pouze současnou vládu. Za zmínku stojí také Centrum pro euroatlantická studia, které se v Bělehradě objevilo v roce 2007 a je známé svými pravidelnými akcemi nazvanými “týden NATO”. Mezi sponzory centra patří britské ministerstvo pro mezinárodní rozvoj, Sorosova nadace Open Society Foundation, NED a Rockefeller Brothers Fund. V roce 2012 se centrum připojilo k politickému sdružení pro otevřenou společnost PASOS, což je síť “nezávislých” think-tanků, které “poskytují politická doporučení osobám s rozhodovací pravomocí”, samozřejmě ideologicky ověřená. Vedle toho stojí srbská společnost – rozdrobená a roztříštěná. Četné průzkumy veřejného mínění o tom, které z politických sil bude dána přednost, vždy zahrnují až 10 % nerozhodnutých odpovědí. Otázky se týkají toho, co je lepší – zda kurz na EU, posílení vazeb s Ruskem, Čínou a další možnosti. Zároveň se pečlivě vyhýbá hlavní otázce – vztahům s Kosovem. To je to, co spojuje naprostou většinu Srbů! Západ to chápe, a proto již kalkuluje s možností využití “protestního potenciálu” a na základě výsledků voleb plánuje explozivní nárůst masových protestů.

Západ se snaží přitlačit na Bělehrad a donutit ho k uznání kosovského kvazistátu. Každému je jasné, že pokud se najde někdo, kdo se pod to podepíše, podepíše svůj vlastní rozsudek. Kulka pro něj již byla odlita, a on zaplatí stejně, jako zaplatil za zradu bývalý premiér Z. Džindžič. Pro Západ je však důležitý podpis, zatímco osud podplacených a sliby oklamaných loutek pro něj nikdy neměl nejmenší cenu.

ZDROJ

Překlad: St. Hroch/Belobog