Barevná revoluce v Izraeli v režii USA: Globalisté chtějí otevřít druhou frontu proti Rusku v Sýrii. Jde i o budoucnost dolaru a dodávky izraelských zbraní na Ukrajinu.

V pozadí je také prosazení progresivistické destruktivní agendy. Andrew Korybko komentuje a vysvětluje pokus o rozpoutání občanské války v Izraeli, kterou pro udržení svých pozic na Blízkém východě jako obvykle inscenují stále hysteričtější globální režiséři z Washingtonu.

Amerika je přesvědčena, že musí za každou cenu udělat vše, aby zabránila izraelskému státu uplatňovat svá suverénní práva. Aby pod obnoveným vedením premiéra Netanjahua Izrael neusiloval o rovnováhu mezi Západem a čínsko-ruskou entitou v nové studené válce. Aby se rozhodně postavil na stranu prvního proti druhému. Americký „hluboký stát“ (Deep state) zejména požaduje, aby Izrael vyzbrojil Kyjev, což by – jak „Bibi“ Netanjahu varoval na začátku tohoto měsíce – mohlo současně katalyzovat krizi s Ruskem v Sýrii a otevřít tak „druhou frontu“ v celoevropské „zadržovací“ kampani USA.

Další barevná revoluce v režii USA

Poslední události v Izraeli nelze popsat nijak jinak, než jako barevnou revoluci, použitím protestů se zbraněmi k dosažení změny a/nebo restartu režimu (dalekosáhlá ústavní reforma zaměřená hlavně na oslabení státu obvykle prostřednictvím federalismu podobného bosenskému). Zprávy přesvědčivě dokládají, že za tím stojí opět Spojené státy, přičemž informace dokládají minimálně částečné financování „protestů“ ministerstvem zahraničí USA.

Již v polovině ledna bylo vyhodnoceno, že „izraelští protestující fungují jako užiteční idioti pro unipolární barevnou revoluci“, jejíž analýzu nyní shrneme, než přejdeme k vysvětlení důvodu, proč vše právě dosáhlo krizových rozměrů. Stručně řečeno: „Liberální“ globalisté, kteří v současnosti formulují zahraniční politiku USA, pohrdají Netanjahuem z ideologických důvodů souvisejících s jeho konzervativně-suverenistickým pohledem na stát a svět.

Uprostřed hrozícího rozštěpení mezinárodních vztahů na Zlatou miliardu Západu vedeného USA, čínsko-ruskou entitu a neformálně indický globální Jih, si Bibi představuje, že se Izrael více spojí se všemi třemi bloky nové studené války, aby takto maximalizoval svou strategickou autonomii. Přestože dědictví spojeneckých vztahů s USA zůstává silné, Bibi nechce dovolit Bidenovi, aby toho využil, a přinutil tak Izrael distancovat se od čínsko-ruské agendy jen proto, aby posloužil zájmům USA s nulovým součtem pro Izrael.

Hybridní válka Washingtonu proti Bibimu

Netanjahův pohled na domácí politiku je navíc zcela odlišný od vládnoucích amerických elit. Nechce nechat rozvratné liberálně-globalistické tendence proniknout do hloubi izraelské společnosti, což, jak se právem obává, by nakonec vedlo k radikální revizi principů, které zakladatelé státu nikdy nezamýšleli. V tomto ohledu není podstatné, jaký postoj zaujímá vážený čtenář těchto řádků k Palestině, protože předmětem této analýzy jsou vztahy Izraele se Západem vedeným USA a čínsko-ruskou entitou.

Zmíněný kontext bezprecedentního napětí mezi nimi v tomto historickém okamžiku připravil půdu pro to, aby se o víkendu nakonec vše přelilo do další hybridní války USA – tentokrát proti „spojenci“ Izraeli. Američanům naklonění příslušníci progresivistické části izraelské elity, včetně Bibiho ministra obrany, se rozhodně obrátili proti němu, a vrhli se na podporu barevných revolucionářů, kteří stále násilnějšími způsoby masově agitují za to, aby Netanjahu upustil od justičních reforem. Tedy pilíře, kterým Washington kontroluje a usměrňuje izraelskou politiku.

Netanjahu ví, že má jen malou šanci plně realizovat konzervativně-svobodomyslný program, který ho potřetí vrátil do premiérského křesla, pokud bude soudnictví nadále pod palcem liberálních globalistů, jejichž skutečná loajalita leží za oceánem v USA. To vysvětluje Bibiho odmítání vzdát se změn, které využili profesionální protestující financovaní z USA k tomu, aby posloužily jako „spouštěcí mechanismus“ pro výbuch předem naplánovaných nepokojů.

Teprve teď Izrael bojuje o existenci

Již před Netanjahuovým znovuzvolením se ukázalo, že izraelská společnost se v průběhu let (tak jako všude na Západě) hluboce rozdělila: Konzervativně-svobodomyslní jsou předmětem útoku liberálně-globalistické falangy. To vytvořilo úrodnou půdu pro výše zmíněné agitační aktéry, aby mohli manipulovat s velkými skupinami obyvatelstva. Vskutku je možné, že kritická část společnosti podporuje jejich vize a že jejich odpor proti Bibiho reformám je autentický. Jde však o to, že jsou profesionálními provokatéry – jako ve všech jiných případech – zneužiti jako zbraně proti suverenitě vlastního státu.

Strategie a taktika ovládání davu je vlastně jednoduchá: Udělat z protestujících nástroje hybridní války, které naruší společnost, zastraší ty, kteří nesouhlasí s jejich revolučními požadavky, a přimějí zčásti i složky ozbrojených sil k opuštění služby. Aby bylo jasno, posledně zmíněný postřeh je v kontextu této analýzy myšlen z hlediska životních zájmů izraelského státu a neměl by být interpretován jako výrok namířený proti palestinské věci.

Kumulativním důsledkem této operace je, že se Izrael dostal do nejhorší politické krize ve své historii. Její kořeny jsou sice domácí, ale nebýt vměšování USA, nedosáhly by tyto již dříve existující ideové rozpory současných epických rozměrů, které přímo ohrožují izraelský stát. Další fází hybridní války USA proti Izraeli – vedené snahou západních liberálních globalistů sabotovat Bibiho konzervativně-svobodomyslnou politiku – by mohlo být i zažehnutí nekonvenční války.

Biden chce otevřít druhou frontu

Zájmům USA, jak je v tuto chvíli koncipuje vojenská, zpravodajská a diplomatická byrokracie Deep state, mimořádně vyhovuje destabilizace izraelského státu. Tento „řízený chaos“ má usnadnit změnu režimu a/nebo jeho restart, a to dokonce až k puči IDF a Mosadu proti Bibimu a vynucenému „dvoustátnímu řešení“ v palestinské otázce.

USA si přejí otevřít takzvanou „druhou frontu“ v rámci své euroasijské kampaně proti Rusku, poté, co poslední snahy v Gruzii a Moldavsku zatím selhaly. Kromě toho by velká krize v západní Asii taktéž mohla zabránit urychlenému vzestupu tohoto regionu jako nezávislého pólu vlivu v nově vznikajícím multipolárním světovém řádu, jehož scénář se stal životaschopným po sblížení Íránu a Saúdské Arábie zprostředkovaném Čínou.

V sázce je i budoucnost dolaru

Tento výše zmíněný vývoj by totiž mohl vést k téměř úplné ztrátě amerického vlivu na západní Asii. Zejména pokud Izrael začne de-dolarizovat svůj zahraniční obchod – právě tak, jak se očekává, že brzy učiní Saúdská Arábie. Jednoduše řečeno, v sázce je budoucí role celého regionu v probíhající globální systémové transformaci. To vysvětluje úplně nový strategický význam izraelské krize, kterou se nyní Washington pokouší maximálně vyhrotit.

„Měkká“ bezpečnostní dynamika není Bibimu moc nakloněna, což by mohlo vést buď k jeho ústupu, nebo ke svržení, přičemž obojí zvýší šanci, že se Izrael opět podřídí roli vazala USA v nové studené válce, místo aby dál pokračoval ve své trajektorii nezávislého hráče. Pokud se ale vojenská „tvrdá“ bezpečnostní dynamika ztíží – například v případě palestinské intifády, kterou USA již tiše schválily – pak Netanjahuovo odstranění může být hotovou věcí. Pokud se mu ovšem nepodaří nastolit vojenskou diktaturu.

Aby nedošlo k nedorozumění: Tento scénář vůbec neznamená, že palestinská věc je nelegitimní, ale pouze to, že ji USA mohou využít jako všechny ostatní v rámci svých zájmů. V každém případě je situace mimořádně hořlavá a je těžké předvídat, co se bude dít dál.

Nic podobného se v Izraeli ještě nestalo, ani na domácí scéně, ani z hlediska jeho vazeb na USA. Je to doslova bezprecedentní. Což je ale dnes skoro všechno, čím se kulhající Spojené státy pokoušejí udržet svou roli světového hegemona.

Bez ohledu na zničující následky třeba i pro celý svět.

Autor: Andrew Korybko – americký politický analytik

Zdroj: korybko.substack.com
Preklad: protiproud.info