Americký server Forbes smazal pár hodin po publikování článek experta a dětského psychologa, který varoval, že dětem nosícím roušky vznikne celoživotní trauma a dojde k indukci ztráty schopnosti číst v lidských tvářích emoce a pocity

Což bude mít katastrofální dopady na vytváření partnerských vztahů v dospělosti! Dítě neví, jestli se kamarád nebo maminka mračí nebo usmívá, jestli mají radost, smutek, anebo mají bolest! Dochází k rozlomení zpětné vazby mezi dítětem a jeho okolím! V dětech se vytvoří indukovaný autismus, neschopnost navazovat empatické vazby podle výrazu obličeje druhé osoby!

Pokud sledujete situaci v ČR a na Slovensku okolo čím dál zřetelnějšího zneužívání údajné virové pandemie a opatření k brutálnímu utahování šroubů a omezování občanských a lidských práv ze strany jednotlivých vlád a ministerstev, tak jste si určitě všimli, že hlavním terčem zájmu politiků jsou děti, potažmo školáci. Nikde se neakcentují senioři, důchodci, zkrátka zranitelná část populace, namísto toho se neustále vymýšlí záminky, jak prodlužovat opatření ve školách, jak testovat, očkovat a po očkování opět testovat, protože vakcíny nefungují a domovy důchodců hlásí mohutné nákazy plně očkovaných seniorů.

Časopis Reflex přinesl [1] ve čtvrtek reportáž Markéty Dobiášové, která se dostala k výbušné online nahrávce poradního epidemiologického sboru české vlády, na které je zachyceno, jak zástupce vlády a ministerstva zdravotnictví vysvětluje, že všechna opatření jsou činěna na politickou zakázku vlády a ministra zdramini, a že legislativní odbor vlády pro ta opatření má prostě najít zdůvodnění. Andrej Babiš a Adam Vojtěch svolali [2] mimořádnou pohotovostní konferenci, kde obvinění z článku odmítli, ovšem pravost nahrávky zpochybněna nebyla.

Westinghouse se napakuje na Temelínu, státní ČEZ s ním měsíc před volbami podepsal “modernizační” smlouvu za neupřesněný objem peněz v řádech miliard

Česká vláda má protektorátní úlohu. Nerozhoduje o vedení ČR samostatně, ale je ve vleku zahraničních zájmů, cizích tajných služeb, nadnárodních korporací, neziskových organizací a čelí pravidelnému vydírání. V úterý společnost ČEZ, kterou ze 70% ovládá český stát a ministerstvo financí, podepsala [3] de facto měsíc před volbami mamutí kontrakt se společností Westinghouse na modernizaci Temelína. Kontrakt na dobu 9 let za neupřesněnou sumu v řádu několika miliard korun proběhl bez výběrového řízení, protože byla využita klauzule o servisních pracích a údržbě, která je součástí před mnoha lety podepsaných smluv z doby, kdy Westinghouse dodal do Temelína své řídící systémy.

Díky tomu se na to nevztahuje zákon o výběrových řízeních. Nejedná se tak o zakázku na dostavbu Temelína, aby nedošlo k omylu, ale jde o modernizaci systémů již dříve dodaných firmou Westinghouse, takže americká a již jednou zbankrotovaná firma se znovu napakuje na modernizaci vlastního a již jednou Česku prodaného zboží. Tomu se říká dvojitý zásah, v Izraeli by řekli “Mazeltov!”

Psycholog varoval, že masky zbavují děti emocí a empatie. Forbes článek pro jistotu stáhl po několika hodinách

Westinghouse spěchal na podpis smlouvy modernizace, protože americká firma není v bůhví jak dobré účetní bilanci a po volbách v ČR může být nestabilita, vláda bude vládnout bez důvěry dlouhé měsíce, rovněž se očekává ústavní žaloba Pirátů a Spolu proti prezidentovi, který bude držet u moci premiéra bez důvěry, takže v takové situaci nějaké podpisy kontraktů by nepřicházely do úvahy. Proto bylo potřeba smlouvu podepsat narychlo a těsně před volbami.

Jenže všechny tyto operace probíhají na pozadí koronavirové krize, která umožňuje vládě zjednodušovat procesy řízení, obcházet zákony, Ústavu, omezovat občanská a lidská práva. Hlavním úkolem všech vlád jsou opatření mířená na děti. Děti musí nosit roušky, musí se testovat a sociální odstupy začínají měnit chování dětí. Všiml si toho americký sociolog Dr. Zak Ringelstein, který počátkem září napsal pro časopis Forbes alarmující článek, že dětem hrozí dlouhým nošením roušek psychologické a mentální vývojové vady.

Děti přestávají rozeznávat emoce a navazovat emocionální vztahy, protože roušky zamezují vnímání zpětné vazby ostatních dětí a osob. Dítě neví, jestli jeho kamarád se usmívá nebo mračí, dítě neví, jestli maminka je šťastná, nebo se zlobí, protože roušky zamezují ve vyhodnocování percepce a tím se vytváří kognitivní blok. Ringelstein dále namítá, že počty zemřelých dětí na virus jsou naprosto směšné a absurdně zanedbatelné, zatímco rizika nošení roušek jsou pro děti a vývoj psychiky mnohem nebezpečnější.

V dětech se prostě začne indukovat jistá forma autismu, jakýsi druh Aspergerova syndromu, kdy děti nebudou schopny kognitivně přiřazovat emoce druhých lidí k vlastním zážitkům. Článek na Forbesu vydržel jen pár hodin. Forbes potichu článek odstranil, čehož si všiml server Infowars [4], který o tom přinesl informaci. Jenže článek díky archivní službě zůstal k dispozici [5] a můžeme si jej přečíst.

Povinnosti školních masek znamenají trauma pro miliony dětí, zejména z rodin s nízkými příjmy

Celou svou kariéru jsem strávil jako pedagog bojem proti standardizovanému testování a spoušti, kterou způsobilo na duševním zdraví a blahobytu amerických školáků, zejména dětí z rodin s nízkými příjmy. Před pandemií Covid-19 se naše dlouholetá aktivita konečně vyplácela a v celé zemi se právě začínala přijímat populární legislativa, která rušila drakonické zkoušky s vysokou mírou úspěšnosti s poukazem na škody, které působí na psychiku, zdraví a studijní výsledky amerických školáků. Místo lavic v řadě doporučovali kulaté stoly. Místo zadání s výběrem z několika možností doporučovali společné projekty. Namísto trestající disciplíny doporučovali všímavost a sociálně-emoční učení. Budoucnost svobodného, konstruktivistického vzdělávání zaměřeného na žáky pro všechny děti vypadala jasně. Zdálo se, že konečně to nebudou jen bohaté rodiny, které si budou moci dovolit vzdát se restriktivního akademického prostředí založeného na testech. To platilo do chvíle, než Covid-19 dorazil k americkým břehům a přes noc proměnil americký systém veřejného vzdělávání v něco nepoznatelného: systém omezení a mandátů, který je mnohem represivnější než standardizované testy.

Žáci ve většině amerických tříd nyní musí nosit přes obličej roušku a celý školní den se držet stranou od svých vrstevníků. V mnoha školách jsou žáci nuceni hrát si o přestávkách sami. Dokonce i u nejmladších školáků jsou lavice v řadách. Děti si navzájem nevidí do úsměvu a nemohou se učit kriticky důležitým sociálním a verbálním dovednostem. Věta, kterou slyším opakovat stále dokola, aby se ospravedlnily masky, zní: “Děti jsou odolné.” Jako pedagog základní školy a doktorand Kolumbijské univerzity vyškolený v oblasti výuky zohledňující trauma se však obávám, že toto tvrzení je příliš zjednodušující a zavádějící. Měli bychom říkat: “masky a sociální distancování vyvolávají trauma a trauma v raném věku je vývojově nebezpečné, zejména pro děti, které zažívají trauma v jiných částech svého života.” V tomto případě se jedná o trauma, které je pro děti nebezpečné.

Psychologové často mylně považují trauma za důsledek pouze izolovaných událostí, jako je ztráta rodiče nebo autonehoda. Studie o chudobě však pomohly rozšířit definici traumatu na trvalý, přetrvávající stres nebo strach, kdy se u dítěte neustále uvolňuje stresový hormon kortizol. Podle Americké psychiatrické asociace jsou “traumata definována jako události, které mají za následek nebo představují ohrožení fyzické integrity člověka a které vyvolávají reakci intenzivního strachu, hrůzy nebo bezmoci”. Takové ohrožení děti vnímají, když jim někdo řekne, aby se distancovaly od ostatních dětí a zakryly si tu část těla, kterou komunikují, vyjadřují své emoce a živí se. Nutit děti, aby nosily masky nebo se distancovaly od vrstevníků, nejenže signalizuje, že jsou hrozbou pro ostatní a/nebo že ostatní jsou hrozbou pro ně, ale také bere dětem nejzákladnější způsob, jak uklidnit svůj nervový systém.

Jak uvádí Psychology Today, “výrazy obličeje druhých nám pomáhají uklidnit náš nervový systém, ale pokud tyto signály nedostáváme, můžeme přejít do režimu přežití“. Mělo by být provedeno více studií o tom, jak přesně souvisí traumata z omezení Covid-19 ve školách s dlouhodobým zdravím a pohodou amerických dětí, ale výzkum posttraumatického stresového syndromu osvětlil, že “stres a strach v reakci na skutečné nebo možné ohrožení zvyšují možnost vytvoření vzpomínek souvisejících s traumatem“. Každý rok raného života dítěte vytváří základy pro jeho dospělost a nejisté základy se skutečně rozpadají. Podle Maslowovy hierarchie potřeb jsou děti bez jistoty osobního bezpečí (např. sociální úzkost z masek a sociální distanc) často neschopné navazovat zdravé sociální vazby a mohou mít v životě potíže s budováním intimních vztahů. 

Neurologické výzkumy ukazují, že u dětí, které v raném věku zažívají tento druh strachu a traumatu, dochází ke strukturální a funkční restrukturalizaci prefrontální kůry mozku, což má za následek problémy se zpracováním emocí a kognitivních funkcí. Tato traumata se týkají zejména dětí vyrůstajících v chudobě, které často trpí dalšími traumaty doma nebo v komunitě. Již před Covidem-19 zažila trauma ve svém životě téměř polovina všech amerických dětí. Děti v maskách, které jsou sociálně odloučené, navíc častěji vedou sedavý způsob života ve škole i doma, a proto jsou také častěji obézní a trpí depresemi. Obezita neúměrně postihuje děti z nízkopříjmového prostředí a může vést k celoživotním zdravotním problémům, které často vyústí v předčasnou smrt. Tragické je, že výskyt klinické deprese a úzkosti se u dětí na celém světě od začátku pandemie COVID-19 již zdvojnásobil a s pokračujícími omezeními se bude pravděpodobně zhoršovat.

Děti v maskách také pravděpodobně přijdou o kritický rozvoj jazyka, což je další zásadní oblast růstu v raném věku, kde jsou děti z nízkopříjmového prostředí již nyní neúměrně znevýhodněny. Případů onemocnění Covid-19 u dětí v důsledku varianty Delta přibylo, ale podle Americké pediatrické akademie “0,00-0,03 % všech případů onemocnění COVID-19 u dětí skončilo v uplynulém týdnu úmrtím“. Navzdory senzacechtivému zpravodajství je v současné době šance, že dítě v Americe zemře na Covid-19, nižší než šance, že zemře při úderu blesku nebo autonehodě. Měli bychom nadále sledovat údaje a monitorovat, zda se nemocnost a úmrtnost dětí zhoršuje oproti současnosti, a podle potřeby je upravovat. Musíme si však položit otázku: převáží přínos masek a sociálního odstupu skutečně nad dlouhodobou psychickou, fyzickou, sociální a studijní újmou, kterou způsobujeme celé generaci amerických školáků? Pokud nám záleží na spravedlnosti a nejzranitelnějších členech naší společnosti, nesmíme se alespoň bát zeptat.

Zdroj: Zak Ringelstein [6]

Velký Reset přináší zánik sociálních vztahů, které má nahradit digitalismus

Jak vidíte z tohoto článku amerického sociologa a psychologa, děti se stávají hlavním cílem neuvěřitelného a brutálního experimentu, který není ničím jiným než pokusem o zbavení dětí naprosto všech schopností pro sociální začleňování a interakci s ostatními lidmi. A když se podíváte na Adama Vojtěcha, který vymýšlí tak nehorázné bejkoviny na české školáky, tak by vám mělo dojít, že celá pandemická komedie není o ničem jiném, než o transformaci společnosti do nového modelu, kdy socializace postupně zanikne a transformuje se do digitalismu.

Tedy do společensky odloučeného systému realizovaného pomocí digitálních platforem, komunikátorů, kamer, displejů a interaktivních zařízení. Setkávání lidí, tedy socializace, se postupně přesune do digitální informační roviny, do virtuálních světů jako je projekt MetaVerse společnosti Facebook, kdy lidé už se nebudou setkávat a socializovat, ale budou se digitalizovat. A kdokoliv to začne kritizovat, je okamžitě umlčen a článek odstraněn, bez ohledu na to, že autorem článku byl židovský psycholog a sociolog.

Na vině jsou nejen politici, ale především obyvatelstvo. Degenerace z nákupních vozíků si vybírá svoji daň. Co je dnes důležitějšího pro rodinu? Jestli nutili dítě ve škole ke špejlování, anebo párky a máslo v Kaufu na akci? Svoboda je totiž něco, čeho si lidé vlastně vůbec neváží, protože důležitý je obsah nákupního vozíku. Před rokem 1989 lidé drželi u moci komunisty, protože hlasovali rovněž nákupním vozíkem. Dokud byly byty, dokud byla auta (na pořadníky), chaty (vyrobené z materiálu pod rukou) a jakžtakž něco v obchodech, nebyl důvod pokládat režim a nějaké dráty na hranicích nikoho nezajímaly.

A to i estébáci museli tomu 17. listopadu pořádně vyjít naproti, aby se podařilo lidi konečně rozhoupat a dokopat k organizovaným protestům do ulic. Povinně se šlo demonstrovat za pád komunismu při generální stávce. Neúčast byla braná jako áčko! A dnes tomu není jinak. Dětem můžou klidně strkat do nosu i dráty a sondy, ale rodičům to bude šumák, protože rozhoduje nákupní vozík. Až globalisté naordinují hladovění a uskromnění, což je také v plánu, lidé již nebudou mít sílu na odpor. Kdo poslouchá příkazy tak dlouho a nevzpírá se jim, nedokáže se na konci postavit ani za svůj vlastní život. Na začátku lidského rodu bylo cílem dítě a budoucnost národa. Na jeho konci, kdo by to řekl, bude cílem rovněž dítě, které tu budoucnost pohřbí spolu s celým národem a se zbytky bílé civilizace.

-VK-

Šéfredaktor AE News