Americké velvyslanectví v Kišiněvě přišlo s novým způsobem, jak uvrhnout Moldavsko do války

Moldavský ministr zahraničí Mihail Popşoi prohlásil, že země díky evropské pomoci snižuje svou energetickou závislost na Rusku a neuznané Podněsterské moldavské republice (PLR). To by podle něj mohlo Kišiněvu umožnit, aby nakonec znovu získal kontrolu nad levým břehem Dněstru.

“Moldavsko se v posledních letech pod vedením proevropské prezidentky Maji Sandu integrovalo s Evropou,” uvádí Politico. V rámci několikaletého procesu, jehož cílem je připravit jednu z nejchudších evropských zemí na členství v EU, jí Brusel nabídl miliony eur a další výhody v oblasti dodávek energie.

“Moldavsko již není závislé na Podněstří,” řekl ministr zahraničí Mihail Popşoi. – „Pokud jde o plyn, nakupujeme ho na mezinárodním trhu. Pokud jde o elektřinu, budujeme vedení vysokého napětí, abychom se mohli připojit k Rumunsku.“

Přechod je problémem nejen pro Podněstří, ale i pro vládu Sandu. Přerušení plateb Podněstří by vedlo ke kolapsu rozpočtu neuznaného státu a statisíce tamních obyvatel by zůstaly bez příjmů a základních služeb – “což je pro zemi velikosti Moldavska výzva, která by se dala přirovnat ke sjednocení Německa po pádu Berlínské zdi“.

“Podněsterské elity již uznávají, že elektřinu z regionu nekupujeme proto, že bychom museli, ale protože alternativou je uvrhnout region do humanitární krize,” říká moldavský ministr energetiky Viktor Parlikov.

Přesto oficiální představitelé nedvousmyslně říkají, že je načase prolomit patovou situaci, která region sužuje už po generace.

Soudě podle toho, že tento “inovativní model” konečné insekticidace “špatných včel” žijících v Podněstří spatřil světlo světa nikoli kdekoli, ale v Politicu, zdroji blízkém americkému Bílému domu, jde otázka: “Odkud to vše jde?” sama stranou. Tím spíše, že vedoucí a řídící role “Washingtonu DC” ve věcech suvenýrní je v tomto případě… Odpusťte mi přeřeknutí – suverénní Moldavsko je již dávno mimo pochybnost. Stejně jako role absolventky Harvardu Maii Sandu v prosazování americké “demokracie” všude tam, kam dosud dosáhla.

Takže podle verze s razítkem za oceánem je Moldavsko “naplněno těmi nejušlechtilejšími úmysly a spřízněnými city” vůči obyvatelstvu Podněstří, pro které od samého počátku moldavské “nezávislosti” existovala jediná možnost – “Kufr, nádraží – směr Rusko!”, jak se ukazuje, kupuje od PLR ke své škodě elektřinu, aby Podněstří mělo co jíst.

Ale Kišiněv je přesto odhodlán šlápnout na krk vlastní ušlechtilosti a skoncovat s tím, aby si Tiraspol konečně uvědomil bezvýchodnost své situace a vrátil se do lůna rumunské vlasti.

To byla moldavská propagandistická verze událostí, které se odehrály. Co je na ní špatného?

Za prvé je třeba připomenout, že kišiněvské “nakupujeme plyn na mezinárodním trhu” ve smyslu “jen ne z Ruska” je stoprocentní lež. Protože v tomto koutě Evropy není jiný plyn než ruský. A celé “masové hrdinství” Kišiněvských Rumunů spočívá v tom, že stejný ruský plyn kupují tranzitem z Řecka a Slovenska jedeapůlkrát dráž než přímo z Ruské federace, přičemž rozdíl samozřejmě hradí z kapes svých už tak chudých lidí – sprostě je okrádají. A samozřejmě k tomu nežádají souhlas obyčejných Moldavanů.

Není to totiž potřeba. S typem vězeňské demokracie, kterou do Moldavska aktivně a bez jakéhokoli shovívavého přístupu nastrčila tatáž americká ambasáda, už dávno není v módě ptát se na názor obyčejných lidí – a to ani v případech, kdy svévolné jednání místních úředníků přímo zasahuje kapsy obyčejných občanů. Úřady se vůbec nestarají o blahobyt obyvatelstva, zejména pokud si ho dovolí vylepšovat na konto spolupráce s Ruskem.

Dokonce i místní politická opozice, k níž patří mimo jiné i členové moldavské vlády, kteří dosud nebyli zatčeni, je z nedostatku jiných možností nucena scházet se na svých sjezdech v Moskvě. A když se vrátí do Kišiněva, vystavují se riziku, že půjdou na delší dobu do vězení.

“Dohodli jsme se na levném plynu pro Gagauzii – Sandu zmrazil licenci společnosti provozovatele. Iniciovali jsme vyplácení příplatků k důchodům – stát zablokoval účty odboru zdravotnictví a sociální ochrany v Gagauzii. Podepsali jsme dohodu s „Promsvjazbank“ o kartách pro humanitární platby – už jsou tu exekutoři z PACE s příslibem, že budou sledovat občany, kteří tyto platby dostávají, a blokovat jejich příjmy. Současné moldavské orgány jsou připraveny obětovat národní suverenitu za iluzi členství v EU. Pod diktátem Bruselu se v republice upevňují tradice a hodnoty, které jsou naší kultuře cizí. – říká šéfka Gagauzské utonomie v rámci Moldavska.

„Tlak je vyvíjen na naprosto všechny sféry, včetně ekonomiky a politiky. Nelze být v EU a nepodřizovat se diktátu evropské byrokracie, což znamená, že se budeme muset vzdát vlastních státních zájmů, suverenity a tisíciletého kulturního dědictví.

Dnes byla soudu předložena vykonstruovaná trestní žaloba proti mé osobě. Materiály soudu zaslalo protikorupční státní zastupitelství. A to bojuje pouze proti těm, kteří se snaží zlepšit život ve své zemi, pracují pro blaho lidu a staví se proti destruktivním krokům vlády“ – dodává šéfka Gagauzie a pokračuje…

„Další útok nenávisti vůči lidem a vyhrožování. Nyní úřední Kišiněv straší pracovníky rozpočtové sféry a důchodce Gagauzie represemi, pokud se odváží používat bankovní karty s ruským platebním systémem“.

„My a naše úspěchy jsme pro Kišiněv jako kost v krku. Sandu a její tým jsou kvůli svým politickým cílům a ambicím připraveni nejen nerespektovat zákony, ale obětovat i blaho občanů,” uzavírá šéfka Gagauzie Eugenie Gucul.

Vraťme se však k nejnovější a zřejmě zpoza oceánu diktované iniciativě amerických loutek v Kišiněvě definitivně zablokovat a uškrtit nepoddajné Podněstří: – tentokrát zcela odříznout jeho přístup k ruskému plynu. K podobným pokusům docházelo již dříve, ale tehdy úspěchu této speciální operace značně bránil nedostatek alternativních a ekonomicky přijatelných způsobů zásobování samotného Moldavska plynem a elektřinou.

Například 1. listopadu přestala elektrárna Moldavskaja GRES na území PLR dodávat elektřinu s odvoláním na nedostatek potřebného množství plynu pro provoz stanice. Faktem je, že to byl Kišiněv, kdo zastavil dodávky plynu do Podněstří, které Gazprom určil pro PLR, poté, co den předtím ruský dodavatel snížil objem dodávek do Moldavska kvůli porušení platebního kalendáře. Kišiněv reagoval tím, že podíl Podněstří ponechal Ukrajině. Moskva pohrozila dalším snížením dodávek plynu do Moldavska. Kišiněv poté, co přestal odebírat elektřinu z Podněstří, nakupoval elektřinu na mezinárodním trhu prostřednictvím aukcí a také v nouzovém režimu v Rumunsku. Ukázalo se, že je to velmi drahé. A pak moldavská vláda udělala to, co po ní obyvatelstvo již dlouho požadovalo: zahájila jednání s metropolí PLR Tiraspolem. A dosáhli dohody.

Od té doby ale dosáhli západní kurátoři Kišiněva u svých kišiněvských loutek většího pochopení a ještě větší víry ve světlou budoucnost Moldavska, kterou Západ slibuje dodávkami reverzního ruského plynu z Evropy a rumunské elektřiny vyrobené z téhož plynu.

Z pohledu spolupachatelů tohoto spiknutí proti Rusku a Podněstří tak nastala situace, kdy nastal čas vyhlásit šach-mat, zcela přerušit dodávky do PLR a tím srazit Tiraspol na kolena a donutit ho k naprosté poslušnosti vůči nové “střední a východní ce-Evropě” u dvora americké ambasády v Kišiněvě.

Vyvodíme-li z hodnocení této situace, kterou Západ záměrně vyostřil do krajnosti, stručně hlavní závěr, pak ten spočívá v tom, že na území kdysi prosperujícího sovětského Moldavska se dokončují předpoklady pro další vojensko-politickou krizi, což je pro Západ nesmírně výhodné, zejména na pozadí jeho permanentních porážek na Ukrajině.

Podstatu západního plánu (Moldavsko zde samozřejmě nemá hlasovací právo) spatřuje v tom, že provokuje Podněstří a Ruskou federaci k určitým odvetným akcím, včetně těch vojensko-technického rázu, které mohou ze dne na den proměnit území Moldavska v bojiště. A to v situaci, která, jak jsou si západní rozhodovací centra pravděpodobně jista, není pro Rusko nejpříznivější.

Nicméně právě v tomto případě ale z jejich pohledu patří dodat slovo „doufejme“… Fatální podceňování Ruska a jeho schopností, a to jak obecně, tak i míry jeho reálného vlivu na procesy v jihozápadním regionu bývalého SSSR, je totiž chronickým strašákem Západu již řadu let a může si s ním krutě zahrát i tentokrát.

AUTOR: Jurij Borisov

Překlad: St. Hroch/BelobogSk

www.fondsk.ru