A zakázali hrát a zakázali zpívat … a zakázali jíst maso. Zelená vlna se rozlévá po západní Evropě a blíží se k nám

Jako údajná Zelená vlna se rozlévá po západní Evropě včetně Švýcarska veganská a vegetariánská strava v podnikových jídelnách a studentských menzách a kantýnách. 

Je přece správné nejíst maso, chov dobytka zanechává velkou uhlíkovou stopu, neboť „krávy prdí“, kdežto sója ne. Po podnikové jídelně ve Volkswagenu jsou to především studentské menzy, které vyřazují nebo výrazně omezují pokrmy z masa s tím, že „studenti to žádají“: „Studenti na univerzitách v Berlíně se od podzimu namísto currywurstů a řízků dočkají luštěnin a semínek. Menzy v německém hlavním městě škrtají z jídelníčků maso a ryby. Důvodem je stále vyšší podíl veganů mezi posluchači i snaha institucí stát se klimaticky neutrálními“, jak píše web Idnes. V článku se přitom dočteme, že jako vegani se deklaruje 13,5 % studentů, dalších 33 % jako vegetariáni. Přesto bude veganská strava tvořit plných 68 %, z 28 % bude vegetariánská, na maso a ryby budou tedy zbývat 4 %. Masožrouti, styďte se, či jak se píše v diskusi pod článkem ve WELTu, ze kterého Idnes čerpá, přineste si do menzy například Leberkäse (známou bavorskou sekanou) a snězte ji tam na protest.

Stejnou politiku „klimaneutrality“ razí i menza univerzity ve švýcarském Lucernu, která dokonce maso vyškrtla z jídelníčku na příští semestry úplně.„Vegetarián nebo vegan – v jídelně Univerzity v Lucernu se nepodává nic jiného“, píše švýcarský lokální web Zentralplus a pokračuje: „Toto rozhodnutí bylo učiněno v souvislosti se zařazením jídelny do gastronomického podniku Curyšského ženského sdružení (ZFV), provozovatele dalších restaurací a kantýn. Toto ženské sdružení, které vychází z postulátů protestantského kazatele Ulrica Zwingliho, proslulo zejména bojem proti alkoholu, a to včetně zákazu podávání alkoholu ve svých restauracích. Součástí předání studentského stravování tomuto spolku byla i dohoda o implementaci nového, vegansko-vegetariánského gastro konceptu se zaměřením na udržitelnost, regionálnost a sezónnost.“

Na univerzitě v Lucernu však prý existuje i odpor vůči diktátu nabídky. Radní kantonu Luzern za liberální stranu (FDP) Rosa Schmidová zpochybňuje rozhodnutí univerzity: „Pokud se soukromé instituce nebo restaurace spoléhají na koncept vegetariánské výživy, je to naprosto v pořádku. Veřejná instituce, jako je univerzita, však nemusí zkoušet nové nutriční koncepty, pokud chce něco otestovat. Může to udělat ve stávajícím rozsahu“, řekla radní pro Zentralplus. Dokonce vyzvala vládu kantonu Luzern, aby zabránila omezení svobody konzumace v institucích s kantonální účastí. Stejně špatné je podle radní Schmidové nenabízet veganské a vegetariánské pokrmy. „Důležitá je rovnováha mezi všemi formami výživy“, říká Schmidová a vysvětluje pozadí své kritiky nového jídelního plánu univerzity. Maso je nejen podle ní důležitou součástí vyvážené stravy pro velkou část populace. Schmidová dokonce hovoří o „vyloučení“ a „diskriminaci“ některých lidí kvůli jejich stravovacím návykům. A dodává, že bezmasá strava nemusí být nutně šetrnější ke klimatu: „Veganská strava není vždy sezónní nebo regionální, jak tvrdí univerzita. Všechna avokáda, cizrna a sójové produkty nepocházejí ze Švýcarska.“

To skutečně ne, sója se dováží přes půl světa, stejně jako avokáda a další suroviny, především luštěniny, nezbytné pro výrobu kvalitní veganské stravy. Uhlíková stopa nám tedy jako důvod odpadá. Respektive je to nedostatečný důvod. Studenti se vrátí ze zahraničních dovolených a pobytů a aby snížili svou uhlíkovou stopu, budou jíst sójové burgery. Kolik sóji bude vypěstované v Evropě a kolik dovezené z Brazílie, USA, Kanady či dokonce Číny, to dané menzy těžko zjistí. I pokud je sója dodávaná německou společností, může klidně jít o jakoukoli sóju. Příklad z ČR – sója „pro radost ze zdraví“, obsažená v tofu od společnosti VET ECO pochází ze tří zdrojů: Kanady, Číny a Francie. Původ sóji je vždy uveden v průvodních dokladech dodávky spolu s dalšími údaji, nicméně tento údaj nemá charakter nějakého zvláštního certifikátu. Takže čínská sója místo švýcarských a německých krav – to je redukce CO2 přímo vzorová. S ostatními surovinami je to stejné. Výrobce totiž nemá povinnost informovat spotřebitele o tom, odkud jeho surovina pochází prapůvodně. Uvede jen zemi původu, ve které byla zpracována surovina, případně finální produkt.

Je jistě každého věc, jak se stravuje, pokud je to dospělý člověk. Kdo se rozhodně nejíst maso a živočišné produkty, měl by dostat odpovídající nabídku. Něco jiného je ovšem ve jménu „vyššího dobra“ nutit lidi s jinými preferencemi, aby se přizpůsobili módním trendům, vyvěrajícím z ideologie – nenechme zvířata trpět. Nejlépe jim bude, když nebudou chována vůbec. Nejenže je to ideologie nesmyslná, ale i škodlivá – jsou studie, dokazující vliv živočišných bílkovin na vývoj lidského mozku, a to jak u dětí, tak u druhu Homo sapiens během jeho vývoje vůbec. Bez masa bychom asi „sapiens“ vůbec nebyli.

Za módní vlnou a reklamami na veganské „burgery“ a „klobásy“ se tak pravděpodobně opět skrývají něčí zájmy. Konkrétně těch, kdo chtějí utlumit živočišnou výrobu v Evropě, zemědělství celkově, a rozjet dovoz hovězího a dalšího masa z třetích zemí, především z jižní Ameriky. Smlouvy jsou připravené. A vsaďme se, že jakmile budou podepsány, náhle se zjistí, že maso je zdravé a je třeba ho jíst. Vědci se budou předhánět v popisech blahodárného působení masa na lidský organismus, reklamy budou nabízet burgery ze zaručeně zdravého jihoamerického masa. Které ovšem pochází z dobytka, chovaného v podmínkách, o nichž spotřebitelé nic nevědí. To není v zájmu obchodu. Taková jihoamerická kráva, vezená přes půl světa na lodi a tam také poražená a zpracovaná, ta zaručeně netrpí! Ani neprdí, zřejmě.

V Německu se na základních školách vlivem stoupajícího počtu muslimských dětí omezuje vepřové maso. Maso se ovšem nabízí, protože muslimové maso rozhodně jedí, jen ne vepřové. Co řeknou muslimští studenti na vysokých školách na sníženou nabídku masa, to by mě zajímalo. Jedině že by jich tam bylo značně méně než na školách základních?

Autor: Ivan David

PRAVYPROSTOR