Norman Lewis: Orwellovský zásah EU proti médiím

„Každý, kdo skutečně věří ve svobodu a pluralitu médií, by se měl postavit proti Evropskému zákonu o svobodě sdělovacích prostředků,“ píše Norman Lewis.

Norman Lewis, Spiked

Evropský zákon o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA) se na první pohled jeví jako důstojný právní předpis. Zdánlivě je jeho cílem vytvořit nezávislejší a transparentnější média. A kdo by proti tomu mohl něco namítat?

Ve skutečnosti však EMFA není o svobodě médií ani o pluralitě médií. Je to spíše fíkový list pro křížovou výpravu EU proti Polsku a Maďarsku – národům, s nimiž má oligarchie EU dlouhodobě problém. Brusel nyní trvá na tom, že představují jedinečné riziko pro svobodu médií v Evropě.

Když byla EMFA v září 2022 poprvé navržena, bylo to na pozadí šíření strachu z údajné krize demokracie ve střední Evropě. Místopředsedkyně Evropské komise pro „hodnoty a transparentnost“ Věra Jourová při rozhovoru o EMFA výslovně zmínila Maďarsko: „Domnívám se, že zákon o svobodě médií by mohl mít vliv na chování [členských států], včetně Maďarska.“ (Jourová v rozhovoru ale též zmínila Českou republiku a Slovensko, pozn. překl.)

EU tvrdí, že je znepokojena mediálními monopoly v místech, jako je Polsko a Maďarsko. Brusel je však zjevně klidný ohledně mediálních monopolů v jiných členských státech EU. Podle organizace Media Pluralism Monitor (MPM) není žádná země v Evropě prosta ohrožení plurality médií. S podobnými závěry přišla i nedávná zpráva Liberties Media Freedom Report 2023, kterou vypracovala Unie občanských svobod pro Evropu. Zjistila, že „silná koncentrace vlastníků médií přetrvává a představuje významné riziko pro pluralitu médií“ ve většině zemí EU. Přesto Brusel neustále vyzdvihuje Polsko a Maďarsko jako země, které představují zvláštní hrozbu pro svobodu médií.

Zpráva Unie občanských svobod pro Evropu uvádí seznam zemí, kde jsou novináři nejvíce ohroženi fyzickými a slovními útoky. Patří mezi ně Belgie, Chorvatsko, Francie, Německo, Nizozemsko a Irsko. Polsko a Maďarsko na tomto seznamu výrazně chybí. Zpráva rovněž naznačuje, že omezování svobody informací je problémem v celé EU. Stejně tak jsou v členských státech EU běžné i zneužívající žaloby, jejichž cílem je umlčet kritickou žurnalistiku – tzv. strategické žaloby proti účasti veřejnosti (SLAPP).

Je zřejmé, že Polsko a Maďarsko nejsou jedinými členskými státy, které mají problém se svobodou médií. Proč jsou tedy vždy stavěny do role hlavních padouchů?

Odpověď má jen málo společného s pluralitou médií a všechno souvisí s politickou orientací médií v těchto zemích. Jinými slovy, polská a maďarská média mají tendenci být nacionalistická, konzervativní a rozhodně protiuprchlická. Tyto názory jsou pro EU nepřijatelné.

Tvrzení EU, že se zasazuje o svobodu projevu, vyznívá naprázdno. Svoboda projevu v Evropě je již dlouho ohrožena zákony, které se snaží cenzurovat mimo jiné „nenávistné projevy“, popírání holocaustu a „podněcování k násilí“. Brusel však nikdy proti žádnému z těchto zákonů nic nenamítal.

A samotná EU se stává stále více cenzorskou. Vezměme si například její autoritářský zákon o digitálních službách, který byl schválen v loňském roce a jehož cílem je regulovat projevy na internetu. EU také zavádí právní předpisy, které mají regulovat politickou reklamu. Jedná se o základní součásti širšího pokusu Evropské komise o kontrolu projevů a politických aktivit, a to vše pod záminkou boje proti „nenávistným projevům“ a „dezinformacím“.

Nekončící křížová výprava proti Polsku a Maďarsku spočívá v tom, že Brusel nemůže tolerovat vlády, které se staví za národní suverenitu nebo jdou proti probuzenecké agendě. Tyto národy jsou odhodlány představovat alternativu ke kulturním hodnotám elit EU, a proto vyvolávají hněv EU a jejích partnerů, kteří se bojí, že by je mohly následovat i další národy.

Neliberální povahu EMFA nelze přeceňovat. Součástí návrhu zákona je návrh na zřízení nové Evropské rady pro mediální služby. Ta by nahradila stávající skupinu evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA). EU by tak v podstatě získala přímý vliv na mediální prostředí členských států. Tato snaha o centralizaci kontroly médií z národních vlád do Bruselu odhaluje politické záměry, které stojí za tímto zákonem.

Jedná se o další příklad autoritářského impulsu EU kontrolovat politiku členských států. Způsob, jakým EU používá termín „pluralita médií“, je jakýmsi orwellovským doublespeakem. Znamená pravý opak toho, co naznačuje. EU nechce pluralitu – chce soustředit moc v Bruselu. Nechce svobodu – chce omezit svobodu projevu a shora vnutit technokratické hodnoty. A to vše chce dělat bez jakékoli veřejné diskuse nebo odpovědnosti.

EMFA neudělá nic pro ochranu svobody médií v Evropě. Právě naopak. Pouze posílí moc Bruselu nad médii a politickou debatou. Každý, kdo skutečně věří ve svobodu a pluralitu médií, by se měl postavit proti.

Dr. Norman Lewis je výkonným ředitelem společnosti Futures Diagnosis a hostujícím výzkumným pracovníkem MCC Brusels.

reporteri.online