Banky v bahně? Ještě hůř. Zlé čísla, o nichž EU mlčí

Poté, co se v pátek akcie Deutsche Bank propadly o více než 14 %, se vedoucí představitelé Evropské unie a Evropské centrální banky (ECB) snažili uklidnit obavy s tvrzeními, že k nim „není důvod“. Na kurzy devizového trhu však nemělo příliš vliv ani přesvědčování německého kancléře Olafa Scholze a euro před víkendem oslabilo k dolaru přibližně o procento.

Ekonom Lukáš Kovanda v té souvislosti upozornil, že vůči švýcarskému franku již euro za dobu své existence ztratilo 38 %. „Vystřízlivění z euro-iluze,“ komentuje číslo. Trh si dle něj prý už uvědomil, že se z Řecka díky euru „přes noc“ Německo nestane.

-------> PODPORTE CHOD PORTÁLU DAROM. Len vďaka vašej podpore môžeme tvoriť. Nikto okrem Vás nefinancuje Slovanské Noviny. Patria národu, nie oligarchom. Zatiaľ sa vyhýbame reklamným bannerom aby sme udržali vizuálnu čistotu no náklady na chod máme každý mesiac. Spojme sily a tvorme spolu. Ďakujeme

5.00

vyberte výšku daru
ľubovoľná čiastkadar 5€dar 10€dar 25€dar 50€dar 100€

------------------------------------

Vedoucí představitelé Evropské unie a ECB v pátek uklidňovali obavy s tím, že věřitelé v EU mají být dobře kapitalizovaní a likvidní díky zkušenostem, které si vzali po pádu banky Lehman Brothers v roce 2008. „Náš bankovní sektor je odolný a má silnou kapitálovou a likvidní pozici,“ uvedli podle Reuters představitelé sedmadvacítky v prohlášení na závěr ekonomického zasedání.

Situaci uklidňoval také nizozemský premiér Mark Rutte a tvrdil, že je „velmi nepravděpodobné“, že by se eurozóna ponořila do nové bankovní krize, protože sektor je mnohem silnější než před deseti lety. „To je velmi nepravděpodobné, když se podíváte, jak jsme to v Evropě zorganizovali,“ řekl a navázal tak na německého kancléře Olafa Scholze, jenž označil Deutsche Bank za „velmi ziskovou banku“ a pravil, že tak není důvod k obavám.

Šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová pak pokračovala v podobném duchu. „Bankovní sektor eurozóny je silný, protože jsme na všechny z nich aplikovali regulační reformy dohodnuté na mezinárodní úrovni po globální finanční krizi,“ řekla Lagardeová dle agentury Reuters a dodala, že je možné počítat s tím, že by ECB v případě potřeby mohla poskytnout systému likviditu.

Že se EU potýká s turbulentní dobou v bankovním sektoru v období velmi vysoké inflace, dle Lagardeové není problém, jelikož prý ECB dokáže prostřednictvím svých nástrojů řešit obojí zároveň. „Náš soubor nástrojů nám umožňuje řešit rizika pro obojí,“ tvrdila šéfka ECB s tím, že je její instituce „odhodlaná“ vrátit inflaci zpět k dvouprocentnímu cíli.

Úrokové sazby se v polovině března zvýšily o 50 bazických bodů a základní úroková sazba tak nyní činí 3,5 procenta a depozitní sazba 3 procenta, a tempo meziročního růstu cen pak dle Eurostatu v únoru v eurozóně zpomalilo z lednových 8,6 procenta na 8,5 procenta, jednotlivé země eurozóny však pociťují zcela odlišné problémy.

Zatímco zadlužené jižní státy vyhlížejí spíše uvolňování měnové politiky, Pobaltí stále bojuje s velmi vysokou inflací a v Lotyšsku byla s 20,1 procenta inflace vůbec nejvyšší ze všech zemí platících eurem. V Evropské unii pak na tom bylo hůře už jen Maďarsko s inflací 25,8 procenta a Lotyšsko tak překonalo i třetí nejhorší Českou republiku s inflací 18,4 procenta.

Naopak Lucembursko trápí inflace „pouze“ ve výši 4,8 procenta, v Belgii byla v únoru ve výši 5,4 procenta a Španělsko mělo inflaci ve výši 6 procent.

Přestože kvůli zopakování odhodlání ECB pokračovat v boji s inflací prostřednictvím růstu úrokových sazeb, které zaznělo z úst Lagardeové ve středu, euro vůči dolaru posilovalo a dostalo se na pětidenní maximum, problémy evropských bank zájem o něj opět ochladily.

V pátek euro v souvislosti se zprávami o Deutsche Bank na devizových trzích prudce kleslo a k dolaru ztrácelo asi jedno procento a prodávalo se i za 1,0720 dolaru.

Ekonom Lukáš Kovanda poukázal, že společná evropská měna nyní kvůli obavám o evropské banky nezaznamenala pokles své hodnoty pouze jednorázově. Jak se zmenšuje v posledních letech hodnota eura, ilustroval na švýcarskému franku, který v uplynulých týdnech oproti dolaru zaznamenal několik poklesů, za nimiž stála zejména ztráta důvěry v tamější druhou největší banku Credit Suisse, jež musela být nakonec zachráněna větší UBS.

Kovanda upozornil, že za dobu své existence ztratilo euro vůči švýcarskému franku již přes 38 %. „To také není něco, co jsme si přáli. Drželo se jakžtakž do roku 2008. To ovšem byla doba před světovou finanční krizí, před masivním umělým vytvářením stovek miliard nových peněz a konečně a hlavně před tím, než trhy prozřely ze své euro-iluze,“ shrnul.

Období před rokem 2008 tak dle ekonoma není z hlediska porovnání s dneškem příliš relevantní. „Vždyť třeba v polovině ‚nultých let‘ byl úrok na řeckých dluhopisech skoro stejný jako na dluhopisech německých,“ připomíná, že to navíc tehdy bylo bez jakéhokoli podpůrného programu Evropské centrální banky, což je prý z dnešního hlediska „naprosté sci-fi“.

„Ona euro-iluze, jež už se nikdy nevrátí, tkvěla prostě v tom, že trh uvěřil, že země typu Řecka se mohou jen přijetím eura přes noc vlastně stát ‚Německem‘,“ pronesl k projektu evropské společné měny.

To, co nyní spatřujeme, je dle něj jakési vystřízlivění z „euro-iluze“. „Zhruba právě od přelomového roku 2008 trhy z této euro-iluze postupně střízliví, přičemž stále výraznější makroekonomické nerovnováhy, které v té souvislosti vznikají, není s to překrýt právě ani ono masivní vytváření (‚tištění‘) nových stovek a stovek miliard nových eur v režii ECB,“ dodal a upozornil tak na kvantitativní uvolňování, ke kterému se v uplynulé dekádě ECB často uchylovala.

ZDROJ