Co má společného Praha, Vilnius a Amsterdam?

Jde sice o téma, které bylo nejen v našich médiích v posledních týdnech přetřásáno víc než dost, nicméně nakonec mi nedalo než se k němu také vyjádřit. A to zejména proto, že Praha zůstala spolu s Vilniusem  jedním ze 2 z 9 evropských měst, kde nakonec nezakázali vystoupení neonacistické bojůvky.

Co se týká Amsterodamu, tak tam se jednalo o spontánní akci místní starostky, která umožnila akci pod širým nebem, tedy šlo v podstatě – podobně jako v Praze – o náhradní prostory.

Ještě v roce 2014 a kolem toho období psalo mnoho mainstreamových médií z celého západního světa o této bojůvce jako o neonacistech, aby později propagandisté náhle otočili a bojůvku, jejíž členové se pyšnili vytetovanými hákovými kříži a jinými nacistickými symboly, začali považovat za hrdiny.

Takový náhlý obrat nyní zdůvodňují tím, že se údajně i Azov proměnil a nemá již s nacisty nic společného. Přitom mnohé indicie napovídají, že to tak úplně není pravda.

Prapor Azov byl opakovaně obviňován různými mezinárodními organizacemi z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných během války proti civilnímu obyvatelstvu východní Ukrajiny, dlouho před ruskou invazí v roce 2022.

Jde o organizace, které většinou uznávají i mainstreamová média, která se na ně v jiných případech velmi ráda odvolávají.

Amnesty International, Human Rights Watch a dokonce i Organizace spojených národů odsoudily násilí páchané různými neonacistickými skupinami, které se od roku 2014 zapojily do války proti proruskému regionu východní Ukrajiny, Donbasu.

Svévolné zadržování, mučení, vraždy a mnoho dalšího jsou závažná obvinění. Dokonce i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) vypracovala v roce 2016 zprávu o válečných zločinech spáchaných ukrajinskými ozbrojenými silami a bezpečnostními silami proti rusky mluvícímu obyvatelstvu.

Nyní jim však bylo umožněno cestovat po Evropě v rámci velkého „propagačního turné.“

Od 21. července do 2. srpna měli členové ukrajinského neonacistického praporu Azov navštívit devět měst v šesti zemích EU – Polsku, Německu, Nizozemsku, Belgii, České republice a Litvě. Z těchto devíti měst je nakonec přijala jen dvě.

V samotném Německu, kde měly být tři akce (25., 26. a 30.7.) v Berlíně, Hamburku a Kolíně nad Rýnem, byl nakonec nátlak odpůrců tak značný, že si zde nedovolili neonacisté uspořádat jedinou – byť jen malou – akci.

Přitom právě v Německu aktuálně žije nejvíc Ukrajinců v rámci celé EU (v přepočtu na počet obyvatel je jich však nejvíc u nás). Ani fakt, že se k našim západním sousedům uchýlilo nejvíc možných příznivců Azova nakonec nevedl k tomu, že by se konala byť jediná náborová akce.

Podobně byli nuceni akci zrušit také organizátoři v Bruselu, kde kvůli protestům proti akci Azova došlo k nepokojům.

Hodně jsem také sledovala co se dělo v souvislosti s návštěvou Azova v Holandsku. Tam se nakonec do protestů zapojilo mnoho různých vzájemně zcela nesourodých uskupení – dokonce včetně islámské strany, která je v parlamentu.

Lze říci, že hlavní postavou protestů v Holandsku byla Sonja van der Ende, která zaslala e-mail do Rotterdamu, kde měla být akce uspořádána v tzv. „Ukrajinském domě.“ V něm uvedla:

„Byla jsem šokována a znechucena, když jsem se dočetla, že váš takzvaný Ukrajinský dům navštěvuje nacistický prapor Azov. Víte vůbec, kdo to je? Jako holandská novinářka jsem byla svědkem a navštívila jsem ocelárnu Azov, kde byli zalezlí.

Byla jsem prvním holandským novinářem v továrně, když ji podle obyvatel Mariupolu (kde se továrna nachází) osvobodili Rusové. Z příběhů, které jsem slyšela a důkazů, které jsem viděla, lze vyvodit, že prapor Azov je otevřený nacistický prapor, který nenávidí Rusy a Židy.

Budou všechno popírat a říkat, že už nepatří k Pravému sektoru a ke Svobodě, samé lži. Jak smutné pro Nizozemsko a Rotterdam (mé rodné město), které se prezentuje jako multikulturní město, že přijaly tuto nacistickou skupinu, která spáchala ty nejstrašnější činy a žádá za to peníze a také chce verbovat vojáky ve vašem centru, aby zabíjeli ještě více Rusů a obyvatelstva na Donbasu.“

Tento dopis se dostal do některých holandských médií a zřejmě ještě dále podnítil odpor proti účasti Azova na akci v Rotterdamu.

V nizozemských médiích byl tedy kolem účasti Azova velký poprask, což nakonec vedlo ke zrušení akce v Rotterdamu. Nicméně jedna akce – neplánovaná a předem nepovolená – se nakonec v Holandsku přece jen konala.

Starostka Amsterdamu dala Azovákům k dispozici tamní největší náměstí Dam, kde se nakonec akce uspořádala. Amsterdam se tak díky aktivistické zelené starostce stal dalším z měst, kde akce proběhla, byť ne oficiálně a s pozvánkami předem. A samozřejmě ani vstupné se nevybíralo.

Paradox je, že stejné politické síly, které narychlo uspořádaly akci pro Azov, zakázaly vstup do země (potažmo do celé EU) Davidu Ickemu, o kterém tvrdí, že je extremista a antisemita.

O akci v Praze, která se nakonec konala v náhradních prostorách, se již psalo mnohé, takže ji netřeba komentovat. Litevská akce ve Vilniusu pak byla zřejmě jediná, která se konala na předem deklarovaném místě a bez nějakých velkých protestů.

Na závěr je nutno podotknout, že na většině míst, kde byla akce zrušena, to bylo zdůvodněno tím, že nebylo možné zabezpečit bezpečnost nahlášené akce. To jen ukazuje, kolik odpůrců se v daných zemích našlo.

Pro evropské politiky možná nepříjemné probuzení – a pro Ukrajince konečně poučení. Příště si na náborové akce zřejmě pošlou někoho, kdo nevyvolá tolik povyku.

Otázka je, proč to neudělali nyní. Kdyby se jednalo o členy pravidelné armády, zřejmě by to nikdo tolik neřešil a akce by bez jakýchkoli velkých protestů proběhly ve všech městech, kde byly naplánovány…

Slovanka

/ necenzurovanapravda.cz /